(11.40 hodin)
(pokračuje Kraus)
Na druhé straně je zcela zřejmé, že určitě bude muset dojít k jakémusi posunu mezi přímými a nepřímými daněmi, protože přímé daně, ať chceme, nebo nechceme, v dnešním vyspělém světě plném informačních technologií jsou daně, které svým způsobem hlavně záleží na osobní motivaci toho, který daně platit má. Samozřejmě se to týká zejména osob, které nejsou v zaměstnaneckém poměru, protože existuje celá řada nejrůznějších způsobů, jak se daňové povinnosti vyhnout. Samozřejmě určitá sazba, která je stanovena, může do určité míry mít zcela opačný efekt, tedy demotivující efekt, a potom je řešení daní přímých. Na druhé straně daně nepřímé, které se daří celkem dobře vybírat, mají skutečně ten problém, který tady zaznívá, to znamená, že daleko více dopadají na ty skupiny, které jsou příjmově chudší.
Pojďme se ale podívat na to, co navrhoval pan kolega Tlustý, který tady hovořil o tom, že jsme nepochopili modrou šanci. Pan kolega Tlustý nabízí snížení přímé daně na 15 %, což je snížení daně, které se ale vůbec nedotkne těch příjmově nejchudších - a to nám samozřejmě zatajil - protože ti právě tu sazbu 15% mají a jim v podstatě vůbec nepomůže. Jestliže těmto lidem zdražíme spotřební koš téměř o 40 % v podobě zvýšení daně z přidané hodnoty, pak zcela zásadním způsobem způsobíme zchudnutí již těchto dnes chudých lidí a v podstatě vystavíme stát dalším poměrně výrazným dodatečným výdajům, kde budou muset kompenzovat nedostatky příjmů u těchto osob. Domnívám se, že tento způsob řešení není dobrý, není efektivní a v důsledku by možná paradoxně znamenal daleko větší přerozdělování, než navrhuje současná vláda.
Pan kolega Tlustý také hovořil o tom, že rovnou daň chápe celý civilizovaný svět. Pak je otázka, proč na rovnou daň nepřešly, proč na rovnou daň přecházejí tak vyspělé ekonomiky, jako je ekonomika Slovenska, ekonomika Ruska, ale zcela určitě o ní neuvažují ekonomiky vyspělých států, které se pohybují v takových uskupeních, jako je G7, případně Evropská unie a další.
Domnívám se, že tady je potřeba totiž zcela jednoznačně říci, že každá reforma veřejných financí musí mít jeden práh - a to je sociální únosnost. Jestliže je zcela zřejmé a na jednoznačných výpočtech se to dá dokázat, tato reforma na jedné straně přináší zdroje do státního rozpočtu, a to je jejím smyslem, na druhé straně nezpůsobuje zchudnutí chudých obyvatel, ba dokonce hledá určité kompenzace a přitom efektivně působí a bude působit na snižování schodku, pak je to reforma, o které stojí za to diskutovat a není potřeba ji snižovat.
Já si samozřejmě také dovedu představit, že by mohly být reformy, které by mohly být možná radikálnější, možná ráznější, ale v každém případě velmi těžko sociálně únosnější.
Takže bych chtěl jen závěrem říci: pokud budeme debatovat, debatujme skutečně nad důsledky našeho počínání, nad tím, jestli případné kroky, které by byly jiné než tyto, by byly kroky ještě horší. Protože já samozřejmě vždycky říkám, že v politice se nehledají optimální řešení - hledají se tam nejméně špatná řešení. Řešení, které se v tuto chvíli nabízí, se rodí těžce, proto je tady také celá řada pozměňovacích návrhů, které se dále zpřesňují, je podle mého řešení nejméně špatné. Řeší schodek státních financí, nebo aspoň naznačuje řešení, a současně netlačí na sociálně chudé tak, aby způsobovalo sociální tlaky a napětí. Myslím si, že to je ten určitý kompromis, který v tuto chvíli tato vláda hledá, a mám za to, že by bylo dobře, abychom se k němu rovněž konečně v podrobné rozpravě začali vyjadřovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo poslanec Jan Mládek, připraví se poslanec Oldřich Vojíř.
Poslanec Jan Mládek: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, i já se pokusím zklidnit atmosféru a přednesu poněkud techničtější příspěvek o tom, jak je to s daňovou zátěží, a o tom, jestli to není náhodou fiktivní cíl, kterým se honí snižování daňové zátěže, a také trochu o manévru, který v současné době probíhá.
Úplně v závětří politických debat zapadla zpráva, že Český statistický úřad zveřejnil 24. 10. 2003 mimořádnou revizi ročních národních účtů v běžných cenách roku 2001 a 2002. Důvodem této změny výpočtu HDP je zapracování metodických úprav podle požadavků statistického úřadu EU Eurostat, které směřují k plné harmonizaci systémů národních účtů se standardem ESA 95. Tato revize bohužel ještě není dokončena, předpokládají se definitivní čísla rozpracovaná někdy v dubnu tohoto roku. Tato revize probíhá proto, aby mohla být objektivně vyhodnocována tzv. maastrichtská kritéria, o kterých se hodně mluví, ale v této chvíli ještě evropské země nebo členské země EU nemají stejný systém počítání hrubého domácího produktu.
Ukazuje se, že český hrubý domácí produkt v letech 2000 až 2002 byl podhodnocen, a to zejména z těchto důvodů. Imputované nájemné nebylo počítáno podle doporučení Eurostatu, nebyla započítána spotřeba fixního kapitálu za silnice, dálnice, mosty, tunely a místní komunikace, nebyly započteny správně změny ostatního fixního kapitálu v důsledku převodu do reprodukčních cen, plus některé další metodologické problémy. Co je praktickým výsledkem těchto výpočtů, je, že to vypadá tak, že v roce 2000 byl ve skutečnosti hrubý domácí produkt větší o 61 mld. Kč, v roce 2001 o 148 mld. Kč, v roce 2002 o 132 mld. Kč. Podotýkám, že jsou to předběžná čísla.
Co to v praxi znamená. Znamená to vlastně, že daňová kvóta je o několik procentních bodů nižší, než jsme si mysleli, čili složená daňová kvóta podle těchto předběžných výpočtů vypadá tak, že v roce 2000 byla 33,6, v roce 2001 33,7, v roce 2002 34,6. Samozřejmě stát má ještě některé nedaňové příjmy ve výši několika procentních bodů, ale i tak to vypadá, že příjmy státu budou kolem nějakých 38 až 39 % HDP.
Bude-li dále splněn závazek vlády, to znamená splnění maastrichtských kritérií, jehož splnění bude díky těmto metodickým změnám o něco lehčí, a klesne-li deficit veřejných financí pod tři procenta, znamená to, že Česká republika nemá žádný problém nadměrného přerozdělování, protože ve skutečnosti toto přerozdělování je spíše v dolní polovině členských zemí EU po tomto přepočtu. Znamená to, že cíl snižování daňové zátěže je do značné míry fiktivní, protože ve skutečnosti Česká republika příliš nepřerozděluje, mimo jiné vzhledem k citované infrastruktuře, ony silnice, dálnice, mosty, tunely, místní komunikace atd., které koneckonců je třeba udržovat v chodu, a jsou na to třeba příslušné prostředky.
Čili není žádný důvod pro žádné mimořádné akce. To, co je zapotřebí, je dělat přizpůsobování daňového systému tak, aby lépe odrážel tyto potřeby České republiky.
Podotýkám, že studie také ukázaly, že je možné snížit přerozdělování státem, ale za předpokladu, že se zruší přerozdělování a že se udělá soukromé, že různé soukromé subjekty zajišťují některé funkce státu, které v některých zemích jsou schopny plnit soukromé nadace. Ale v žádné zemi se to nepodařilo udělat tak, že se přerozdělování zruší. Některým zemím se podařilo přesunout je do soukromého sektoru.
Takže si myslím, že přestože manévr vlády občas nevypadá elegantně, ale přirovnal bych to asi k horolezci na skalní stěně, který se snaží neustále udržovat ve třech bodech, aby nespadl, dělat postupné změny, ale nakonec pro ekonomiku, pro tu zemi je to daleko lepší než dělat nějaké avantgardní pokusy, které by také mohly skončit pádem ze skály a rozpadem některých systémů.
Ještě na závěr jednu poznámku k rovné dani. Myslím, že dobře rozumíme, co je to rovná daň. Rovná daň, jak tady bylo sděleno, znamená snížení příjmů (?) právnických a fyzických osob na úroveň 15 %, což znamená u fyzických osob především prominutí daní bohatým, a toto musí být kompenzováno zvýšením DPH a spotřebními daněmi. Mám smíšené pocity, když se dívám na sousední Slovensko, kdy Slovensko přesně tento experiment dělá, a my možná budeme mít možnost se poučit z jeho výsledků. Moje smíšené pocity plynou z toho, že je možné, že tento experiment, tento pokus o skok, bude možná odpískán dříve, než bude mít roční výsledky.
***