(11.20 hodin)
(pokračuje Gross)
Divadlo hrají ti, kteří chtějí upoutat pozornost i nefér argumenty. Myslím si, že je třeba celou tuto problematiku zasadit do kontextu.
Mám pocit, že kolegové z Občanské demokratické strany se chovají jako lékař, který před nějakou dobou málem zabil svého pacienta, pak přišel druhý lékař, ten pacienta dal docela dobře na nohy, pak se vrátí ten první lékař a nadává tomu druhému, že pacient ještě nechodí úplně tak, jak by chodit měl. Je zapotřebí, aby toto nebylo zapomenuto.
Veřejné finance v tom stavu, ve kterém dnes jsou, jsou skutečně jakýmsi naším pacientem. Tím pacientem se staly díky krokům Občanské demokratické strany v letech 1992 až 1997. Protože v této době se dost používaly takové léčebné metody, které se nazývaly např. kuponová privatizace, kterou se chtělo řešit prakticky všechno, používali se takoví lékaři, jako byli kapitáni českého průmyslu, kteří byli vystavováni a dáváni za vzor, jako byl pan Stehlík, pan Soudek aj., byla propagována hesla jako např. "konkurence vyléčí zdravotnictví", nejvyššími činiteli a představiteli vlády byly uváděny výroky, že neznají rozdíl mezi špinavými a čistými penězi, vysocí představitelé říkali, že potřebujeme více Viktorů Kožených, a další. To byly ty příčiny, na základě kterých jsme se dostali do stavu roku 1997, kdy bylo zapotřebí řešit poměrně velké problémy.
Pacient, o kterém jsem před chvílí hovořil, skutečně není v úplně dokonalém stavu. Ale dnes ten pacient běhá, a fotbalovou terminologií řečeno, "hraje první ligu". Hraje první ligu, ať se to kolegům z Občanské demokratické strany líbí, nebo nelíbí (potlesk poslanců ČSSD), a tou první ligou na našem kontinentu je Evropská unie. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Pravda je, že nejsme v první polovině této pomyslné prvoligové tabulky, jsme někde v druhé polovině, ale tu první ligu hrajeme, kolegové. Kdyby pokračovaly vaše recepty z první poloviny devadesátých let, tak si tu první ligu nezahrajeme ještě padesát let. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Veřejné finance mají dva problémy, skutečné problémy. Jedním problémem je nezaměstnanost, kde přes veškeré úsilí a řadu dobrých kroků, které děláme, se zatím situace nemůže prohlásit za takovou, s kterou bychom byli spokojeni. Druhým problémem je skutečný stav veřejných financí, které nyní nejsou v žádné krizi, ale kdybychom teď nepřistoupili k některým opatřením, tak se do té krize za tři, čtyři, pět let dostanou. Mně vadí, a říkal to tady už kolega Sobotka, že Občanská demokratická strana šíří v této zemi blbou náladu, jak bylo před časem řečeno, a srážíte, kolegové z Občanské demokratické strany, lidem sebevědomí. Srážíte sebevědomí občanům tohoto státu. Srážíte sebevědomí této republice. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Tato republika se nemá za co stydět a Češi se v Evropské unii neztratí. Tato republika vykazuje dobré výsledky ve většině ukazatelů. Tam, kde problémy jsou, tam přicházíme s recepty.
Pokud budu mluvit o ukazatelích, určitě je zde řada z vás, kteří by dokázali dát ukazatelů na stůl mnohem více než já. Pokud se podíváme např. na obchodní bilanci mezi Českou republikou a státy Evropské unie, tak jsme v přebytku, někde více než 60 mld. Kč. V loňském roce je to možná až k 70 mld. Kč. Pokud se podíváte na růst reálných mezd v loňském roce, tak ten byl o 6,6 %. Pokud se podíváte na tempo hospodářského růstu v posledních letech, tak přestože rozdíly jsou velké, daří se nám dohánět nejvyspělejší země Evropské unie, protože ekonomika roste zhruba dvakrát až třikrát rychleji než v těchto zemích. Pokud se podíváte na inflaci za loňský rok, tak byla někde kolem 0,3 %. Pokud se podíváte na nezveřejněné údaje o maloobchodních tržbách, ty v loňském roce vzrostly oproti roku 2002 o 5 %. To nejsou ukazatele země, která by byla v tak zoufalé situaci, jak ji malujete. Není Česká republika na tom tak zle a Češi se nemají za co stydět a mají před sebou dobrou budoucnost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Hovoříme zde nyní o veřejných financích. Ve své podstatě jsou zde na stole tři varianty řešení a dva recepty. Tři varianty řešení jsou takové, že je zde na stole řešení vlády, pak je zde řešení, které sice na stole není, ale jen se vznáší v heslech a výkřicích v podobě "modré šance", a pak je zde varianta nedělat nic, to znamená žádný recept, myslet si, že se to nějak spraví.
Pokud jde o "modrou šanci", až někdy bude na stole a ekonomové z ní udělají výpočty, je třeba se podívat, co bude znamenat dopad "modré šance"; nejen říkat to, co je populární, ale podívat se i na to, o kolik desítek procent budou muset klesnout výdaje na školství, výdaje na zdravotnictví, na investice do infrastruktury, o kolik procent se budou snižovat platy ve veřejné sféře. Pak teprve bude co srovnávat. Takováto hesla se s konkrétní reformou, která je na stole z vlády, zatím srovnávat nedají, ať se to líbí, nebo nelíbí. A že se to nelíbí kolegům z ODS, to je zcela zřejmé.
Pak je tady reforma vládní, která určitě je diskutabilní, není to nic, z čeho bychom měli radost. Žádná politická strana, žádná vláda nedělá ráda nepopulární kroky, ale každá rozumná vláda musí občas dělat kroky, které sice nejsou populární, ale jsou zodpovědné. Protože když tyto kroky dělat nebudeme, tak plynule přejdeme k tomu třetímu scénáři, tzn. nedělat nic. A nedělat nic znamená, že rok, dva, tři se tady bude docela solidně žít a fungovat, jenom budou narůstat deficity veřejných financí. Za tři nebo čtyři roky nebude nikdo, kdo by koupil dluhopisy České republiky, potom nastane situace, kdy nebudeme schopni profinancovávat většinu veřejných služeb nebo transferů veřejných služeb. A v tu chvíli je konec rozumného sociálního státu, v tu chvíli individuální finanční prostředky těch bohatších vrstev budou hrát daleko větší úlohu než ve státě, kde sociální systém funguje a snaží se dávat minimální standardy i těm, kteří jsou na tom sociálně špatně. A toto Česká sociální demokracie a ani vláda nechtějí dopustit. Varoval bych i ty, kteří nechtějí žádný recept, aby toto nedopustili, protože pak skončí sociální stát v České republice.
Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. O slovo se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny pan Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, paní a pánové, nechtěl bych vstupovat do ekonomické debaty, ale protože se stala politickou, jak řekl místopředseda vlády a ministr vnitra, tak v té politické části debaty řeknu přece jen jednu připomínku.
Není pravda, že jsou tři řešení a tím třetím řešením je nedělat nic. Existuje skutečné řešení pro tuto společnost - a tím je řešení levicové. Pravicových řešení tady máme od roku 1990 víc než dost. Řešením je skutečná reforma ve prospěch sociálního státu. Sociální stát neuděláme žádnou rovnou daní, ale uděláme ho tím, že lidem poctivě řekneme, v jakém stavu je tento stát. A upřímně řekneme, jestli je možné snižovat přímé daně. Jestli jim budeme pořád tímto lákadlem, jakýmsi lízátkem pravice, říkat, že jim snižujeme daně, ale ve skutečnosti daňovou zátěž budeme zvyšovat daní nepřímou. Poctivá vláda, která by se chtěla postavit čelem k občanům vlastního státu by řekla, kolik daní potřebuje vybrat na přímých daních.
***