(9.50 hodin)
(pokračuje Rozehnal)
Využití této suroviny na financování krvavých konfliktů je zcela mimo realitu i vzhledem k množství této suroviny dovážené. Podle mého názoru by mělo být účelem zákona spojení podmínek kimberleyského procesu tak, aby do České republiky mohly být surové diamanty z členských zemí tohoto systému dováženy.
Naprostou většinu surových diamantů české firmy nakupují v Anglii a Belgii, tudíž po našem vstupu do Evropské unie budou tyto zásilky kontrolovány, zda splňují podmínky certifikace, již při dovozu do těchto zemí, a v naší republice již není třeba je nějakému zkoumání podrobovat. Výrobci nástrojů s diamanty jsou tak naprosto zbytečně zatěžováni a kontrola nadbytečných částí zákona je prakticky jedinou činností, kterou tyto orgány po vstupu do Evropské unie vykonávají. Vývoz surových diamantů z České republiky je čistě teoretická záležitost, stejně jako tranzit.
Jak jsem se již zmínil, zásadním nepochopením nebo snad záměrem tvůrce tohoto zákona je rozšíření systému certifikace surových diamantů nad rámec dovozu, vývozu a tranzitu, což je smysl kimberleyského procesu o obecném nakládání se surovými diamanty. Ekvivalent pojmu nakládání se v žádném dokumentu týkajícím se kimberleyského procesu nevyskytuje. Jedná se o účelovou definici autorů zákona, která nemá srovnání s žádnou právní úpravou v zemích Evropské unie. Není mi známo a domnívám se, že žádná z evropských zemí nemá zákon, který by nad rámec kimberleyského procesu jakýmkoliv způsobem reguloval nakládání s touto komoditou.
Teď několik dalších připomínek. Jako neskutečně neúměrnou sankci např. nastoluje § 34 odst 1 - právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že nevede evidenci podle tohoto zákona, nebo vede evidenci nesprávně nebo nedostatečně. Za správní delikt právnické osoby se uděluje pokuta do sta tisíc nebo odnětí zvláštní registrace. A dalších několik desítek změn považuji za nutné v tomto zákoně provést tak jako tak.
Nesouhlasím - znovu neodůvodněné rozšíření registrace na obecnou a zvláštní. Další problémy vzniknou nekoncepční a nesprávně řešenou hlavou sedm, která ani neodpovídá zásadám vlády přijatým pro správní trestání. Další problém je v § 34 odst. 6, který představuje nepřípustnou nepřímou novelu přestupkového zákona, kde je prekluze obecně jeden rok.
Dalším nepřijatelným postupem v § 5 písm. d) je to, že v certifikátu podle kimberleyského procesu je uvedena pouze hmotnost v karátech, deklarovaný materiál je diamant a žádné fyzikálně-chemické vlastnosti se zde neuvádějí. Je proto zkoumání fyzikálně-chemických vlastností diamantů podle § 5 písm. c) zákona nutné, když nejsou uvedeny v certifikátu? Nebo stačí určit, že certifikovaný diamant je diamant, jednoduchou a spolehlivou metodou, např. ramanovské spektrometrie?
Dalším problémem je zkoumání radioaktivity surových diamantů. Jelikož radioaktivita surových diamantů není žádnou fyzikální veličinou, není tudíž možné kvantifikovat a porovnávat. Diamanty jsou principiálně inertní, netoxické a odolné vůči dávkám ionizujícího záření, a nevykazují proto podobně jako ostatní látky, které nejsou radioaktivními zářiči, jiné záření, než je původem z jejich přirozeného radioaktivního pozadí, tudíž zjišťování této fyzikální veličiny, je definována jako aktivita v jednotkách becquerelů, v případě surových diamantů nemá význam. Po ozáření surových diamantů běžnými druhy radioaktivních zářičů při standardních dávkách ozáření diamanty nevykazují aktivitu. Po ozáření diamantů radioaktivními zářiči alfa, beta, gama dochází v těchto materiálech z fyzikálního hlediska pouze k ionizaci a k záchytu vzniklých částic, tj. elektronů a děr. (?) Teprve dodáním energie zvnějšku - tepelné či světelné - dojde k jejich vyzáření. Proto se používají diamanty v technické praxi také jako detektory záření či termoluminiscenční dozimetry. Pouze v případě, že by byly diamanty radioaktivní po značné dávce záření, by se měl jejich vývoz, dovoz a tranzit řídit podle vyhlášky SÚJB č. 317/2002.
Celkově konstatuji, že řada ustanovení zákona postrádá logické opodstatnění a zdůvodnění, je neodůvodněně restriktivní a ukládá zpracovatelům diamantů neúměrné a zbytečné povinnosti.
Na závěr bych se chtěl zeptat předkladatele pana ministra přes pana předsedajícího na několik faktů, které by sněmovna podle mého názoru měla vědět, protože tento zákon, který novelizujeme, je v platnosti pouze několik měsíců.
1. Kolik stálo zřízení a vybavení expertního pracoviště?
2. Kolik má expertní pracoviště k dnešnímu dni zaměstnanců?
3. Jak je to s registrací muzejních a školních sbírek? Při projednávání ve výboru paní náměstkyně Legierská tvrdila, že registrace těchto subjektů se nevyžaduje, přesto mě zajímá, kolik podobných subjektů bylo registrováno.
4. Kolik certifikovaných dovozů a vývozů bylo učiněno od počátku platnosti stávajícího zákona?
5. Kolik je registrovaných subjektů v České republice?
6. Kolik surových diamantů se doveze ročně.?
To je všechno. Na závěr bych chtěl podat veto více než 50 poslanců na projednávání ve zrychleném čtení podle paragrafu 90.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Rozehnalovi, který mi předá listinu. To je námitka proti postupu podle paragrafu 90 odst. 2.
Ptám se, jestli se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Prosím, hlásí se pan poslanec Býček.
Poslanec Ladislav Býček: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně, není tak dávno, co jsme ve sněmovně bouřlivě hlasovali o diamantovém zákonu, který jsme nakonec schválili těsnou většinou v původním vládním provedení. Říkám, že příprava pozměňovacích návrhů i komplexního pozměňovacího návrhu byla provázena určitými problémy, poněvadž jsme zastávali názor, že ne vše, co je navrženo ve vládním zákoně, je vedeno správným směrem. Bohužel v celém procesu se uplatňovaly i určité lobbistické náhledy a názory na tuto problematiku. Chtěl bych sněmovně připomenout, o co tedy šlo, dle mého názoru.
Za prvé. Byla žádost nebo představa, to se podařilo, prosadit zákon za každou cenu, abychom mohli být účastníky kimberleyského procesu. Samozřejmě já dodnes nevím, je to moje vina, a proto se ptám: kdo je vlastně účastníkem - my jako stát Evropské unie, kdy členem je Evropská unie, anebo Česká republika? Jestli tedy jsme tím spěchem docílili toho kýženého efektu?
Za druhé, prosadit pracoviště na Ministerstvu financí, které by mělo na starosti vydávání certifikátů, a kolem toho byla celá řada problémů, neboť jsme se domnívali, proč zřizovat toto pracoviště na Ministerstvu financí, když máme Puncovní úřad, který mohl klidně, včetně kontroly a vybavenosti a odborníků, toto vykonávat; nikoliv tedy zřizovat laboratoř a dávat dohromady kolektiv, který by tyto věci řešil.
Za třetí, šlo o provedení, promiňte ten výraz, legalizace zásob surových diamantů. Tady je ten problém, o kterém sdělovací prostředky psaly, kdy nevíme, kolik se dovezlo, kolik bylo z minulosti, co to je minulost a jaký je vlastně stav zásob surových diamantů.
Za čtvrté. Provést obecnou a zvláštní registraci, neboť jsme i proti tomuto měli výhrady, neboť se domníváme, že provádět obecnou a zvláštní registraci - mohlo být zjednodušeno.
Novela se sice odvolává na potřebu akceptovat nebo vtělit do zákona ty požadavky, které jsou ve směrnici Evropské unie, ale nedává vůbec žádné stanovisko k těm věcem, které byly dány do zákona například v přechodných ustanoveních. U přechodných ustanovení, která jsou rušena v novele zákona, byla povinnost především podat žádost o registraci. Čili mám dotaz prostřednictvím řídícího, předsedy Poslanecké sněmovny, na předkladatele, jak byly splněny dle jejich informací povinnosti z přechodných ustanovení, tedy v žádosti o registraci obecnou i zvláštní.
***