(15.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)

Čili tento problém tu je a je třeba uvážit, zda chceme posílení role prezidenta, zda chceme nějakou změnu naší až dosud v zásadě parlamentní republiky určitým směrem k republice poloprezidentské, nebo nikoliv.

Já osobně považuji za chybu, že politické strany, jakkoliv to chápu, jsou orientovány především na ty bezprostřední politické problémy současné každodennosti, ale přesto si myslím, že politické strany parlamentní by měly ústavní problémy vnímat kontinuálně a stanoviska, která třeba zaujímaly v minulém období, buď v nich konzistentně pokračovat a uplatňovat je v dalším jednání, anebo veřejnosti sdělit, proč tedy od nich ustupují. I to je podle mého soudu součástí určité parlamentní a politické kultury, kterou parlamentní strany mají pěstovat.

Považoval jsem za chybu, že se nenavázalo více i na ten ústavní návrh, který tu byl v minulém období a který Poslanecká sněmovna schválila. Mám na mysli ústavní návrh, který vzešel z tehdejší smlouvy o stabilním politickém prostředí. Ten byl předmětem mediální kritiky, ale ta se často soustřeďovala jenom na jeden moment, který v tomto návrhu byl sporný. Já jsem nebyl stoupencem jeho pojetí v té podobě, jak byl v návrhu - mám na mysli, aby prezident republiky při jmenování premiéra byl striktně vázán určitým ústavně stanoveným postupem - a byl jsem osobně pro volnější dikci. Ale v tom zdaleka nebyl celkový obsah onoho ústavního návrhu, který řešil také celou řadu dalších otázek, jež se ukazovaly v praxi sporné. A myslím, že bychom určitou právní kulturu měli udržovat nebo rozvíjet i tím, že jestliže o určitých otázkách byly tehdy vedeny poměrně solidní teoretické diskuse, byla třeba i v Senátu veliká diskuse, je z ní i publikace k desátému výročí ústavy, že bychom tyto problémy v naší praxi měli více zhodnotit.

To není kritická poznámka na adresu ústavní komise, ta je vázána svým složením a tím, k čemu parlamentní strany dospěly nebo čím jsou ochotny se zabývat, ale tento stav podle mého soudu uspokojivý není.

Jsou i další otázky ústavní, které byly v minulém období předmětem sporů a které se podle mého soudu mohly stát i součástí vážného jednání o změně ústavy. Mám na mysli spor, který byl v minulém období mezi prezidentem republiky a vládou, a zabývali jsme se jím i my tady, o jmenování guvernéra, viceguvernéra národní banky, zabýval se tím potom i Ústavní soud. A bylo by na místě, abychom zhodnotili, zda závěry Ústavního soudu v této věci akceptujeme, nebo ne, protože my jsme ústavodárci. Ústavní soud není ústavodárce. Ústavodárcem je Parlament a ten mohl posoudit, zda si tedy tento výklad takto přeje i nadále, anebo zda ústavu v tomto ohledu hodlá změnit.

Upozorňuji na to, že tu jsou určité problémy, které bychom neměli opomíjet, i když ten návrh ústavní komise se soustřeďuje jenom na určité věci. Osobně si myslím, že se musíme starat i o to, aby ústava skutečně nedávala možnost různému výkladu. Jsem přesvědčen, že prezident republiky, pokud nevyužije svého práva vrátit zákon s připomínkami Poslanecké sněmovně, že je povinen každý zákon podepsat. To není žádné jeho privilegium, to je jeho ústavní povinnost.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím o další přihlášku do obecné rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. A nyní má slovo pan ministr Karel Čermák.

 

Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, do prvního čtení byl vládní návrh ústavního zákona na změnu ústavy předložen před rokem, možná před necelým rokem. Poslanecká sněmovna přerušila první čtení tohoto návrhu před ukončením obecné rozpravy, požádala dočasnou komisi, aby předložila své závěry, k čemuž nyní došlo.

Dočasná komise Poslanecké sněmovny pojala svůj úkol zcela konkrétně, vyjádřila se totiž k předloženému návrhu zákona. Její vyjádření dává tušit, že o určitých věcech je možno dosáhnout všeobecnější shody v Poslanecké sněmovně a o jiných záležitostech nikoliv. Z hlediska předkladatele jde tedy o to, posoudit momentální situaci a říci, zda to, co podle názoru dočasné komise může být předmětem další diskuse, za tuto diskusi, abych tak řekl, ještě stojí.

Když si věci jasně a přehledně řekneme, tak dočasná komise vyřadila záležitosti, které se týkaly přímé volby prezidenta, jak tady o tom byla řeč. Jakkoliv to je jistě velmi zajímavá otázka, tak se zdá, že pragmaticky řečeno, v tuto chvíli diskuse o tomto tématu není ani aktuální a asi ani není možno ji dovést do konce. Z návrhů bylo také vyřazeno jisté drobné rozšíření pravomocí Senátu.

Co tedy v tom návrhu zbylo? A k tomu otázka - stojí to ještě za další diskusi? Moje odpověď už předem je ano, protože v tom návrhu zbyla taková témata, která jsou buď naléhavá, nebo trvale předmětem všeobecné pozornosti. Je to zejména imunita poslanců a senátorů, její omezení jenom na dobu trvání mandátu, je to důsledek trestního odsouzení k nepodmíněnému trestu poslance nebo senátora, tedy důsledek ztráta mandátu. V návrhu jsou pořád ještě velmi naléhavé otázky nového definování pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. To je naléhavá otázka. Drobnější úpravy postavení České národní banky a konečně jisté drobnější úpravy nebo precizace úprav pravomocí prezidenta.

Předkladatel tedy se domnívá, že tyto aktuální a důležité otázky stojí za případnou další diskusi, a navrhuje, aby zákon byl propuštěn do druhého čtení a aby byl projednán ve výborech tak, jak to bylo navrženo. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Zeptám se na případné závěrečné slovo pana zpravodaje. Nechce s tímto slovem vystoupit, a proto můžeme přistoupit k hlasování o návrhu na přikázání, protože ani návrh na vrácení, ani návrh na zamítnutí této předlohy v obecné rozpravě nezazněl.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP