(14.50 hodin)
(pokračuje Gross)
Tento režim má svoji jasnou definici, s tím, že pokud jde o překračování státních hranic, ty by na takovýchto hranicích měly být pouze na stanovených místech. Z toho důvodu, aby nebyl snížen komfort styků na česko-slovenském pomezí, stanovení takových míst je uděláno v hustotě, která byla konzultována, resp. stanovena na návrh krajů a obcí jak na české straně státních hranic, tak na slovenské straně státních hranic. Prakticky všechny návrhy, které vzešly z obcí a krajů, byly akceptovány. Režim smlouvy, jak je stanovený, umožňuje, aby průběžně docházelo k rozšiřování míst, která jsou určena k překračování státních hranic, již pouze na mezivládní úrovni, to znamená, vznikne-li v průběhu času potřeba zřídit další místa pro překračování státních hranic, nemusíme již absolvovat ratifikační proces prostřednictvím Poslanecké sněmovny, ale stačí k tomu poměrně pružná mezivládní dohoda.
Je také zapotřebí si uvědomit, že i na jiných místech kromě těchto stanovených míst se budou dále překračovat státní hranice, a to jak na individuální povolení, tak i na hromadná povolení, kde účel pro tato povolení je stanoven ve smlouvě pouze demonstrativně, nikoli taxativně. Nehrozí tedy nebezpečí, že by z nějakých důvodů, kdyby někdo potřeboval takovéto roční povolení pro překračování státních hranic z důvodů, které dnes nejsme schopni předjímat, tak že by mu nebylo možno takové povolení vydat.
V zásadě tedy, paní poslankyně a páni poslanci, před námi leží návrh smlouvy, který přes všechnu mediální prezentaci, která byla podle mého názoru činěna z určité míry neznalosti některých věcí, zajišťuje komfort na česko-slovenských hranicích a v některých oblastech ho dokonce zvyšuje. Tam, kde je nezbytně nutné zkomplikovat situaci, snažíme se to činit co nejohleduplnějším způsobem.
Snad bych jenom řekl, že jsem byl konfrontován shodou okolností tento víkend se stanovisky představitelů některých samospráv na česko-slovenských hranicích. Ti mi položili otázku na tuto smlouvu. Měl jsem obavu, že opět budu čelit otázkám, kterým občas čelím. Bylo tomu přesně naopak. Otázka zněla, jak to, že tato smlouva ještě není ratifikována, protože neratifikace této smlouvy jednoznačně brzdí rozvoj cestovního ruchu na česko-slovenských hranicích. Když se třeba pořádá zájezd občanů Evropské unie, kteří nejsou občany ani České republiky, ani Slovenské republiky, je to velmi komplikované, protože třeba v případě, se kterým mě konfrontovala jedna místostarostka jednoho velkého města na česko-slovenských hranicích, se jednalo o velkou skupinu francouzských občanů. Když zjistili, že slovenská část výpravy může bez problémů absolvovat tuto turistickou cestu a Francouzi s tím mají neskonalé problémy, celá věc se obrovským způsobem zkomplikovala.
V této chvíli bych vás chtěl vyzvat k tomu, abychom byli skutečně schopni věcně posuzovat tuto smlouvu, abychom vycházeli z faktů, nikoli z představ, které někdo o této smlouvě prezentoval a které samozřejmě u lidí, kteří neznali text, mohly vyvolat dojem, že se něco dramatického zhoršuje. Pravý opak je pravdou.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já také děkuji za úvodní slovo. Nyní jenom připomenu, že usnesení výboru pro evropskou integraci bylo rozdáno jako sněmovní tisk 578/1. Zahraniční výbor předložil záznam z jednání o této smlouvě.
Prosím, aby se slova ujala zpravodajka zahraničního výboru paní poslankyně Kateřina Konečná, která nyní vystoupí jako zpravodaj výboru. Prosím.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Příjemné odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámila se záznamem z jednání zahraničního výboru z 32. schůze ze dne 11. května 2004. Po odůvodnění prvního náměstka ministra vnitra Miloslava Koudelného a prvního náměstka zahraničních věcí pana Jana Kohouta, zpravodajské zprávě poslankyně Konečné a po rozpravě zahraniční výbor při hlasování, aby výbor doporučil Poslanecké sněmovně dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, kterou se mění Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných hranicích ze dne 29. 10. 1992, ve znění Smlouvy ze dne 18. 8. 1997, podepsané dne 27. 1. 2004 v Bratislavě, z jedenácti přítomných poslanců čtyři hlasovali pro, pět bylo proti a jeden nehlasoval. Tím pádem usnesení nebylo přijato. Toto se týče formálního hlediska.
Z neformálního hlediska jako zpravodajka musím dodat, že vám byl až na návrh zahraničního výboru rozdán dodatek ke sněmovnímu tisku 578, kde se odborníci jak Ministerstva vnitra, tak Ministerstva zahraničních věcí snaží legislativně vysvětlit situaci, která může vzniknout přijetím, či nepřijetím této smlouvy. Snad jenom jako zpravodajka si dovolím podotknout, že mě velmi mrzí, že to muselo být až po rozpravě na zahraničním výboru, protože nám samotným na zahraničním výboru nebyl dán tento dodatek k dispozici. Nicméně takto bych vás krátce seznámila s usnesením.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní zpravodajko. Prosím, aby se nyní za výbor pro evropské záležitosti ujala slova paní poslankyně Anna Čurdová.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámila s usnesením výboru pro evropskou integraci z 24. schůze konané dne 15. dubna 2004, které bylo přijato pod pořadovým číslem 136. Týká se vládního návrhu, kterým se Parlamentu České republiky předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, kterou se mění Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích ze dne 29. října 1992, ve znění smlouvy ze dne 18. srpna 1997, podepsaná dne 27. ledna 2004 v Bratislavě, sněmovní tisk 578.
Výbor pro evropskou integraci po úvodním slově prvního náměstka ministra vnitra Mgr. Miroslava Koudelného, po vyslechnutí zpravodajské zprávy poslankyně Anny Čurdové a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, kterou se mění Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích ze dne 29. října 1992, ve znění Smlouvy ze dne 18. srpna 1997, podepsané dne 27. ledna 2004 v Bratislavě, a zmocňuje zpravodaje výboru, aby o výsledcích jednání ve výboru informoval schůzi Poslanecké sněmovny.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji také, paní poslankyně. Nyní otevírám rozpravu, do které mám přihlášky písemné. Přihlásil se pan poslanec Bohuslav Záruba, Jaroslav Plachý, Vilém Holáň a Kateřina Konečná. To jsou písemné přihlášky.
Prosím pana poslance Bohuslava Zárubu, který je první písemně přihlášený, aby se ujal slova.
Poslanec Bohuslav Záruba: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, prvního května jsme oslavili vstup do Evropské unie. Konečně měly padnout hranice mezi státy Evropské unie a s tím i upravit vztahy mezi občany sousedních států.
Chtěl bych se v rámci projednávání této smlouvy vrátit do minulého volebního období, kdy se také projednávala smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Součástí této smlouvy mělo být řešení pohraniční lokality Kasárna. Již tehdy to byl velký a citlivý problém. Tehdejší smlouva diskriminovala české občany, kteří měli své nemovitosti na slovenské straně. Do dnešního dne nebyly majetkoprávní vztahy ve vztahu k českým občanům narovnány, v mnohých zůstal pouze pocit křivdy.
Projednáváme novou smlouvu, ale místo toho, aby se poměry na česko-slovenské hranici - konkrétně v lokalitě Kasárna - znormalizovaly a vztahy mezi občany žijícími v této oblasti vylepšovaly, dosáhne se touto smlouvou pravého opaku. Nová smlouva přináší pouze komplikace a negativa. Komplikuje život lidí, kteří žijí v okolí hranice. Dosud totiž směli přecházet na libovolném místě hranice pouze Češi a Slováci.
***