(14.40 hodin)
(pokračuje Talmanová)
Zákon stanoví pravidla pro získávání specializované způsobilosti, způsobilosti k samostatnému výkonu povolání, a popisuje zásady celoživotního vzdělávání.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví projednal sněmovní tisk 445 na své 18. schůzi dne 16. listopadu letošního roku a doporučil Poslanecké sněmovně, aby s vládním návrhem na vydání zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta vyslovila souhlas. Dále výbor pro sociální politiku a zdravotnictví přijal k této předloze řadu pozměňovacích návrhů a s těmito jste byli seznámeni usnesením výboru č. 116, to znamená sněmovním tiskem 445/2.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, paní poslankyně, a otevírám obecnou rozpravu. První se mi přihlásil pan poslanec Kubinyi. A další se hlásí pan poslanec Ouzký. Nejdříve pan poslanec Kubinyi jako první v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jozef Kubinyi: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych komentovat jenom jeden z bodů v tomto zákonu, který jinak celý podporuji, a je to bod, který jsem já osobně navrhoval upravit svým pozměňovacím návrhem, který jsem předkládal výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Tento můj pozměňovací návrh se týká způsobilosti zdravotní a týká se bodu bezúhonnost.
Podle mého názoru oblast zdravotní způsobilosti a oblast bezúhonnosti, tak jak je definována v zákoně, zejména oblast bezúhonnosti, se mi nejeví zcela optimální právě proto, že tam jsou vyjmenovány úmyslné trestné činy. A lékař, který by se jich dopustil, by nemohl dál vykonávat svoje povolání. Nicméně po poradě s legislativním odborem Ministerstva zdravotnictví a po určité rozvaze, kde zákon o nelékařích, to je ten druhý, který už prošel druhým čtením, má způsobilost zdravotní a bezúhonnost definovanou úplně stejně jako tento zákon, a tyto dva zákony jsou svým způsobem propojené, protože se jedná o zdravotnická povolání, tak jsem pochopil, že by asi nebylo dobré, aby tyto dva zákony byly upraveny každý jiným způsobem. A nakonec by to mohlo způsobit i to, že by zákony byly opět vráceny Senátem nám k projednání jako nepříliš vhodné.
Proto po úvaze a právě po poradě, kterou zmiňuji, jsem se rozhodl, že svůj pozměňovací návrh stáhnu. Ještě k tomu vystoupím v podrobné rozpravě a zopakuji přesně, o který paragraf a který bod se jedná. Jenom pro vysvětlenou. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Miroslava Ouzkého.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji vám, pane předsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, chtěl bych v obecné rozpravě částečně reagovat na úvodní vystoupení paní ministryně zdravotnictví. Zmiňovala, že jsme pod jistým časovým tlakem, co se týče přijímání tohoto zákona, a že se jedná o zákon harmonizační se zákony a s normami platnými v Evropské unii, což je pravda. Myslím si, že i zpravodajka zde zmínila ve své zpravodajské zprávě, kolikrát již tato norma byla v uplynulých letech v této sněmovně projednávána.
Já jsem se velmi vážně zamýšlel, proč nejsme schopni najít konsensuální přístup k této normě. Myslím si, že ministerstvo vcelku vyhovělo požadavkům odborné veřejnosti a původní normu rozdělilo na dvě části, to znamená na lékařská a nelékařská povolání, což je na jednu stranu řekněme pochopitelné, protože množství nelékařských povolání vytvářelo řekněme nezdravé lobbistické prostředí ve vztahu k zákonu o lékařích. A nám se zdálo při projednávání původní normy, že díky tomu nejsme schopni se domluvit na kvalitním zákoně.
Dnes zde zazněla slova, která ukazují na nevýhodu oddělení těchto obou částí. A to je zmiňovaná proklamace o vymezení zdravotní způsobilosti k výkonu lékařských povolání a o bezúhonnosti žadatele o vstup do tohoto povolání - vymlouvat se zde, a musím použít slovo vymlouvat, na to, že v jiném zákoně je to jinak, a řekněme si také velmi špatně, a že nám tento zákon již prošel druhým čtením a že to bude důvodem k tomu, abychom založili stejnou chybu v jiném zákoně, která je ve vztahu k lékařům velmi diskriminační.
Velmi věřím, že zde v podrobné rozpravě padne ještě návrh a je šance ještě tuto věc změnit, ale chtěl bych ve své řeči velmi ostře polemizovat s tím, co zde paní ministryně řekla. My si přece nemůžeme osobovat právo diskriminovat jedno povolání ve vztahu k povoláním jiným. Nevím, proč máme našeho lékaře zatížit formulací typu odsouzen za úmyslný trestný čin nebo odsouzena za úmyslný trestný čin se sazbou vyšší než - protože nevím, jestli si to uvědomujete, ale většina lékařů pobývajících v nápravném zařízení vykonává svoje povolání. A je jim to v nápravném zařízení umožněno. A pragmaticky si přiznejme, že chod některých nápravných zařízení bez těchto lékařů si ani neumíme představit.
A proto návrh, který zazníval při projednávání ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, mi přišel velmi pragmatický a logický. To znamená, odvolával se na rozhodnutí naší justice. Proč má něco rozhodovat poslanec, proč máme předjímat dopředu? Víme, že kterýkoliv lékař stane před soudem, tak jedna z věcí, která je soudem posuzována, je zákaz výkonu jeho povolání. A tady se lze velmi jednoduše vypořádat s touto problematikou, pakliže soudce rozhodne o zákazu výkonu povolání lékaře na buďto dobu omezenou, či doživotně, tak je to věc jasná a není potřeba ji nadále specificky zákonem nějakým jiným způsobem upravovat. Protože pak se dostáváme do stejné debaty, do jaké jsme se dostali při projednávání této problematiky ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, co ještě je únosné, případně úmyslný trestný čin. Jestli je to zranění chodce při řízení pod vlivem alkoholu atd., atd. Co jsou nedbalostní trestné činy? Zdali když se bude jednat o odsouzení lékaře trestem podmíněným, tak to ještě bude možné? Když to bude trest již nepodmíněný, tak to nebude možné? A dostáváme se na velmi tenký led řekněme problematiky, která by měla být svěřena spíše právníkům či našim kolegům z legislativy.
Myslím si, že návrh, který navrhoval to, co jsem zde zmínil - ponechme toto rozhodnutí na soudcích - se s tím vypořádává jednoznačně. Nemělo by být při našem dnešním rozhodování bráno na zřetel to, že v nějakém jiném zákoně je tato problematika řešena stejně špatně.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli žádnou další přihlášku do obecné rozpravy nemám ani nevidím, že by se někdo další hlásil. Takže obecnou rozpravu ukončím. Chce někdo k obecné rozpravě něco? Paní ministryně nebo paní poslankyně Talmanová? Ne. Ani není nic, o čem bychom měli asi hlasovat.
Otevřeme rozpravu podrobnou. Do té se hlásí paní poslankyně Talmanová jako zpravodajka.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, pan kolega doktor Ouzký mně velice ulehčil práci, protože zdůvodnil pozměňovací návrh, který si vám teď dovolím předložit, tedy už jenom v konkrétní části navržených změn. Pozměňovací návrh se týká § 3, to znamená způsobilosti k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a konkrétně bezúhonnosti. Dovoluji si vám ho předložit ve dvou alternativách.
Alternativa první. V části první § 3 se v odst. 1 zrušuje písm. b) a písm. c) a zrušují se odst. 2 až 3.
Alternativa druhá. Pokud nebude přijata alternativa první, v části první § 3 se v odst. 1 zrušuje písm. b) a písm. c) se přečísluje na písmeno b). V části první § 3 se vypouští odst. 2 a odst. 3. V části první § 3 se původní odst. 3 nahrazuje novým zněním, které po přečíslování zní: "Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k zákazu výkonu polování lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta."
***