(14.50 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
To je zajímavá myšlenka, protože analogicky bychom mohli říci, že přijímáním jednotlivých zákonů zpochybňujeme předmět, o kterém se jedná. Například praní špinavých peněz, např. můžeme zpochybnit třeba sociální zákony apod. Já si myslím, že zákony, jak se projednávají a přijímají, mají nejrůznější důvody a jedním z důvodů je vytvořit určitou ochrannou hráz pro jednotlivé společnosti. Vytvořit, jak by řekl jeden z historiků, určitou hradbu, která nás chrání tak, jako tomu bylo v případě českého státního práva. Historik Kalousek kdysi naspal syntézu českého státního práva, a české státní právo bylo něčím, k čemu se pozitivně vztahovali politikové 19. i 20. století. A jestliže slyšíme dnes z druhé strany hranice, hranice, která by měla být konečně ne faktorem rozdělení, ale faktorem spolupráce, to, že Edvard Beneš je jedním z největších masových vrahů dějin, a jestliže slyšíme z této druhé strany hranice, že je to muž, který je proti idejím evropanství, že je to člověk, kterého bychom měli soudit, tak se musíme ohradit. Musíme říci, že doktor Edvard Beneš má nejenom zásluhy o náš stát a o jeho vznik, ale že má také pozitivní zásluhy o rozvoj evropské ideje, té, o které se tolik mluví.
Doktor Edvard Beneš při vyjednávání v době Versailles zajistil našim zemím rozumné, hájitelné a ekonomicky smysluplné hranice. Doktor Edvard Beneš zasvětil, jak řekl jeden z jeho životopisců, svůj život míru. Kolik bylo takových politiků mezi válkami?
Nepochybně jeho velké dílo v podobě Společnosti národů mělo své problémy a nedostatky, ale je to směr, politický směr, který sledujeme i dnes. Společnost národů nebyla špatná myšlenka, pouze způsoby jejího uplatňování nepochybně měly své nedostatky. Doktor Edvard Beneš patřil také mezi ty politiky, kteří byli schopni vytvářet vlastní koncepce v době, kdy se politika častokrát redukuje jenom na technologii moci, na obstarání klientelistických zájmů, na sledování různých skupinových preferencí; tak takovýto člověk, který je schopen vidět dál a který je schopen vytyčit perspektivu pro národ, stát a demokratické zřízení, takovýto člověk je nepochybně příkladem hodným následování.
Dámy a pánové, chtěl bych říci, že doktor Edvard Beneš je nám příkladem také i boje, který vedl za druhé světové války. Kolik lidí tehdy rezignovalo po Mnichovu a říkalo, že demokracie selhala, že je třeba z toho vyvodit fatální důsledky a odklonit se od ní. On řekl, že selhal pouze jenom jeden typ demokracie, že je potřeba koncept demokracie rozšířit a prohloubit, a i to je dnes výzvou, která je hodná následování. Beneš není odbytou veličinou, není jenom věcí minulosti. Je to rozlišující znamínko: řekni mi, kdo jsi, jak smýšlíš o Edvardu Benešovi, a já ti řeknu, jaké je tvé skutečné místo na politické scéně. Je to onen lakmusový papírek, který rozlišuje politická stanoviska. Věřte tomu.
Já jsem přesvědčen, že když Adolf Hitler ze všech politiků v Evropě nejvíc nenáviděl Edvarda Beneše, že to je naprosto symbolické, že to je přiznání toho, jaký byl skutečný význam tohoto muže, který byl malý fyzicky, ale který byl velkým politikem. Kdyby ho měla kterákoliv velmoc té doby, nepochybně by patřil mezi největší politiky 20. století. Bohužel jeho zázemí vlastního státu bylo malé, omezené a problematické, ale v této zkoušce složitých mocenských tlaků nepochybně obstál. A není jeho vinou, že jeho vize Československa jako mostu mezi Východem a Západem ve srážce mocenských bloků byla rozdrcena.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Reagovat chce ministr Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, se zájmem jsem vyslechl příspěvek pana poslance Ransdorfa. V jedné věci nepozorně poslouchal on mě, protože já jsem mluvil o podstatě zákona. Zákon upravuje právní vztahy a soud podle něho soudí. Proto existuje zákon jakožto instrument státní moci na úpravu vztahů, a jestliže přijímáme zákon, podle kterého nemůže soud soudit, protože není, o čem soudit, tak je to podle mě zákon, který nemáme přijímat.
A jestliže pan kolega Ransdorf zde vyslovil tolik dobrých slov o Edvardu Benešovi, bylo by dobré, aby se zároveň jménem KSČM omluvil za všechny výroky, které komunistická strana v České republice a v Československé republice na adresu Edvarda Beneše řekla. Znovu opakuji, nechci tady unavovat sněmovnu čtením všech výroků, které zazněly. Buďme konzistentní v našich výrazech, a znovu opakuji i za sebe, Edvard Beneš se zasloužil o československý stát, Edvard Beneš byl demokrat. Já o tom nemám pochybnost. Já mám pochybnost pouze o formě, kterou toto činíme formou zákona.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Přednost může dostat pan poslanec Kühnl. Buď se hlásí řádně, nebo chce využít svého práva. Jsou ale přihlášeni poslanci Šulák a Kopecký. Fakticky se hlásí pan poslanec Ransdorf, takže nejdříve dám slovo faktické poznámce pana poslance Ransdorfa.
Poslanec Miloslav Ransdorf: S omluvou za všechny nepřístojné zavrženíhodné výroky, které padly na hlavu dr. Edvarda Beneše začátkem padesátých let, nemám naprosto žádné problémy a samozřejmě ji rád z tohoto místa vyslovuji a doufám, že je to naprosto zřetelné. Ale byl bych rád, kdyby podobnou omluvu také pan ministr Cyril Svoboda přednesl na adresu integrálních katolíků, kteří častokrát o něm pronášeli daleko horší a řekl bych i morálně pokleslejší věci. Pan ministr nepochybně bude ještě mít slovo v diskusi a bude mít možnost takovou omluvu jménem integrálních katolíků říci.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Šulák je dalším přihlášeným, pak jsem viděl ruku pana poslance Kopeckého.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, všichni víme, že na Edvarda Beneše jsou v současné době vedeny četné útoky, zejména těch, kteří si přejí řekněme změny poválečného uspořádání. Jako čelný představitel západního exilu v období druhé světové války se dokonce stal symbolem naší státnosti. Také jeho činnost po druhé světové válce v období 1945 až 1948 nesporně přispěla k upevnění naší státnosti a k vypořádání se s nacismem a jeho pomahači. Nemyslím, že by Edvard Beneš přispěl k vítězství komunismu v Československu. O našem začlenění do sféry vlivu stalinistického Sovětského svazu bylo rozhodnuto řekněme tichou dohodou velmocí.
V kontextu těchto útoků, o kterých jsem už hovořil, na Edvarda Beneše, které na něho jsou a zřejmě i budou v budoucnu vedeny, myslím si, že návrh zákona plní společenskou objednávku a nebude mně činit potíže tento zákon zde podpořit. Děkuji.
***