(12.20 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, reaguji jen na to, co říkal kolega Holáň, když mluvil o datu, které podle něj vstoupí černým písmem do dějin naší Poslanecké sněmovny. Byl bych nerad, kdybychom záporné stanovisko k vystoupení senátora Mejstříka takto dramatizovali.
Na začátku jsem řekl, že tak jak to pan předsedající uvedl, rozuměl jsem tomu tak, možná jsem nebyl sám, ale nemá cenu se tím dále zabývat, že k tomuto návrhu zákona mají vystoupit tito tři senátoři, což mě překvapilo. Proto jsem ani já nebyl pro vystoupení senátora Mejstříka. Nevím, jestli jsem se zdržel, nebo hlasoval proti. Takto jsem tomu rozuměl. Nemusíte tomu věřit, ale možná jsem nebyl sám. Přišlo mi to jako změna existující praxe, kterou bych nepovažoval za správnou. Také jsem na začátku svého vystoupení řekl, že pokud to bylo jinak, považuji to za chybu. Myslím, že takto to asi většina z nás chápe, takže se tato chyba nebude opakovat. Vždycky zástupce Senátu k věci, kterou se Senát zabýval, vystoupil a není důvod, abychom od této praxe ustupovali.
Senátor Mejstřík nám všem poslal osobní dopis. V tomto směru nechť zase Senát zváží, zda byl nejvhodnějším, kdo měl stanovisko Senátu reprezentovat. To je ale věc Senátu, nechci to posuzovat.
V úvodu svého vystoupení jsem řekl, že nepovažuji za vhodné, abychom opakovali historickou diskusi, která tady byla. Bohužel, těžko se tomu dalo zabránit, stalo se to do jisté míry.
Připomínám to, co bylo podstatné. Určité věci v průběhu doby nabývají vlastní osud. Co zde řekl pan předseda sněmovny a naposledy pak kolega Laštůvka, je pravda. Význam hlasování o tomto zákonu je mnohem větší, než byl v době, když jsme se jím začali zabývat v prvním čtení.
Kolegům, kteří říkají, že zákonem se nemají stanovit nějaké deklarativní požadavky o tom, co je historickým soudem a podobně - jsem poslední, který by tomu oponoval. V řadě předchozích případů, kdy parlament takovéto deklaratorní zákony vyslovující soudy nad minulostí projednával a schvaloval, jsem se proti tomu stavěl. Pravda je ale vždycky konkrétní, a v tomto případě konkrétním výsledkem hlasování by měla být pravda, že většina Poslanecké sněmovny s tímto návrhem zákona bude souhlasit. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Až po vystoupení pana profesora Jičínského jsem si uvědomil, že jsem přednesl jména senátorů najednou jako diskutující k bodům Senátu, neříkal jsem je zvlášť. Pokud vznikl dojem, že mají všichni vystoupit k prvnímu bodu, vnímám to jako chybu. Omlouvám se.
Dalším přihlášeným je pan poslanec Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, když už došlo k tomu, že okamžitá většina v této sněmovně, kterou jen s rozpaky mohu chápat jako většinu recesistickou, zapověděla panu senátoru Mejstříkovi přednést zde oficiální stanovisko Senátu, neboť je zpravodajem garančního výboru, dovolím si to učinit za něj. Zdůrazňuji - nebudu přednášet jeho osobní stanovisko, ale pouze oficiální stanovisko Senátu k tomuto zákonu.
Návrh zákona o zásluhách Edvarda Beneše postoupila Senátu Poslanecká sněmovna dne 3. 3. 2004. Návrh zákona byl přikázán výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako výboru garančnímu. Ten projednal dne 17. 3. 2004 tento zákon a přijal usnesení, ve kterém doporučil Senátu zamítnout návrh tohoto zákona. Dále byl návrh zákona přikázán ústavně právnímu výboru, který návrh projednal a přijal usnesení, ve kterém také doporučil Senátu zamítnout návrh tohoto zákona. Senát na svém plenárním zasedání projednal tento tisk na své čtrnácté schůzi dne 25. 3. a svým usnesením číslo 360, hlasování číslo 16, projednal tento tisk s výsledkem jednání zamítá se.
Důvody, které Senát vedly k zamítnutí návrhu zákona, jsou zejména tyto:
Za prvé. Tento návrh zákona byl navrhovateli srovnáván se zákonem z roku 1930, který přijaly obě komory tehdejšího Národního shromáždění a který deklaroval, že T. G. Masaryk se zasloužil o stát. Jedním z rozdílů, který odlišuje zákon o zásluhách T. G. Masaryka od nynějšího návrhu o zásluhách E. Beneše, je, že se v roce 1930 dohodly na předložení tohoto zákona jednomyslně všechny strany napříč tehdejším parlamentem s výjimkou komunistů. O jednomyslnosti alespoň v tomto směru u návrhu o zásluhách dr. E. Beneše lze jen stěží hovořit.
Za druhé. Senát projevil velké rozpaky nad tím, že takovýto zákon navrhují a vehementně podporují poslanci a poslankyně KSČM. Být za komunistické diktatury přívržencem E. Beneše vedlo buď do žaláře, nebo do velkých existenčních a dalších problémů. Dnes je E. Beneš komunisty oslavován. Tento krkolomný přemet svědčí o tom, že zde ze strany komunistů nejde o opožděné uznání prezidentových zásluh, ale o pokus o cynické parazitování na jeho jméně.
Za třetí. Dle názoru Senátu nelze uzákonit interpretaci dějin, zákony se nemohou stát učebnicí dějepisu. Pro některé občany je dr. E. Beneš symbolem svobody a demokracie, jímž se stal zejména za druhého odboje druhé světové války a i po smrti v době zrůdné komunistické totality. Pro jiné je ale také symbolem dvou z nejhorších národních porážek. Je na historicích, aby vytvořili a obhájili co nejpravdivější obraz této velké postavy. Rozhodně není na zákonodárcích, aby jim výsledek bádání hlasováním nařídili.
Za čtvrté. Jestliže československý parlament udělal v případě T. G. Masaryka výjimku, je v tom její vážnost. Přijímání dalších podobných zákonů tento podobný čin jen rozmělňuje a devalvuje. Akt národního shromáždění z roku 1930 byl jedinečným a měl by tak zůstat i nadále.
Senátor Martin Mejstřík, zpravodaj garančního výboru pro projednání návrhu zákona na schůzi Senátu.
Dámy a pánové, skutečnost, že bylo nutné toto oficiální stanovisko Senátu přednést touto formou, je ostudou Poslanecké sněmovny. Chce-li Poslanecká sněmovna tento krok napravit, měla by se horní komoře Parlamentu omluvit.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo vystoupení pana poslanec Kühnla. O slovo se hlásil pan poslanec Vymětal s faktickou.
Poslanec Karel Vymětal: Dámy a pánové, řekl bych kolegovi Mejstříkovi totéž, co řeknu panu poslanci Kühnlovi. Už jsem mu to řekl tady jednou. Drtivá většina poslanců je gramotná a umí číst. Pan poslanec Kühnl přečetl materiál, který všichni poslanci dostali. Nevím, proč by se měl přednášet na mikrofon ještě jednou.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Již to zaznělo. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Rozpravu končím a přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. Prosím, aby všichni, kdo mají zájem o hlasování, se dostavili do jednací síně.
Na žádost všechny odhlásím. Prosím všechny, kteří mají zájem hlasovat, aby se ještě přihlásili. Doufám, že jsou všichni přítomni.
Návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat. Usnesení zní takto: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona o zásluhách Edvarda Beneše podle sněmovního tisku 301/5."
Kvorum je nastaveno.
***