(15.50 hodin)
(pokračuje Emmerová)
V případě, že se ujme více vajec, je v zájmu života nutné jejich počet redukovat.
Pokud by se pojem chránění počatého těhotenství zahrnul do zákona, bylo by možno za umělý potrat pokládat i antikoncepci, která může zabránit nidaci. K zavedení tohoto pojmu, který by vedl k mnoha sporům, nejsou žádné důvody věcné. Naopak všechny důvody jsou proti. Podle této logiky by pak mohla být trestná i antikoncepce. V odůvodnění je početí označeno barbarizovanou latinou, patrně to má být "nasciturus", což filologicky i věcně velmi pokulhává, implantující se vejce zdaleka není nasciturus, tedy ten, kdo se má narodit. Představu navrhovatelů, že každé započaté těhotenství musí končit porodem a že případný trest za interrupci odradí ty, kdo o tom uvažují, pokládám za velmi primitivní.
Druhá část problematiky se týká praxe. Autoři se patrně domnívají, že trestání umělého přerušení by vedlo ke strachu z postihu, upuštění od snahy nežádoucího těhotenství se zbavit, což by mohlo ovlivnit příznivě populační situaci. Takový postup nepochybně porušuje svobodné rozhodování rodičů. Jako člověk, který pracuje padesát let v oboru gynekologie a porodnictví, problematiku důvěrně znám. Znám i vývoj za poslední půlstoletí. Umělé potraty provázejí lidský rod odpradávna, odedávna se předávaly bezpečné i nebezpečné způsoby, jak se může žena nežádoucího těhotenství zbavit. Církev měla v rukou všechny, nejen duchovní, ale i mocenské možnosti, aby v Evropě kriminální potraty vykořenila. Nestalo se tak. Ono to nejde.
Přibylo nebo ubylo proti dobám minulých hříšníků? Asi je to stejné. Po staletí se potratářství stíhalo a trestalo, nakonec bez výsledků. Radikálně byla tato ožehavá problematika řešena až legalizací umělého přerušení těhotenství, které zaručuje ženám zvýšenou osobní bezpečnost. Osobně interrupce rád nemám, pokládám je za malum necesarium, nezbytné zlo. Pán Ježíš neměl rád cizoložství, ale když chtěli takovou ženu kamenovat, řekl: "Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem. Nesuďte a nebuďte souzeni." Proklamovaná ušlechtilost je největším pokrytectvím.
Interrupce z hlediska medicíny i žen samých není určitě něco žádoucího. Je to řešení životní situace člověka, který je zahnán do kouta. Interrupce je vyústění mimořádné, především psychosociální situace. Mnoha ženám jsem za svůj život interrupci rozmluvil, a vesměs jsou mi vděčné, ale to se pohybujeme v prostředí, kde žena má možnost svobodné volby. Realizací zákona nenastal nárůst těchto výkonů, naopak počet interrupcí klesá, zřejmě v souvislosti s dostupnými bezpečnými antikoncepčními metodami. Zákon plní to, co by v takových mimořádně svízelných situacích plnit měl. Toto ovzduší klidu a bezpečnosti je zřejmě někomu solí v očích. Opakovaně se vyskytují tendence tento dobře fungující zákon zpochybnit, zpřísnit, komplikovat. Byly i návrhy, které chtěly v nějaké podobě zavést jakési komise, které za bývalého režimu určitou dobu neblaze působily.
Předkladatelé zpochybňují genetické důvody a doporučují, aby těmto dětem byla poskytnuta přiměřená zdravotnická péče. Autoři by svoji ušlechtilost nejlépe dokumentovali, kdyby si přivlastnili takové malformované opuštěné dítě a poskytli mu onu přiměřenou zdravotní péči. Navrhovatelé sáhli i k ideologickým argumentům, kdy se snaží dokázat, že legální interrupce jsou vynálezem zlých bolševiků. Měli by si přečíst, kolik žen umíralo v carském Rusku na kriminální potraty, takže toto by sloužilo bolševikům spíše k dobru. Když už mocí mermo jsou ideologičtí, ať se zamyslí nad tímto problémem v katolickém Irsku.
Předložená změna zákona se odvolává i na Polsko. V této části Evropy se šíří klerikalismus a propagace křesťanských hodnot a navrhovatelé jsou patrně věřící křesťané. Katolická církev má nepochybně velký vliv na své věřící. Nic nebrání tomu, aby se věřící katoličky interrupcím, antikoncepci a předmanželskému sexu vyhýbaly. Ze zkušenosti však víme, že i nepochybně upřímně věřící nejen naše, ale polské katoličky se interrupcí domáhají.
Pochopitelně umělé přerušení těhotenství není žádný ideál, nese s sebou zdravotnická rizika i dnes, ale mohu srovnávat. Na rozdíl od předkladatelů a většiny současné populace jsem trestnost interrupcí jako lékař zažil. Nelze vylíčit míru psychického ponížení těchto žen, které těhotenství odmítaly, co vše musely zažívat, když se chtěly těhotenství zbavit. Dělaly si výplachy střídavě studenou a teplou vodou, skákaly na schodech, braly chinin, až jim hučelo v uších, pily svařené víno, tloukly se do břicha, nechaly si píchat nejrůznější injekce. Ve svém zoufalém postavení sháněly pomoc u pokoutných andělíčkářek, u nedostudovaných mediků, u lékařů, kteří si nechávali za to dobře platit, a v roli potratáře působil v Praze i pitevní zřízenec druhého patologicko-anatomického ústavu. Každý týden jsme na den branosti v sobotu zažívali na Kladně našťouchnutá těhotenství, která přijížděla s krvácením a teplotami. Viděl jsem smrtelný případ po mýdlovém potratu se selháním ledvin, úmrtí na sepsi, opakovaně perforaci dělohy, jednou se střevy před rodidly. Byly zoufalé, zaostalé ženy, které takto neuspěly, a ty se dokonce dopouštěly infantocidy.
Kdo má zájem zahnat současné ženy, které se ocitnou ve svízelné situaci, znovu do podzemí? Nikdo z předkladatelů nemůže všem ženám zajistit takové podmínky, aby bylo těhotenství vždy plánované a pokládáno za žádoucí. Předkladatelé se odvolávají na c. k. zákoník z roku 1818. Máme vlastní tradice. Mohou navázat na zákoník ještě starší, zákoník křesťanského knížete Břetislava. Ten pro takové ženy doporučoval vyhnání ze země. Mohl by se obnovit i jeho zákon proti cizoložství, kde majetek cizoložné ženy propadal z poloviny panovníkovi.
Návrh na změnu zákona je třeba odmítnout jako teoreticky nepodložený, historicky znemožněný, v praxi vysloveně škodlivý.
Tolik konce citovaného textu.
A nyní sama za sebe. Já nehoruji pro potraty, ale jsem proti jejich zákazu. Ztotožňuji se plně s fundovaným návrhem odborníka, vědce a historika profesora Doležala, stejně tak se ztotožňuji s článkem našeho kolegy docenta Zvěřiny a navrhuji návrh zákona po ukončení obecné rozpravy zamítnout. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců vládní koalice, KSČM i ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Viděl jsem jako prvního pana poslance. Pak pan poslanec Talíř. Prosím.
Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem se přihlásil se svým přednostním právem jenom proto, abych konstatoval, že bylo zajímavé si poslechnout opravdu názor odborníka. Myslím si, že řada z nás dostávala řadu dopisů z různých stran. Ale bylo znát, že tento odborník nemohl poslouchat, co tady říkali předkladatelé. A je mi líto, že obsah jeho dopisu vůbec nekoresponduje s tím, co předkladatelé tady řekli. On se totiž odvolává na věci, které v návrhu zákona nejsou a které ani předkladatelé nepředložili. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Poslanec Kvapil se ještě hlásí o slovo.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi jen krátkou faktickou poznámku. Předřečnice ve svém projevu zde uvedla něco, co se také objevuje ve stanovisku vlády, a to že pojem usmrceného, počatého, ale dosud nenarozeného dítěte nelze akceptovat, protože právní řád České republiky pojem počaté dítě nezná. Zná pouze pojmy embryo, plod a dítě. To je ze stanoviska vlády, bod č. 8. Já si zde dovolím ocitovat občanský zákoník § 7 odst. 1.
***