(15.10 hodin)
(pokračuje Emmerová)

Nežádoucímu těhotenství se má předcházet především výchovným působením v oblasti zdravotní, sociální a kulturní. Připuštění legálního přerušení těhotenství není v rozporu s mezinárodními dokumenty o ochraně lidských práv ani s Úmluvou o právech dítěte. (Článek 104/91 Sb.). Neuspěli ti, kdo prosazovali zákaz potratů do této úmluvy. Ani z článku 6 odst. 1 Listiny nelze dovozovat nepřípustnost legálních potratů."

Zákon z roku 1986 tedy rozhodně není nějakým totalitním genocidním předpisem, jak naznačují navrhovatelé, ale předpisem, který je srovnatelný s obdobnými moderními úpravami v řadě demokratických států.

Jak je z návrhu zákona zřejmé, nedali si navrhovatelé práci, aby analyzovali platnou právní úpravu podmínek umělého přerušení těhotenství, ani se nenamáhali prokázat svá tvrzení odkazem na odbornou literaturu, případně soudní praxi. Tím spíš to platí pro část třetí předlohy navrhující novelizaci trestního zákona.

Svůj návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona podám v rámci obecné rozpravy. Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců ČSSD.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji zpravodajkyni paní poslankyni Miladě Emmerové.

Otevírám obecnou rozpravu. Jenom vám sdělím, že v této chvíli mám do ní 11 přihlášek. Pro orientaci je přečtu. První je pan místopředseda Jan Kasal, pak pan poslanec Marian Bielesz, pan poslanec Zdeněk Jičínský, Lucie Talmanová, Milada Emmerová, Helena Mallotová, Soňa Marková, Jaroslav Zvěřina, Tomáš Kvapil, Michaela Šojdrová a paní poslankyně Anna Čurdová. To je tedy těch jedenáct přihlášených. A jako prvního prosím o slovo místopředsedu sněmovny pana poslance Jana Kasala. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane předsedo. Paní a pánové, diskuse o etických otázkách nepochybně na půdu Parlamentu patří. A že otázka interrupcí do této sféry patří, není sporu. Od listopadu 1989 jsme zde diskutovali mnohé, od Listiny základních lidských práv a svobod přes transplantace, účasti ve válkách a mohl bych ve výčtu témat dotýkajících se etiky pokračovat. V budoucnu nás nepochybně čekají diskuse o klonování, genetickém inženýrství a jistě nějaký humanista se bude drát také o právo na eutanazii.

Ochrana nenarozeného života je téma. Je to téma vážné, pro mnohé nepříjemné. Jsem ale přesvědčen, že čas od času si každá, tedy i naše společnost má a musí položit otázku a hledat odpověď, jak na tom vlastně v záležitostech na rozhraní života a smrti jsme. Každý sám, my jako zákonodárný sbor, my jako občané České republiky.

Paní poslankyni Orgoníkové je to k smíchu, ale určitě to nemyslí - (Poslankyně Orgoníková: Já jsem se smála něčemu jinému.)

Smála se něčemu jinému, dobře.

Diskuse je dobrou příležitostí jak pro odpůrce potratů, tak pro jejich podporovatele hledat a nacházet argumenty. Diskuse dnešní i ta ve výborech může být přínosem dokonce i pro ty, kteří mají na náš návrh jednoznačně negativní názor. Věřím, že tuto příležitost využijeme bez osočování, podsouvání nepravdivých argumentů, bez emocí.

Ochrana života, tedy i nenarozeného, je všelidskou hodnotou. Není výplodem nějakých okrajových ideologií, nemá na ni monopol žádná církev či náboženská společnost, žádné občanské sdružení či spolek, a už vůbec ne žádná politická strana. Je to ovšem téma, které se z různých úhlů pohledu a z různých stupnic priorit může jevit, a také se jeví, velmi různě.

Těm, kteří namítnou, že chci hovořit o potratech, a nejsem lékař nebo žena, a že mi tedy nepřísluší hovořit o něčem, k čemu nejsem vzdělán nebo co se mě netýká, chci sdělit, že pro účely tohoto zákona je i v silách nelékaře se seznámit s podstatnými a pro rozhodování klíčovými informacemi. A navíc, celá věc není zdaleka problémem pouze medicínským.

V průběhu mnohaměsíční diskuse - už probíhá, nemýlím-li se, od 5. května loňského roku, kdy se ve společnosti poprvé objevila informace o přípravě této právní úpravy - v průběhu těch deseti měsíců se objevila řada často se opakujících námitek, a na některé z nich se v příštích chvílích zaměřím. Nebudu se, a dopředu to avizuji, věnovat aspektům souvisejícím s náboženskými postoji, nebudu hovořit ani o otázkách, které z pohledu etiky s ochranou nenarozeného života souvisejí, tedy např. o abortivní antikoncepci nebo problémech souvisejících s asistovanou reprodukcí.

První námitka, velmi častá, je, proč návrh podáváme v době, kdy klesá počet interrupcí. Že počet interrupcí klesá, je určitě dobře. Asi bychom se dokázali shodnout i na hlavních příčinách. Je to lepší informovanost, odpovědnější chování, odtabuizování sexu, používání antikoncepce. Varuji však před uspokojeným konstatováním, že 30 000 potratů, umělých potratů, je dobré číslo. Jistě, v porovnání s tím, co bylo v letech dřívějších, to ano. Ale je to přesto číslo hrozivé. Před několika hodinami jsme zde diskutovali zákon o pravidlech silničního provozu. Na silnicích zahyne 1300, 1400 lidí v průběhu jednoho roku. Tady se jedná o číslo, které je více než dvacetkrát vyšší.

Ve kterém okamžiku dochází ke vzniku nové hodnoty, nové kvality, je už nyní mimo diskusi. Je to splynutí pohlavních buněk. V těch chvílích dochází k něčemu neskutečně dramatickému a výsledkem je zárodek lidského nového života. Není to něco nebo to, ale je to už úplně maličký kluk nebo holka, o kterém se ví, jakou má krevní skupinu, barvu očí atd. Jistě, za několik let věda dospěje tak daleko, aby budoucím rodičům mohla jejich potomka představit už na základě této prvotní výměny informací.

Není dnes už sporu o tom, že nový jedinec má svou vlastní genetickou výbavu, která je odlišná od výbavy jeho matky, a byť zatím není schopný samostatné existence, není integrální součástí jejího těla. O čem je tedy spor? O tom, zda už tento malý človíček je hoden ochrany, nebo je na něj možno pohlížet jako na nějaký organizovaný shluk buněk a podle toho se k němu také chovat.

Odpověď hledají mnozí. Řada vědců si láme hlavu se správnými definicemi a snáší důvody pro jednotlivé teorie i proti nim. Je obtížné si představit, že v té spleti důkazů zastánců ontologického personalismu či empirického funkcionalismu či jeho odnože, morálního gradualismu, se najde opravdu jednoduchý, zřetelný, všeobecně přijatelný, a tedy nezpochybnitelný důkaz.

Mohl bych citovat z řady odborných článků a studií. Jsou k dispozici a zájemci o hlubší poznání se s nimi jistě mohou seznámit. Na otázky, co je člověk a zda je embryo lidskou osobou, však neposkytují přírodní vědy ani filozofická antropologie tak uspokojivou odpověď, aby byla nutně všemi přijata. Tento nevyjasněný status embrya však nastoluje požadavek, že není-li prokázáno, že embryo lidskou osobou není, máme se k němu chovat jako k lidské osobě.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP