(15.40 hodin)
(pokračuje Říman)
Mezivládní konference je o prosazení konkrétních zájmů jednotlivých zemí. Kdyby tomu tak nebylo, tak by neexistovalo ani poziční stanovisko naší země k Mezivládní konferenci.
Klademe si v té debatě otázku, jaké ty zájmy České republiky jsou. Bohužel na tuto fundamentální otázku nám vláda nedává příliš zřetelnou odpověď. Já bych se pokusil - to je to klamání číslo dvě - demonstrovat to na přístupu vlády k jedné z nejpodstatnějších otázek - konečně to tady dneska zaznělo i ze strany vlády - klíčových otázek k návrhu ústavy, tedy na změnu hlasovací procedury.
V pozičním materiálu, který se zove Návrh mandátu pro delegaci České republiky, ze srpna letošního roku, je věta: Česká republika podpoří zachování systému vážení hlasů podle smlouvy z Nice. Konec citátu. Jestliže na prvním místě vláda hodlá podpořit zachování systému vážení hlasů podle smlouvy z Nice, tak se jeví být zřejmým, že vláda si uvědomuje výhodnost systému z Nice. (Předsedající zvoní zvoncem.) Jinak by přece nenavrhovala jeho zachování. To je asi logické. Ale následně nato ministr Svoboda v televizním pořadu - velmi sledovaném televizním pořadu, nebudu mu tady dělat reklamu, odehrál se 7. října 2003 - řekl, cituji: Dnešní váha, která je, že máme jednu dvacetišestinu té síly, a to, co se připravuje v návrhu - tedy v návrhu ústavy - je, že budeme mít jednu dvacetipětinu té síly. To znamená, že se relativně dokonce naše pozice mírně zlepší. Konec citátu ministra zahraničí.
Podobně reagoval premiér Špidla v odpovědi na interpelaci 30. října letošního roku. Cituji: Myslím, že základní stanovisko, které lze ve vládním postoji přijmout, je, že při velmi podrobných rozborech se ukáže, že pozice České republiky podle evropské ústavy je o něco málo silnější než pozice podle ústavy z Nice, ale rozdíly nejsou podstatné.
Tedy oba dva v průběhu měsíce října tvrdí, že naše postavení se návrhem ústavy zlepší. Proč tedy máme ve svém pozičním dokumentu zachování systému z Nice? Jsme snad masochisté, kteří touží po tom, aby se naše postavení nezlepšilo? Jenže nakonec přichází text předsedy vlády k mandátu pro závěrečná jednání, který jsme dostali na stůl 9. prosince letošního roku, předevčírem, a kde se na téma hlasovací procedury a na stanovisko dvou zemí, Polska a Španělska, píše - opět cituji: Česká republika považuje řadu argumentů těchto dvou zemí za oprávněnou. Systém vážení hlasů - tedy smlouva z Nice - kvalitně kombinuje různá hlediska a zohledňuje dostatečně jak sílu velkých zemí, tak potřebu rovnoprávné účasti malých. Konec citátu.
Koneckonců tato slova potvrdil i v dnešní debatě například ministr Svoboda, když řekl, že preferujeme systém z Nice. Přeloženo do normálního a stručného jazyka, systém z Nice je pro Českou republiku výhodnější.
Dámy a pánové, já myslím, že uznáte, že toto je blázinec. Jak se v tom máme orientovat my, kteří jsme za to placeni, a jak se v tom mají orientovat občané, kteří to poslouchají a dělají si nějakou představu o tom, jak naše vláda pracuje, jak pracujeme my všichni, jak se snažíme bránit její hodnoty a její zájmy, když v průběhu tří měsíců dojde k tak diametrálně rozdílným stanoviskům dvou vrcholných představitelů, kteří jsou odpovědni za to, že vyjednají pro Českou republiku ty nejlepší podmínky na Mezivládní konferenci, když takto obracejí doslova o 180 stupňů, a nikoli méně? Podle nich jsou zřejmě oba hlasovací systémy pro Českou republiku výhodnější. To je fantastické zjištění. To je zjištění na úrovni schopnosti elementárních částic být v jednom okamžiku na dvou místech. Zřejmě naše vláda zvládla i na makroúrovni tento korpuskulární jev. Ale dost legrace.
Dneska podle mého soudu máme poslední příležitost, abychom si jasně řekli, s čím vláda na Mezivládní konferenci odjíždí, co tam chce prosazovat, jaké jsou její redlines, za které prostě nepůjde. A já kladu zásadní otázku: Vážená vládo, sdělte nám prosím jasně své stanovisko ve věci hlasovací procedury. Co je podle vás výhodnější, co podle vás výhodné není a kam až jste schopni ve vyjednávání jít? Jinak si opravdu budeme myslet, že mlžíte proto, abyste - ať se stane cokoli a závěry budou jakékoli na Mezivládní konferenci - až přijedete domů, mohli říkat: Zvítězili jsme! Proč byste to nedělali, když obě dvě metody jsou podle vás nejvýhodnější?
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Slovo má předseda vlády pan Vladimír Špidla.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, myslím si, že je opravdu velmi zajímavé a složité se pokusit vysvětlit něco poměrně prostého, co se asi dvanáctkrát již panu poslanci Římanovi nepodařilo vysvětlit, ale protože jej nepodceňuji, tak vím, že on nechce přijmout racionální argumentaci a že chce postupovat způsobem, který mu právě umožňuje argumentovat povrchně a nesprávně.
Dovolte, abych se zabýval několik otázkami ve vztahu ke smlouvě z Nice, a protože jsem si vědom, že máme k dispozici už asi jenom 10 minut, tak mohu ujistit, že tento čas nepřekročím.
Dovolte mi tedy, abych porovnal smlouvu z Nice a ústavní smlouvu. Velmi krátce. A dovolte mi, abych velmi jednoduše a zřetelně formuloval to, co každý právník, který dělá smlouvy, ví a zná, to je princip proporcionality. Princip proporcionality ve smlouvě v podstatě znamená jednu věc - nemůžete vytrhnout z kontextu jakékoli ustanovení smlouvy, protože smlouva se posuzuje jako celek, a teprve celek umožní konstatovat, zda jsou vzájemné rovnováhy proporční, či nikoli. (Předsedající zvoní zvoncem.) Zda smlouva je vyvážená, či není. Čili princip proporcionality je zásadní princip pro hodnocení smlouvy. Bohužel pan poslanec Říman jej neumí uplatnit.
Dovolte mi tedy, abych udělal jenom velmi krátká upozornění a uvedl některé citace ze smlouvy z Nice. Smlouva Konventu, ústavní smlouva, má jednu z výhod, tou je přehlednost. Zatímco smlouva z Nice podobně jako ústavní smlouva mluví o výlučných pravomocích, nikde je nedefinuje. Smlouva z Nice nikde nedefinuje výlučné pravomoci. Nevýhoda pro Českou republiku. Ani pokud jde o jejich dosah, právní povahu nebo tematicky. Nevýhoda, zřetelná nevýhoda. To vše ústavní smlouva činí. Definice exkluzivní, sdílené a podpůrné pravomoci - tematicky jsou k jednotlivým okruhům kompetencí přiřazovány různé politiky, v nichž se používají. Na rozdíl od smlouvy z Nice ústavní smlouva nepotřebuje uvádět některá klíčová ustanovení opakovaně či dvakrát, například u smlouvy z Nice článek 68 ve smlouvě o Evropském společenství, stejně tak jako článek 35 ve smlouvě o EU říkají, že Evropský soudní dvůr nemá pravomoc rozhodovat o opatřeních členských států určených k zajištění práva a veřejného pořádku.
***