(12.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministrovi Zdeňku Škromachovi. Ptám se zpravodaje výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pana Antonína Zralého, zda se chce vyjádřit k pozměňovacím návrhům Senátu. Není tomu tak.
Otevírám tedy rozpravu a úvodem chci připomenout, že při novém projednávání návrhu zákona nejsou přípustné pozměňovací návrhy.
Senátor Jan Hadrava: Děkuji. Paní předsedající, pane premiére, milé poslankyně, vážení poslanci, nebudu zde zdůvodňovat legislativně technické změny, které provedl Senát, a vaši pozornost obrátím pouze k tomu, kdy jsme zmnožili počet změn, které vyvolal zákon o zaměstnanosti, z počtu 54 změn zákonů na počet 55. S naší přijatou změnou byl změněn zákon 111/1998, o vysokých školách.
Pracovní poměr akademických pracovníků vysokých škol, což jsou profesoři, docenti, odborní asistenti, asistenti, lektoři, vědečtí a výzkumní a vývojoví pracovníci podílející se na pedagogické činnosti, se uzavírá na základě výsledků výběrového řízení ve smyslu § 77 zákona o vysokých školách na délku buď jeden rok, to není pracovní poměr, ale dochází v praxi k tomu, že se klasické smlouvy mění na smlouvy o pracovní činnosti, tím se však obchází zákon nebo pro ně platí § 30 zákoníku práce, tedy mohou se sjednávat na dobu dvou let s opakováním sjednaného pracovního poměru. Délka jeden rok i délka dvou let je pro pedagogické a vědecké pracovníky demotivujícím faktorem, a když akademický pracovník nemá jistotu, zda svou vědeckou práci bude moci řádně a včas dokončit, když nemá jistotu, zda má s vědeckou prací, která je s funkcí vysokých škol tradičně spojována, vůbec smysl začínat, pouze připomínám, že vědecká činnost a projekty nejsou záležitostí týdnů a měsíců, ale mnoha let bádání a usilovné práce. Vyhovující však není ani stávající úprava. Pokud se s uchazečem na místo vědeckého pracovníka sjedná pracovní poměr na dobu dvou let, nekoresponduje to se lhůtami grantových a jiných obdobných projektů, které obvykle akademický pracovník musí v náplni své činnosti provádět. Přitom časový limit projektů a grantů činí obvykle tři a více let. Grantová agentura České republiky fungující na základě zákona o podpoře výzkumu ve svých podmínkách výslovně uvádí, že řešení většiny projektů je rovněž na dobu tří let a prostředky na každý rok jsou přidělovány samostatně. Pro financování projektů ve druhém a třetím roce musejí řešitelé dokázat v dílčí zprávě, že jejich práce zdárně pokračuje a že svěřené prostředky utrácejí účelně v souladu se všemi předpisy a požadavky. Dvouletý limit bez pracovního poměru, bez jistoty jeho obnovení nebo prodloužení anebo transformace naneurčito, v takových případech nelze objektivně považovat za důvodný. Akademický pracovník, který grant uskutečňuje, by proto neměl být závislý na tom, v jakém časovém úseku svůj úkol zvládne, když neví, zda jeho pracovní poměr skončí, anebo bude pokračovat.
Na druhé straně je však i pro vysokou školu demotivující, pokud přijme pracovníka na dobu neurčitou, který po vyčerpaní projektu s vědeckou prací skončí a místo vědeckého přínosu bude pro vysokou školu jen kvazivědeckým pracovníkem. Oba zmíněné extrémy nejsou přijatelné a navrhovaná úprava je vylučuje.
Pozměňovací návrh nepřipouští extrém, že s akademickými pracovníky se musí vždycky sjednávat pracovní poměr na dobu určitou v délce pěti let, nebude však ani nutné zavádět pracovní poměry na dobu neurčitou, které, jak bylo uvedeno, jsou ve svých koncích nepřínosné. Naopak bude možné uzavírat pracovněprávní poměry na dobu určitou, a to i opakovaně, a bude možné je prodlužovat, což současný zákoník práce zásadně nepřipouští.
Shrnuji tedy, že zavádění pracovního poměru na pět let bude oboustranně výhodné pro vysoké školy i pro akademické pracovníky a zajisté přinese výsledky pro obě strany a ve svých důsledcích i pro společnost, které vědecké výsledky především slouží.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu senátorovi. Nemám žádné další přihlášky do rozpravy, ale vidím paní poslankyni Páralovou, že se hlásí, pokud se nemýlím. Paní poslankyně máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, jak vyplývá z rozpravy Senátu, bylo předmětem jednání v Senátu hlavně omezení řetězení pracovních poměrů na dobu určitou. Tato úprava je skutečně problematická a neliberální. Návrh Senátu, který ji napravuje, je jasný, srozumitelný a má své opodstatnění. Má však vadu na kráse. Týká se bohužel pouze jediné úzké skupiny zaměstnanců, a to vysokoškolských pedagogů.
Škoda, že se Senát nezabýval i ostatními profesemi. Významným argumentem proti tomuto návrhu je totiž fakt, že akademičtí pracovníci by byli znevýhodněni v porovnání s jinými profesemi, u kterých lze stejně spravedlivě požadovat, aby jejich odborný růst byl permanentní. Jedná se o pracovníky z oblasti zdravotnictví, z oblasti vědy a výzkumu, o pedagogické pracovníky obecně. Nakonec by podobná úprava byla žádoucí i v oblasti kultury. Výjimka není ospravedlnitelná naprosto objektivní výjimečností práce akademických pracovníků. O vyváženosti takovéto odchylky například finanční atraktivitou profese vysokoškolského pedagoga nemůže být ani řeči. Ustanovení by jistě bylo vítaným pomocníkem školám, které mají konkrétní problémy s personální obměnou; ale jak přitom zabránit zneužívání úpravy v jiných případech? A hlavně - jak se vyrovnat s argumentem, že ostatní zaměstnavatelé v jiných důležitých odvětvích se musejí v personální práci při vytváření pracovních kolektivů vypořádat s § 30 zákoníku práce bez podobných berliček, které jsme připravili rektorům a děkanům vysokých škol?
Senát nám vrátil návrh zákona, který obsahuje novely více než 50 zákonů, a provedl jedinou marginální změnu. Škoda, že Senát neudělal více změn. Tento zákon je totiž odborníky označován za zpackaný. Za nejvíce zpackanou je označována novela zákoníku práce. Zvláště nevydařená je úprava, která zavádí povinnost nuceně nastoupit dovolenou 1. listopadu pro zaměstnance, který nemá vybranou loňskou dovolenou. Po celé zemi si na školeních a konferencích lidé ťukají na čelo, smějí se a dávají nám poslancům nejrůznější jména z říše zvířat - tedy to v tom lepším případě z říše zvířat. Tato zpackaná úprava se do zákona dostala pozměňovacím návrhem ve Sněmovně a nic na tom nemění fakt, že ji připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo se dnes k úpravě, kterou připravilo, nezná. Říká: "My nic, my muzikanti, to ti nemožní poslanci." Bráním se, že ODS pro tento zákon nehlasovala, že jsem zde na to upozorňovala marně. Není to nic platné, lidé mi říkají, že jsem zřejmě udělala málo pro to, aby zákon neprošel, že jsem asi Sněmovně dostatečně jasně a důrazně nevysvětlila, že se jedná o zmetek.
Kolegyně a kolegové, znovu tedy opakuji: tento zákon je zmetek.
Pro ODS je tento návrh zákona nepřijatelný z mnoha důvodů. Zásadním důvodem je vypuštění § 38 odstavec 4 ze zákoníku práce, to je zákaz možnosti dočasně zapůjčit zaměstnance s jeho souhlasem jinému zaměstnavateli. Druhou zásadní výhradou je zpackané ustanovení o povinném čerpání nevybrané dovolené. Proto nebudou poslanci ODS hlasovat ani pro senátní, ani pro sněmovní verzi návrhu zákona.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu tedy končím.
Ptám se pana ministra a poté pana zpravodaje, zda chtějí vystoupit se svými závěrečnými slovy. Ano, je tomu tak, pan ministr Škromach.
***