(11.10 hodin)
(pokračuje M. Urban)
V této situaci je vhodné a žádoucí, aby sám stát zastupovaný Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem vnitra mohl přímo vstupovat do jednotlivých obchodních vztahů jako smluvní strana v případech, vstupuje-li do smluvního vztahu cizí stát.
Navrhovanou úpravou zákona dojde k účelnějšímu financování základních projektů vyzbrojování ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a služeb při zajišťování obrany a bezpečnosti státu. V současné době stát poskytuje státní záruky za úvěry přijaté různými právnickými nebo fyzickými osobami, zatímco po přijetí navrhované úpravy bude ručit za své závazky sám, bude příjemcem úvěru i garantem jeho řádného splácení. Ostatní ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, zejména pokud jde o práva a povinnosti osob, zůstávají nedotčena, a to i pro příslušné organizační složky státu. Osoby jednající za tyto organizační složky nejsou zbaveny trestní odpovědnosti v případě, že poruší právní předpisy.
Tolik vše do úvodního slova. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi za úvodní slovo k této stručné novele a nyní žádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Pavla Höniga, aby se ujal své zpravodajské zprávy. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Pavel Hönig: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená sněmovno, navážu na úvod, který zde přednesl pan ministr Urban, a to jen krátce, protože zásadní slovo k předmětnému tisku řekl již sám ministr.
Původním záměrem iniciátora změn, Ministerstva obrany, bylo zajištění podmínek nákupu strategického vojenského materiálu a jeho dovozu do České republiky. Během následujících jednání byl záměr postupně rozšiřován o prodej vojenského materiálu a dále precizován. Výsledkem je v podstatě shoda zúčastněných ministerstev, tedy Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva obrany a Ministerstva financí, kdy je současná úprava zahraničního obchodu s vojenským materiálem doplněna prvkem přímé účasti státu v případě, že jeho účast je v konkrétním stavu schválena vládou, přičemž zahraničním smluvním partnerem je rovněž stát. Současná právní úprava není při správné aplikaci překážkou jakéhokoliv zahraničního obchodu s vojenským materiálem, je-li prováděn v souladu se zahraničněpolitickými obchodními a bezpečnostními zájmy České republiky. Přímá účast státu v provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem je zejména z pohledu Ministerstva obrany žádoucí.
Vzhledem k tomu, že se očekává mimo jiné zlepšení financování základních projektů vyzbrojování ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a služeb a že nedojde ani k zatěžování státního rozpočtu, doporučuji návrh novely zákona č. 38/1994 Sb., tak jak je předložen, přijmout. Dopředu chci avizovat, že budu navrhovat zkrácení lhůty na projednání ve výboru na 5 dnů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Ptám se, jestli se někdo hlásí z místa. Ano, pan poslanec Karel Vymětal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, víte, že jsem na 27. schůzi k tomuto tisku vystoupil a říkal jsem, že jsem požádal Parlamentní institut o vyjádření k souladu s komunitárním právem. Je potvrzeno, že obchod s vojenským materiálem je skutečně vyňat z volného obchodu v rámci Evropské unie podle článku 296 smlouvy o založení, takže každý členský stát může činit opatření v této věci, která považuje za nutná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti, a to v oblasti, která je spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu a obchodování s nimi. To je důležité zjištění, že to je oblast, která je skutečně vyňata z volného pohybu zboží v rámci Evropské unie.
Předložená novela zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem v zásadě řeší dvě věci. První věc je, že se upřesňuje v § 2 úvodní ustanovení zákona, které se dává do souladu s celním kodexem Evropské unie - nedávno jsme tady celní zákony projednávali - a to je třeba a nutno udělat. Je otázka, jak šťastně se to podařilo v návrhu provést, ale je otázkou diskuse na výboru, jak se nám podaří ustanovení precizovat. Druhá věc je věcný důvod, kdy se jedná o obchod s vojenským materiálem, kdy smluvní stranou je stát a za něj Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra a protistranou je rovněž stát, ať už Evropské unie, nebo nějaký jiný stát.
Pan zpravodaj hovořil ve své zpravodajské zprávě o tom, že jde o nákupy a obchodování se strategickým materiálem. Musím říci, že - on to samozřejmě také ví - se obchod s vojenským materiálem dodnes normálně prováděl, normálně se nakupovaly strategické vojenské materiály, prodávaly se, nakupovaly podle zákona, jak ho máme k dispozici a jak jsme ho v roce 1994 a dalšími novelami schválili. Je tady vlastně jenom něco nového, kdy v této novele má jako strany vystupovat stát proti státu. To zatím nebylo. Je to asi mimořádné, asi to není obvyklé. Koneckonců i když se uvažovalo o nákupu stíhaček pro Českou republiku, tak také protistranou nebyl stát, ale Buy-systems. V tomto případě ovšem, pokud jde o gripeny, se snad má stát protistranou Švédské království a teď je otázka, jestli kvůli tomuto jedinému případu máme dělat novelu zákona, případu, který se nebude opakovat, případu, který je možno řešit stávajícím zákonem i bez této novely.
Myslím si, že to je debata, která patří už do výboru, kde je možné toto všechno prodebatovat. Bohužel pan ministr obrany není přítomen, takže k tomu nemůže zaujmout stanovisko. Velice bych prosil Poslaneckou sněmovnu, aby tuto novelu propustila do výboru k projednání, protože ať už ta druhá část dopadne jakkoliv, tak u první části je třeba spravit vazbu na celní kodex Evropské unie.
Poslední poznámku mám tuto. Dámy a pánové, organizační výbor - to asi bude pan předsedající říkat - navrhuje, aby v prvním čtení tento zákon byl přikázán k projednání výboru pro obranu a bezpečnost. Chci říci, že tady se podle mého názoru organizační výbor zmýlil, neboť garantem za zahraniční obchod s vojenským materiálem je podle kompetenčního zákona Ministerstvo průmyslu a obchodu, nikoliv Ministerstvo obrany a nikoliv Ministerstvo vnitra. Také samozřejmě Ministerstvo průmyslu a obchodu je také tím orgánem, který vydává licence k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem, takže z toho jednoznačně vyplývá, že gesčním výborem pro tuto problematiku musí být hospodářský výbor. Nechť to samozřejmě výbor pro obranu a bezpečnost projedná také, ale gesčním výborem musí být hospodářský výbor. V té souvislosti navrhuji, aby zákon byl přikázán také hospodářskému výboru. Vzhledem k debatě, která zcela určitě ve výboru bude následovat, nedomnívám se, že je vhodné, aby byla zkracována lhůta pro jednání výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Vymětalovi. S další přihláškou pan poslanec Jan Vidím.
Poslanec Jan Vidím: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jenom v několika větách zareaguji na závěr vystoupení pana kolegy Vymětala. Poslanecká sněmovna nezná institut gesčního výboru. Kdyby tomu tak shodou jakýchsi okolností bylo, pak gesčním výborem k tomuto návrhu zákona nesporně musí být výbor pro obranu a bezpečnost. Jedná se o předmět zákona, nikoliv o formální stránku věci. Ale protože sněmovna nezná institut gesčního výboru, pak se nepřetahujme o to, který z výborů je v této působnosti významnější, a přikažme to případně oběma.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Vidímovi, předsedovi výboru pro obranu a bezpečnost. Nyní eviduji přihlášku pana zpravodaje, který chtěl formálně navrhnout zkrácení lhůty k projednání, jestli to má dále v úmyslu.
***