(9.50 hodin)
(pokračuje Krajíček)
Jako přílohu k návrhu zákona jsme obdrželi návrh nařízení vlády o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, které bylo výrazným způsobem přepracováno.
Vláda předkládá tento návrh zákona s odůvodněním, že se jedná o povinnost transpozice legislativy Evropských společenství do národního práva České republiky. Tímto jakýmsi specializovaným návrhem zákona se snaží o transpozici směrnice 89/391 a směrnice Rady 92/57 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích z 24. června 1992. Odvolává se na požadavek směrnice, která požaduje vypracování právní normy upravující zatím neexistující úpravu vzájemných vztahů mezi osobou stavebníka, zhotovitele, zaměstnavatele ve smyslu zákoníku práce, jiných osob, subdodavatelů a koordinátora pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a dále práv a povinností těchto osob a stanovení sankcí za porušení povinností.
Jsem přesvědčen, že náš současný právní řád neřeší pouze osobu koordinátora pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích v jeho činnostech a působnosti. A to ani ve stadiu přípravy projektu, ani ve stadiu realizace stavby. Problematiku související s investiční výstavbou v našem právním řádu řeší zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, tzv. stavební zákon. Mám za to, že ustanovení v návrhu je možné transponovat do tohoto zákona, kam zcela jistě patří.
Pro ilustraci uvádím. Ve své druhé části stavební řád v oddíle jedna pojednává o oprávnění k projektové a inženýrské činnosti a k provádění staveb. V oddíle dvě pojednává o zvláštní způsobilosti k některým činnostem ve výstavbě. Odpovědnost za řádné provedení prací a povinnosti k ochraně života a zdraví osob a bezpečnosti práce jsou delegovány na stavbyvedoucího. Z požadavků směrnice vyplývá povinnost zavedení osoby koordinátora, který se v procesu investiční výstavby stává další nepominutelnou osobou, která musí být v zákoně definována. Také definování jiných osob samostatně výdělečně činných v zákoně, které se na realizaci staveb podílejí jako subdodavatelé, by nemělo činit větší problém. Proti takovému postupu nebudu mít námitky a jsem přesvědčen, že toto řešení by uvítala i odborná veřejnost, protože by se jednalo pouze o doplnění již zažitého a všemi akceptovaného systému. V oddíle čtyři, který řeší povolování staveb, změny staveb a udržovací práce, se jedná o doplnění jednotlivých paragrafů o povinnou dokumentaci vypracovanou koordinátorem, bez které nelze vydat stavební povolení. Koordinátor by tak byl postaven do role stavebníka či osob realizujících stavbu, kterým je uložena v oddílu devět, státní stavební dohled, povinnost neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě, viz § 100 odst. 1. Tentýž paragraf v odst. 2 řeší povinnost označit stavbu, takže je velmi snadné doplnit toto označení o údaje související s koordinátorem. § 102 řeší práva a povinnosti státního stavebního dohledu s jeho přímou vazbou na stavební úřad. V této spolupráci by koordinátor mohl daleko lépe naplnit očekávání, která jsou spojována s jeho ustanovením, a to jak v oblasti snížení úrazovosti na staveništích, tak v oblasti dodržování a vytváření podmínek pro bezpečný výkon pracovních činností.
Pokud sledujeme průběh činností na stavbách, musíme konstatovat, že úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví je velmi rozdílná a v mnoha případech vede ke vzniku konkurence na úkor bezpečnosti a ochrany zdraví. To je naprosto nežádoucí stav a většinou platí, že čím je firma profesionálnější, tím je na současném trhu stavebních prací více znevýhodněna, jelikož zejména opatření související s bezpečností práce jsou velmi nákladná.
V části třetí, Sankce, jsou přestupky řešeny výrazně lépe než v předkládaném návrhu zákona. § 138 definuje spolupráci orgánů státní správy a součinnost právnických nebo fyzických osob podnikajících podle zvláštních předpisů, jehož doplnění v souvislosti s koordinátorem bezpečnosti práce a ochrany zdraví by také nemělo činit problém.
Omlouvám se vám za tento exkurz do stavebního zákona, ale při seznámení se s návrhem zákona o koordinátorovi mi unikal smysl jeho předložení v této podobě.
Nyní k samotnému návrhu zákona. Již jsem k tomuto tématu vystupoval dvakrát jako zpravodaj a dvakrát v obecné rozpravě. Někteří z vás v těchto debatách také vystoupili, a proto je již velmi obtížné přinést něco nového a zejména přesvědčivého. Zvláště proto, že návrh zákona je předkládán fakticky ve stejné podobě, jak již byl diskutován. Když jsem se seznámil s jeho textem, nezbylo mi než konstatovat, že schůzka s tvůrci tohoto návrhu zákona v letních měsících minulého roku byla pouhou ztrátou času. Naše připomínky nebyly využity k přepracování návrhu, ale k pouze k dopilování "stávajícího návrhu". V předkládané podobě dochází ještě ke zhoršení původního návrhu zákona, jehož původní verze byla již nepřijatelná pro tuto sněmovnu.
Z mého pohledu mi nezbývá než konstatovat, že návrh zákona je pro nepochopení záměru směrnic Evropské unie zpracován nevhodně. Vytratil se naprosto jejich smysl. Vytvářejí se instituce, které ze směrnice nevyplývají, a smíchaly se požadavky bez ohledu na jejich význam při aplikaci zákona. Všechno je však zcela nesmyslně zdůvodňováno nutností implementace ustanovení směrnic Evropské unie do našeho právního řádu.
Při této příležitosti mě napadá, vážený pane ministře, v souvislosti s vystoupením místopředsedy vlády Grosse na této schůzi v minulém či předminulém týdnu, kdy nám vysvětloval rozlišení mezi postavením politika a úředníka v demokratickém systému, otázka, na kterou bych rád dostal odpověď. Jaké bylo vaše politické zadání zpracovatelům tohoto návrhu zákona? Má tento návrh pouze splnit požadavky směrnic Evropské unie a datum přijetí kompatibilní právní úpravy k předpokládanému vstupu České republiky, ke kterému jsme se zavázali ve screeningových jednáních ke kapitole třináct, sociální politika, a kapitole dvě, volný pohyb osob? Nebo bylo vaše zadání doplněno o nutnost zlepšení na úseku bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci na staveništích? Pokud byste zadání formuloval se záměrem skutečně zlepšit situaci v oblasti BOZ při práci na staveništích a současně s tím splnit požadavky směrnice Evropské unie, pak by tento návrh v této podobě zcela jistě předložen nebyl.
Přejdu k jednotlivým paragrafům návrhu zákona. Ustanovení § 3 jsou zcela nadbytečná a jsou definována již v jiných právních předpisech. Ustanovení § 4 odst. 2 říká, že koordinátor je stavebníkem pověřená fyzická nebo právnická osoba. Toto ustanovení výrazně překračuje požadavek směrnice, která ve svých ustanoveních ponechává možnost volby. Říká, že koordinátora musí jmenovat stavebník nebo stavbyvedoucí. Předkladatel tuto volbu omezuje pouze na stavebníka, i když je zcela zřejmé, že to nepovede ke zlepšení situace v oblasti BOZ, ale pouze ke komplikaci při realizaci investičních záměrů. Toto ustanovení je podle mého názoru naprosto nepřijatelné.
Také není jasné, jak bude stavebník postupovat, když mu koordinátor v souladu s odst. 4 bez zbytečného odkladu navrhne opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Právě takováto nejasná ustanovení v zákonu jsou pouze živnou půdou pro rozšiřování korupčního prostředí. To zcela jistě tato vláda, která sama sebe velmi ráda nazývá vládou protikorupční, v úmyslu neměla.
Ustanovení § 5 Povinnosti stavebníka v odst. 1 ukládá povinnost pouze stavebníkovi určit před zahájením prací na díle koordinátora.
***