(Jednání pokračovalo ve 14.02 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Hezké odpoledne, paní a pánové, budeme pokračovat v projednávání bodů 58 a 59 (sloučenou) rozpravou. Pokud jsou záznamy minulého předsedajícího správné, tak by v tuto chvíli v rozpravě měl vystoupit pan poslanec Alexander Černý. Takže mu dávám slovo.
Poslanec Alexander Černý: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. (Poslanec se vrací zpět do lavice s poznámkou, že si zapomněl jeden papír.) Omlouvám se za zdržení, tajně jsem doufal, že ještě někdo mezitím dorazí. (Reakce na malý počet poslanců ve sněmovně. - Veselost.)
Dámy a pánové, nově navrhovaná právní úprava vychází z prozatím poslední koncepce výstavby ozbrojených sil České republiky. Předpokládá jejich úplnou profesionalizaci v době míru a doplňování na základě dobrovolného smluvního vztahu občana a státu. Přeloženo do češtiny, jde o zrušení vojenské základní služby a logicky i náhradní služby. Jak jednoduché. Tomu přece rozumějí všichni. Škoda, že jsme nevěnovali alespoň o něco větší pozornost výše zmíněné koncepci, ze které návrh branného zákona vychází. Přitom nejde o nic menšího než o obranu země.
Dovolte mi několik poznámek na toto téma.
Nová, už ani nevím kolikátá koncepce výstavby armády je zřejmě posledním zoufalým pokusem něco s armádou udělat. Dovolím si konstatovat, že soudobá Armáda České republiky nedisponuje dostatečným množstvím bojeschopných prostředků ani silami použitelnými k obraně země. Obrana vzdušného prostoru není spolehlivě zabezpečována již několik let. Výcvik armádních jednotek není na dostatečné úrovni. Zálohy necvičí téměř vůbec. Letci, pokud létají, tak velmi omezeně. Část bojové techniky je trvale neschopna provozu. Běžnou normou je strojový kanibalismus. O stavu modernizace stávající techniky lze s úspěchem pochybovat. Místo komplexního programu a systémového přístupu jsou realizovány projekty, jako například L 159 nebo T 34, které označit za neefektivní je soudem velmi shovívavým. Jednotky vyčleněné do sil okamžité reakce NATO vydávané za elitu armády jsou se zbytkem armády naprosto nesrovnatelné.
Podstatou tohoto stavu je fakt, že už několik let je Armáda České republiky budována především pro plnění úkolů v rámci Severoatlantické aliance. Tomuto předurčení nejlépe vyhovuje plně profesionální armáda, včetně představ o její velikosti, struktuře, vyzbrojení. Jen na doplnění připomenu, že nás to ročně stojí přibližně 50 miliard Kč.
Obrana území, životů lidí a majetku, tedy obrana republiky vlastními silami, je řešena pouze okrajově a nepřesvědčivě. Ponechat obranu země výhradně na plnění profesionální armády by mělo a evidentně již má dopady na vědomí národa. Devalvace pojmů vlastenectví a národní hrdost je téměř absolutní.
Plná profesionalizace armády v sobě nese i další rizika. Všichni příslušníci armády budou připraveni vykonávat jednu i více předurčených funkcí a výkon této funkce bude po určitou dobu jejich jediným zaměstnáním. Nebudou však trvale nasazeni v misích. Musí být schopni i mírového života. Jak je pamatováno na další uplatnění těchto smluvních profesionálů v civilním životě po skončení činné služby? Rozhodně nehodlám zpochybňovat proces profesionalizace. Ten je objektivní. Soudobá technika, zbraňové komunikační systémy, nároky na rozhodovací schopnosti - to mohou zvládnout jen dokonale připravení lidé, profesionálové. To ale není důvod pro absolutní, plnou profesionalizaci.
Cílové počty armády předpokládají přibližně 25 tisíc profesionálů a 10 tisíc civilních zaměstnanců. Pro takovou armádu je úkol obrany země v podstatě nerealizovatelný. Jsme naprosto závislí na pomoci našich současných spojenců. To ovšem platí jen pro případ ohrožení ze strany státu mimo Severoatlantickou alianci. Politická realita nás ale učí, že nelze vyloučit i jiný případ. Stále častěji se musíme vypořádávat s nevojenskými krizovými stavy, kdy integrovaný záchranný systém nemá dost lidí, a doplnit jej vojenskými profesionály bude nejen neefektivní, ale mnohdy i nemožné.
Základní problém vládního návrhu zákona o branné povinnosti je v takzvaném spícím projektu doplňování ozbrojených sil, který se bude realizovat až v době vyhlášení stavu ohrožení státu a ve válečném stavu. Tento přístup považuji za nesystémový a přímo ohrožující spolehlivost a věrohodnost obrany státu. Zejména v počátečních obdobích krizových stavů faktor času jako by autoři návrhu vůbec nebrali v úvahu.
Rozhodovat o armádě, to není nikdy krátkodobá záležitost. Některá rozhodnutí předurčují její vývoj na desítky let dopředu. Chyby a omyly jsou nepředstavitelně drahé. Pokusme se dohodnout o míře nutné profesionalizace a o způsobu doplňování ozbrojených sil tak, aby se občan mohl podílet na obraně země a bylo respektováno i jeho právo svobodné volby. Nezapomínejme přitom na to, se základním kritériem musí být schopnost plnohodnotně zabezpečovat úkoly obrany této země, ale vlastními prostředky.
Vzhledem k tomu, že předložený návrh neskýtá záruky kvalitního projednání a řešení daného problému, nezbývá mi, než navrhnout vážené sněmovně vrátit návrh zákona navrhovateli k dopracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Černému. Další přihlášky do rozpravy nevidím. Pane ministře, hodláte vystoupit ještě v rámci rozpravy? Prosím. (Ministr chce vystoupit až se závěrečným slovem.) Až v závěrečném slově. Takže pokud nejsou žádné přihlášky do rozpravy, končím obecnou rozpravu k bodu 58 i obecnou rozpravu k bodu 59.
Nyní je ta správná chvíle pro závěrečné slovo pana ministra.
***