(11.20 hodin)
(pokračuje Škromach)
Vláda rozhodla o tom, že bude snižovat každoročně o 2 % státní správu, takže na druhé straně samozřejmě tito uvolňovaní lidé se objeví na trhu práce. Z velké části se jedná o lidi kvalifikované, kteří většinou nebudou a nemají příliš velký problém se na trhu práce uplatnit, ale reálným faktem je, že samozřejmě obsadí volná pracovní místa, která by jinak obsadil někdo jiný, který na trhu práce se o práci například uchází. Ale to je paradox, který samozřejmě existuje z hlediska řekněme toho, že je veřejný tlak na to, aby došlo k zefektivnění státní správy, tak tento krok je. Ale samozřejmě má své sekundární důsledky a to je vliv na trh práce.
Tady byla často vzpomínána otázka určité dynamiky, která je dneska ve vývoji zaměstnanosti. Jenom bych upozornil na to, že poslední dva měsíce došlo k poklesu nezaměstnanosti. Zdá se, že tento trend by mohl určitým způsobem zpomalit dynamiku, která se projevila samozřejmě v souvislosti s ekonomickými ukazateli. Myslím, že tady může mít významný vliv i nárůst růstu hrubého domácího produktu, který se vlastně projevil v letošním roce.
Samozřejmě tady také zazněla otázka na některé záležitosti, které souvisí s průměrnou podporou a životním minimem. Je potřeba zdůraznit, že ano, když hovoříme například o tom, že náš sociální systém je příliš štědrý a podobně, to, co se objevuje v mnoha diskusích, obzvláště ze strany poslanců třeba ODS nebo i jiných stran, tak tady je jasné, že průměrná podpora v nezaměstnanosti dosahuje dneska něco málo přes 3 200 korun. V souvislosti s životním minimem - samozřejmě každý člověk, který má nižší příjem, a to i s podporou v nezaměstnanosti, než životní minimum, dostává doplaceno. Čili je celkem jedno, jestli to dostává v podpoře v nezaměstnanosti, nebo v sociálních dávkách. To je otázka debaty o výši podpory v nezaměstnanosti. Proto také v zákoně navrhujeme navýšení druhé části, druhých dalších tří měsíců podpory v nezaměstnanosti ze 40 na 45 %, protože to ve své podstatě neznamená žádné zatížení veřejných financí, protože stejně tito lidé dostávají tyto prostředky většinou z jiných sociálních dávek a je to otázka jenom přesýpání z hromádky na hromádku.
Ale to, co je zásadní, je potřeba říci, že podpora v nezaměstnanosti není sociální dávkou ve smyslu zákonů tak, jak jsou stanoveny. Bylo tady správně připomenuto, že každý z nás v podstatě si platí svůj příspěvek na aktivní politiku zaměstnanosti a podpora v nezaměstnanosti je vlastně takovou výplatou pojistné částky, kterou si každý z nás platí. Debata může být samozřejmě o tom, zda by tyto podpory měly být vyšší nebo v širší míře. My jsme upřednostnili cestu, kdy navyšujeme nebo prodlužujeme podpůrčí dobu pro starší občany, kteří hůř hledají zaměstnání, a určitým způsobem je to kompenzace i za odbourání možnosti zvýhodněných předčasných odchodů do důchodu. Člověk, kterému je nad padesát, bude mít delší podporu, nad pětapadesát ještě delší, protože chceme, aby naopak lidé i v tomto věku využívali možností aktivní politiky zaměstnanosti, a to i třeba formou rekvalifikací a dalších možností.
Musím přivítat i náměty, které tady padly ohledně alternativního způsobu zaměstnávání, protože to je vlastně v naprostém souladu i s duchem předkládaného zákona. Protože my si chceme vytvořit podmínky k tomu, abychom mohli nabízet i alternativní způsoby zaměstnávání nebo takové, které třeba podle stávajících předpisů nejsou možné. Tady samozřejmě počítáme i s otázkou asistenčních služeb a podobně. Samozřejmě velký problém v této souvislosti činí nesoulad mezi kvalifikací a požadavky na trhu práce. Proto také dochází k určitému uvolnění v tom, aby prostě nebyla spojována jenom kvalifikace s určitou ochotou přijmout zaměstnání, ale zkrátka a dobře aby za určitých okolností bylo možné požadovat od uchazeče v zaměstnání, aby přijal i práci, která je méně kvalifikovaná. Protože to, že někdo má vzdělání, že vystudoval školu, ještě jaksi není nárokem na to, aby měl práci v tomto oboru. Každý by podle mého názoru, a nejenom mého, ale i odborníků a odborných studií, měl velmi výrazně zvažovat, jaký obor bude studovat, v jaké oblasti a v jakém oboru vzdělání, aby se na trhu práce uplatnil. Bohužel v této věci zatím trh práce příliš nepůsobí a mnohdy absolventi přicházejí na úřad práce a hledají práci v oborech, po kterých prostě poptávka na trhu práce není. A paradoxně úřady práce musí potom povolovat zaměstnávání cizinců v oborech, které prostě na trhu práce nejsou. Takže i toto tento zákon řeší. Určitým způsobem navozuje přísnější podmínky právě v té souvislosti i pro například vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. V současné době to vlastně bylo možné jenom v tom případě, pokud uchazeč o zaměstnání odmítl vhodné zaměstnání. Spor byl vždycky i v oblasti vhodného zaměstnání.
A to se týká i námitky, která tady padla ohledně prověření zdravotního stavu. Tento zákon samozřejmě neomezuje možnost volby lékaře, to v žádném případě ne. Ale například pro určité situace, a podobná řešení existují i v jiných souvislostech, například v oblasti uznávání invalidního důchodu nebo v oblasti některých jiných, kdy existují speciální lékaři, jejichž stanovisko nebo jejichž posouzení je nutné k tomu, aby člověk získal určitý nárok. Bohužel se ukazuje, že právě zdravotní stav nebo poukaz na zdravotní stav a nevhodnost zaměstnání je častým důvodem toho, že uchazeči o zaměstnání odmítají výkon zaměstnání, byť v mnoha případech je to velmi paradoxní. Bohužel se ukazuje, že lékaři, obzvláště praktičtí lékaři, toto je debata, která souvisí s debatou o nemocenském pojištění, v podstatě příliš nezkoumají zdravotní stav a toto potvrzení dávají. Chceme, aby to bylo skutečně kvalifikované, a proto aby i to posouzení bylo v podstatě podmíněno lékaři, kteří vlastně o pracovních podmínkách mají určitý výraznější přehled. Není to žádná diskriminace. A myslím si, že to v žádném případě není proti zájmům uchazečů o zaměstnání.
Musím zásadně odmítnout, že by tímto zákonem bylo omezováno právo na práci. To si myslím, že prostě není pravda. Je naopak pravdou, že určitým způsobem tento zákon motivuje k tomu, aby lidé aktivně práci vyhledávali. Tady zazněla různá statistická čísla o počtu volných pracovních míst a podobně. Nezazněla tady jedna statistika, která je docela zajímavá. To znamená, že počet registrovaných volných pracovních míst je takový nepříliš optimistický pohled v mnoha statistikách. Ale když se podíváme hlouběji například na počet vyřazených uchazečů o zaměstnání, kteří získali zaměstnání, tak zjišťujeme, že toto neodpovídá realitě, že počet volných pracovních míst na trhu práce je několikanásobně vyšší než to, co je registrováno, a to, co je vykazováno ve statistikách jako počet volných pracovních míst. Poměr je přibližně dvoj- až trojnásobně vyšší ve skutečnosti, protože prostě trh práce existuje a ne všechna volná pracovní místa na rozdíl od počtu uchazečů o zaměstnání jsou registrována. Je to dáno prostě určitým způsobem řekněme povinnosti nahlašování zaměstnavatelů a podobně, kde samozřejmě by mohly být uplatňovány represe, ale to by další pracovní místa zřejmě nepřineslo.
Trošku mě zarazilo stanovisko k tomu, že bychom měli přistupovat na úřadech práce různě k uchazečům. Nevím, jak budeme posuzovat jejich přístup nebo nepřístup. Myslím, že to zásadní je, a tato změna zákona to upravuje, aby uchazeč o zaměstnání byl aktivní, aby si práci vyhledával.
***