(9.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
A tehdy platilo, že do půl roku, pokud jste nic neprovedl, tak jste si tu kartičku nebo ten bonus mohl vyměnit. V tomto případě to tak není. V tomto případě sice existuje jakási formulace, která říká, že když po jistou dobu - myslím, že je to po dobu jednoho roku v tomto návrhu zákona - se nedopustíte nějakého dalšího přestupku, tak vám mohou být ubrány dva body z té sumy, kterou jste zatím stačil nasbírat. Ale pokud jste například jezdil pět let bez problémů a jednou jste se dopustil něčeho, tak žádný bonus nedostáváte.
Já vím, že prevence je vždy velmi těžká a možná nákladnější než represe, ale myslím si, že právě v rámci prevence bychom měli sledovat to, aby klesal podíl nehodovosti, který samozřejmě není zas tak zanedbatelný.
Co říci v podstatě závěrem? Já se jenom trošku obávám a nemohu se zbavit pocitu, že díky opakovanému zdůrazňování některých křiklavých případů porušení pravidel silničního provozu se vytváří ve společnosti pocit, že je opravdu nezbytné a že není jiná cesta než ta, že musí být zvýšena represe v oblasti dopravní policie a správního řízení. A myslím si, že je to falešná záležitost, falešná karta, a myslím si, že by bylo mnohem lepší a přínosnější, kdybychom se zaměřili právě na ty oblasti, které jsem říkal, tzn. kvalita komunikace, kvalita samotného dopravního prostředku.
Tady jenom malá odbočka. Není náhodou tedy zbytečné, aby se vyráběla vozidla, která mají konstrukční rychlost limitně 200, 220 km za hodinu? Je to zbytečné, protože jestliže platí, že na komunikacích typu dálnice se maximálně v České republice můžete pohybovat 130 km za hodinu, v Evropě je to od 120 do 130 km za hodinu a snad, jestli se nepletu, tak jen ve Spolkové republice Německo je rychlost sice neomezená, nicméně doporučená. Takže otázka by možná paradoxně zněla: Není náhodou cesta taková, že se řekne, že taková vozidla být nemají nebo že musí mít omezovač?
Tady vidíte prostě určité absurdity, které existují, a my se potýkáme s tím, jestli budeme řešit tu věc tak, že budeme zvyšovat represi na straně jedné, anebo jestli budeme zvyšovat kvalitu dopravních cest, kvalitu automobilů a kvalitu samozřejmě schopností řídit jakékoliv vozidlo včetně těch silných.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Oldřichu Vojířovi. Prosím nyní, aby se slova ujal pan poslanec Miloš Patera. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miloš Patera: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v příspěvku pana poslance Schlinga zazněla věta, která byla směřována k mému příspěvku. Já bych velice rád tuto záležitost uvedl na pravou míru, poněvadž je to typická ukázka zkreslování toho, co bylo řečeno, a jaký se tomu dá výklad.
Řekl jsem zde: Peníze, které jsou od nás, účastníků silničního provozu, vybírány formou dálničních známek, silniční daně nebo části spotřební daně za pohonné hmoty, by jednoznačně měly opět skončit v silnicích a dálnicích. Kde ale končí? Ano, končí opět ve státním rozpočtu ve zvýšené dani z přidané hodnoty.
A zde naprosto jednoznačně trvám, že 14 % z rozpočtu SFDI končí ve zvýšené dani z přidané hodnoty. Jedná se o 6 miliard korun. A navíc trvám i na tom, že kdyby byly peníze ze spotřební daně z pohonných hmot minimálně z 50 % dávány tam, kde mají z titulu své funkce končit, tak by Státní fond dopravní infrastruktury neměl finanční problémy.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní posledního písemně přihlášeného, kterým je pan poslanec Petr Bratský, ale registruji ještě přihlášku pana poslance Karla Sehoře. Máme tedy před sebou dvě avizovaná vystoupení. Nejprve pan poslanec Petr Bratský.
Poslanec Petr Bratský: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych také rád reagoval krátce na některá vystoupení, která zde byla. Přece jen bych rád ještě upozornil na systémovou možnost, která je ve světě obvyklá. Možná že by byla i pro naši republiku v něčem dobrá.
Když hovořil kolega Schling o statistice, měl pravdu, nicméně statistika nesleduje jenom ten který rok. Když náhodou klesne třeba počet usmrcených, není to nic, nad čím by se dalo jásat, pokud to není dlouhodobější trend. Samozřejmě jsme velice spokojeni, když v některém roce právě toto nejčernější číslo poklesne. Ale myslím si, že když sledujeme dlouhodobější řadu, tak se spíš ukazuje, že počet přestupků, a především těch těžších přestupků, naopak roste, a to i v poměru k počtu vozidel, která jsou na silnicích. A tento trend je právě víceméně spíš záporný. Roste nesmírně agresivita našich řidičů. A v tomto smyslu si myslím, že jakékoliv snahy o vylepšení stavu na našich silnicích i v městech lze jenom vítat.
Co je ovšem rovněž pravda, je to, že dlouhodobě a řekněme určitě po dobu takových posledních osmi let jsme vůbec nepřikročili nijak více k budování dalších dálnic, okruhů městských vnitřních i vnějších, že se nedělají důslednější dopravní opatření ve městech, která vlastně zhoršují stav, protože spousta dopravy je vtažena do měst, která by - obzvláště ta těžká, kamionová - mohla vést mimo. A tam máme obrovské rezervy a tady se skutečně v poslední době příliš neudělalo.
A jsou mnohé problémy. Nemohu říct, že by to bylo jenom legislativou, nedá se ani říct, že by to bylo tím, že bychom nechtěli uplatnit větší finanční částky na nové dálnice, ale tohle myslím patří potom do jiné diskuse k jiným tématům.
Já se spíš zkusím obrátit k jedné věci a to jsou ony vybírané sankce. Já si myslím, že je špatné, pokud orgány kontroly mají mít přímý vliv k některým sankcím. Ty, které jsou v současnosti, jsou dostatečné. Vymáhatelnost pokut je záležitost, která se týká správních řízení, kde při větší naší dejme tomu důslednosti bychom byli schopni dosáhnout větších úspěchů. Ale co je špatné, je to, že není problém v dnešní době jaksi tuto situaci vylepšit, ale že se tak neděje, že se prostě nevyužívá důsledně systém, který již máme.
Já zmíním jednu věc, která možná by mohla vést k tomu, že nebudou policejní orgány moci býti napadány, že nějak zneužívají nebo by mohli někteří z kolegů policistů pana ministra Grosse zneužívat této situace. To jsou ti, o kterých hovoříme jenom v čísle řádově třeba jednoho, dvou procent, těch řekněme neslušných. Všichni ti slušní kolegové mi jistě odpustí.
V některých zemích je to tak, že registr přestupků a trestných činů se převádí pojišťovnám a pojišťovny mají vlastní bodové systémy, které řidiči znají. A pojišťovny potom uplatňují vyšší pojistky, a to dokonce i tím, že je zdraží, nebo jak dávají bonusy, že ty bonusy berou, a to dokonce i u povinného ručení. Nebo u pojistky podobné českému povinnému ručení. Řidiči v těchto zemích si uvědomují, že když budou mít více přestupků, těžší přestupky, nebo dokonce trestný čin, že jejich pojistka na nejbližší rok, nebo dokonce na řadu let nesmírně vzroste. A to jim tak prodraží jejich provoz vlastního vozidla, že se prostě chovají mnohem mravněji. Dávám k úvaze, jestli toto by nebyla cesta. Není dneska tak nesnadné tuto databázi trestných činů a přestupků na pojišťovny převést, není nemožná i ochrana osobních údajů řidičů, není nemožné, aby pojišťovny nezapracovaly na svých bodových systémech.
***