(14.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Požádal bych v tom případě zpravodaje pana poslance Kalouska, jestli by buď se vyjádřil k tomu, co jsme slyšeli, anebo zmínil, o čem budeme hlasovat.
Poslanec Miroslav Kalousek: V rozpravě, pane předsedo, dámy a pánové, padl jediný návrh, a sice návrh na vrácení k přepracování. Nebude-li tento návrh přijat, budeme pak hlasovat o přikázání.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím všechny, kdo mají zájem, aby se zúčastnili hlasování, ať se dostaví do sněmovny. Všechny vás odhlašuji. Prosím, abyste se znovu přihlásili. Budeme hlasovat nejdříve o návrhu pana poslance Doležala, který navrhl vrátit předložený návrh navrhovateli k dopracování.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro vrácení k dopracování, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 116. Z přítomných 144 poslanců pro hlasovalo 37, proti 98. Návrh nebyl přijat.
A nyní nám zbývá zabývat se návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru, takže se ptám, jestli někdo navrhuje ještě další výbor. Pokud tomu tak není, budeme hlasovat o přikázání rozpočtovému výboru.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přikázat rozpočtovému výboru, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 117. Přítomno je 146 poslanců, pro hlasovalo 141, proti žádný. Návrh byl přijat.
Takže konstatuji, že tento návrh zákona byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru. Děkuji panu ministrovi i zpravodaji. Končím projednávání bodu č. 33.
(Velký hluk v sále.)
Domnívám se, že posledním bodem našeho dnešního programu je bod
34.
Návrh poslanců Jiřího Karase, Jana Kasala a Petra Plevy na vydání zákona,
kterým se zrušuje zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení
těhotenství, a vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb., ve znění vyhlášky
č. 467/1992 Sb., a kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění
/sněmovní tisk 376/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 376/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů poslanec Jiří Karas. Prosím o klid. Pan poslanec Karas má slovo.
Poslanec Jiří Karas: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, dámy a pánové, dovolte, abych tento svůj projev podporující předložený návrh zákona začal poněkud nekonvenčně.
Byl jsem již několikrát v tisku, a možná i přímo z vašich řad, označen za katolického extremistu. Rád bych řekl, že náboženská víra v civilizovaném státě nesmí mít a také nemá extrémní podobu, a že pokud jde o lidský život, pak za extremismus by asi bylo vhodné označit jeho zničení, nikoliv ochranu. A protože v daném případě zdaleka nejde toliko o věc náboženskou, protože předložený návrh zákona má mnohem širší humanistický smysl, chci vás všechny, a to bez rozdílu, zda jste věřící nebo ateisté, zda patříte k té či oné politické straně požádat o jedno. Než zvednete ruku pro návrh nebo proti němu, věnujte několik minut osobnímu zamyšlení nad problémem, který se teď pokusím alespoň stručně charakterizovat.
Vedle návrhu jsme všichni dostali i model plodu ve dvanáctém týdnu těhotenství. S tímto dvanáctým týdnem končí podle dosud platné právní úpravy dosavadní zákonná možnost jeho likvidace. Po dobu tří měsíců je tedy možno usmrtit zárodek v těle matky, ve skutečnosti již funkční a patřičně se projevující lidský život, pokud o to matka sama či z jiného popudu požádá. Myslím, že nikdo z nás by nezvedl ruku pro zabití lidského života jen proto, že to vyhovuje jedinci, eventuálně dvěma či několika jedincům.
Dovolte mi svěřit vám vlastní zkušenost. Kdysi jsem měl možnost ovlivnit rozhodování dívky, která zvažovala potrat. Neučinil jsem to, takže ono dítě nežije. Velmi toho lituji a jako křesťan vím, že se jednou za to budu zodpovídat před vyšší a dokonalejší spravedlností, než je světská. A mohu jen doufat, že mi bude odpuštěno. Rozhodně však prosím, nepovažujte návrh zákona za osobní projev pokání či snahy o nápravu vlastní chyby.
A teď k věci samé. Položme si dvě otázky. První: Zabíjí se při potratu lidská bytost? A druhou: Pomáhá opravdu interrupční zákon ženám a jejich rodinám? Na otázku první odpoví bezpečně sama lékařská věda. Spojením mužské a ženské pohlavní buňky vzniká život, konkrétní, hmotný, který se jen dočasně nachází v bezpečí matčina lůna. Tam se vyvíjí člověk, jemuž začíná tlouct srdce, který se narodí, bude chodit do školy a v naprosté většině případů bude schopen nejen obohatit své rodiče, ale konkrétní prací přispět k rozvoji lidské společnosti a civilizace, člověk, který dá naší zemi další děti. Možná že někteří z vás řeknou: Kdy vlastně začíná lidský život? Jsem přesvědčen, že to víme. Začíná početím. Ale i ti, kteří si tímto faktem nejsou jisti, by neměli riskovat a povolit usmrtit bytost, která alespoň fyzicky dosud nespatřila světlo světa.
A druhá otázka. Ano, interrupce možná může v tom či onom konkrétním případě usnadnit ekonomické, sociální a třeba i psychické nebo rodinné problémy. Je otázka, zda by nebylo lepší vytvořit podmínky k tomu, aby se takové problémy řešily jinak. A navíc velmi časté jsou případy, kdy těhotná žena za potrat zaplatí vysokou cenu - už se nikdy nedožije mateřské radosti. A v mnoha případech svého rozhodnutí, často činěného pod nátlakem, trpce lituje. Zhruba před dvanácti měsíci otěhotněla sedmnáctiletá dívka žijící v dětském domově. Její přítel si ji chtěl dokonce vzít, ale zasáhl ředitel, který nechtěl pokazit dobré jméno svého ústavu. Psychickým nátlakem ji donutil jít na potrat, třebaže i sociální instituce slibovaly zcela konkrétní pomoc. Dívka po onom zákroku z dětského domova utekla a našli ji u onoho přítele. Chci své miminko zpátky, řekla policii.
***