(17.10 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Na straně druhé musíme velmi pečlivě a velmi obezřetně nakládat s oním institutem vyvlastnění. Já jsem si samozřejmě vědom toho, že už dnes ve stavebním zákoně institut vyvlastnění za náhradu existuje. Chci ale připomenout, že např. v SRN, má-li se některá liniová stavba postavit a má-li dojít k vyvlastnění určitých částí pozemku, tak o takové záležitosti prostě jedná vláda, ať už spolková, či zemská, a dojde k tomu, že vláda rozhodne o takovémto vyvlastnění a je tady určitá politická zodpovědnost. To je podle mého názoru možné a myslím si, že i naše ústava to takto může připouštět. Samozřejmě vždycky platí, že jde o vyvlastnění za náhradu; není možné vyvlastnit bez náhrady.
Z tohoto pohledu je pak zřejmé, že se nabízí otázka, proč takovouto normu, nebo lépe proč do oněch dvou norem, o kterých jsem hovořil, to znamená o stavebním zákonu a o zákonu o ochraně životního prostředí, není implementováno to, co je zde naznačeno. To znamená, proč se vláda tomu svým způsobem vyhnula, dokonce vláda k první verzi dala negativní stanovisko. Teprve k verzi druhé, nebo chcete-li ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, vláda je již tolerantnější a v podstatě říká, že si umí představit takovýto postup. Doposud, pokud jsem to nepřehlédl, a diskusi sleduji celou od začátku, mám pocit, že ani jeden představitel vlády k této normě nevystoupil. Neřekl, co si o tomto zákonu myslí. Já tím v žádném případě nechci brát pravomoc poslance, který má jistě možnost předložit jakoukoliv novelu zákona, ale takto složitá věc a takto citlivá věc si zaslouží stanovisko vlády a pozornost vlády. Mě překvapuje, že tomu tak skutečně doposud nebylo.
Pak se naskýtá závěrem jediná otázka. Bojí se skutečně vláda tohoto zákona, nechává to na poslancích, aby jednou mohla říci, až se ukáže, že zákon nebyl šťastný, že to nebyla vláda, ale že to byla poslanecká iniciativa, že to byli poslanci? Já za sebe říkám a přiznávám, že jsem už párkrát zažil, že iniciativa poslanců byla sice jistě dobře míněna, ale že výsledek byl někdy velmi tragický.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Vojířovi. Aniž hovořil o názoru vlády, již předtím se přihlásil s přednostním slovem pan ministr dopravy Milan Šimonovský, takže pana kolegu Hrnčíře ještě požádám o strpení a slova se ujme s přednostním právem ministr dopravy Milan Šimonovský. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Pane předsedající, dámy a pánové, chci vás ujistit, že vláda v sestavě, která tady je, tak není kvůli tomu, že by se bála projednávání tohoto zákona ve sněmovně, ale skutečně premiér je v Madridu na pohřbu, nikoliv, neodjel před projednáváním tohoto zákona do ciziny. Vláda má odpovědnost za tyto normy a myslím si, že připravuje stavební zákon a tento stavební zákon bude reagovat na situaci, která v právním prostředí ve výstavbě je; to bude jistě záslužné.
Chci ale upozornit na to, že stejně jako správní řád, na který se spousta řečníků odvolává, tak bude i stavební zákon přijímán velmi obtížně a bude velmi dlouhá debata okolo stavebního zákona, a já si troufám říci, že to bude proces nikoliv v měsících, ale možná tak jako ve správním řádu to bude proces letitý, protože skutečně nová podoba stavebního řádu, jak je připravena, bude vnášet do ustálených pořádků, které jsou ve výstavbě v České republice, úplně jiné prvky a bude v některých směrech velmi kontroverzní.
Tento zákon, který připravil kolektiv poslanců, který zastřešil Jiří Hanuš, je zákon, který vychází z poznatků praxe v investiční výstavbě v liniových stavbách. Je to částečně i zákon, který vychází z poznatků, které má Ministerstvo dopravy, a Ministerstvo dopravy má připraven zákon, který má pracovní název "zákon o liniových stavbách", který by měl řešit nejen dálnice, rychlostní komunikace, ale měl by řešit také další liniové stavby.
V prvním čtení tohoto zákona zde padal příklad o Ingolstadtu. Jistě je dobře zase si připomenout, že právě díky zákonu, který je v Německu - a zde bych skutečně chtěl napravit možná obecně rozšířený omyl, že v Německu mají podstatně zákony ohleduplnější, než je tato norma - že právě díky zákonu v Německu bylo možné vůbec Ingolstadt postavit. Skutečně veřejný zájem v demokraciích je vymáhatelný. V České republice je veřejný zájem pouze deklarovaný a není vymáhatelný.
Tento zákon je nedokonalý, není zcela komplexní, není to norma obecná, řeší specifické problémy výstavby dálnic a rychlostních komunikací. Řeší je proto, že již druhým nebo třetím rokem se převádí velká část prostředků určených na výstavbu - a dá se říci, že to je více než jedna třetina - do dalšího roku právě proto, že tyto investiční prostředky není možné prostavět, protože není možné připravit stavby, které jsou deklarovány v územních plánech jako veřejně prospěšné. To znamená, tento stát, tato vláda nemá nástroje, které by veřejně prospěšné stavby mohly připravovat a v území prosadit. Jistě by bylo poněkud neseriózní teď se odvolat na to, že to stojí lidské životy, že to stojí snížené tempo rozvoje ekonomiky, protože silnice nestavíme proto, abychom vložili do přírody kubíky betonu a kubíky asfaltu, ale stavíme je proto, aby po nich jezdila doprava, aby se rozváželo zboží, aby po nich lidé mohli využít základní svobodu, kterou je mobilita.
Myslím si, že tento zákon přibližuje diskusi, která jistě bude k novému návrhu stavebního řádu vyvolána. Určitě není špatné, že se tato diskuse začíná. Já se přiznám, že kdybych měl hlasovací právo ve sněmovně, tak bych tento návrh zákona podpořil a také, pokud ho sněmovna propustí do Senátu, tak jako senátor ho podpořím. (Ojedinělý potlesk.) Děkuji za sporadický potlesk. Děkuji i těm, kteří se rozhodli podpořit, doufám, že to není výzva k tomu, abych už končil, aby se dala projednávat další norma.
Chtěl bych říci, že podobně můj předřečník vzpomínal újmu vlastníkům. Myslím, že tento zákon, tato navrhovaná novela je velmi ohleduplná k těm vlastníkům, kteří ve veřejném zájmu jsou - a to je ve stávajícím zákonu - vyvlastňováni. To, co se děje ve stavební praxi, je, že pouze vyvlastňování je prodlužováno a oddalováno o několik let a vyvlastňovací řízení se prostě stejně do svého konce jednou dostane. Na to není žádné právo veta a vše to, co se děje v současné době, je pouze oddalování. Praktické příklady, které jsou z výstavby třeba z dálnice D11, kde jeden majitel pozemku prodal spolupodíly několika stovkám vlastníků, někteří samozřejmě nejlépe v důchodovém věku, nebo lépe krajánci někde z ciziny, aby byli nedostupní ve správním řízení - to není nic jiného než maření veřejného zájmu.
Myslím si, že tento návrh by měl skutečně mít možnost, aby ve druhém čtení prošel, aby komplexní návrh hospodářského výboru vešel do života a umožnil do doby, než bude přijata nová norma stavebního řádu, aby mohla také výstavba těchto komunikací pokračovat.
***