(15.10 hodin)
(pokračuje Dostál)
Dnešním typickým příkladem, pokud vás to zajímá, je globalizace operního světa, který je navzájem úzce propojen několika desítkami špičkových interpretů, režisérů a scénografů, takže je opravdu mnohdy úplně jedno, kde tu či onu operu vidíte, neboť je většinou inscenována jako koprodukce či seriál, na straně druhé je ale její národní charakter dnes výrazně zdůrazňován tím, že tyto opery se zpívají v jazyku autora, tedy v jazyku země, kde tato opera vznikla. A tak se prostě všude Wagner zpívá německy, italští skladatelé se všude zpívají italsky, Bizet se všude zpívá francouzsky. Možná se budete divit - Janáček a Dvořák se všude zpívají česky, včetně Tokia.
Proč to říkám? Není přece pochyb o tom, že česká opera je světová, ale její hlavní kvalita přece nespočívá v tom, že je česká. Tak jako hlavní kvalitou Muchy, Kupky, Filly nebyla jejich národnost, ale jejich kvalitou byla míra jejich obrovského talentu. Nebyli geniálními proto, že jsou Češi - ostatně většina z nich většinu svého díla vytvořila mimo území Čech a Moravy - ale byli velicí tím, co dokázali. Oslovili svět svým uměním. Říkám to dnes proto, že považuji za liché veškeré obavy mých kolegů z toho, kterak se v Evropské unii rozpustíme, kterak nám např. dnes projednávaná evropská ústava sebere identitu, jak naše země brzy přestane existovat ve svém národním rozměru.
Aby mi bylo prosím rozuměno - nepolemizuji zde s názory řekl bych holohlavých tupců, kteří na ulici křičí "Nic než národ!". Já chci diskutovat s názory svých ctihodných kolegů z opozice, kteří samozřejmě mají na tento problém zcela legitimní názor. Mně nevadí, že jejich legitimní názor se liší od názoru mého. Jen bych se chtěl zamyslet nad tím, co u mých ctěných kolegů vzbuzuje tyto obavy.
Myslím si, že stát se občany Evropy, integrovat se s Evropou, můj bože, přece neznamená jakousi asimilaci. Český národ nezanikne, nebude asimilovat v nějaký abstraktní umělý evropský národ. Žádný umělý evropský národ nikdy nebude existovat. Budeme prostě občané Evropy. Jako občané Evropy budeme také tvořit - a teď myslím na kulturu - tvořit umění, tvořit svá díla, se kterými se budeme chtít v Evropě prosadit. A záleží už pouze na nás, jaká díla budou, jak budou veliká, jak budou oslovovat Evropu. Vůbec to není o tom, že Evropu nebudeme zajímat. Myslím si, že pokud budeme zajímat - a to se zřejmě netýká jen kultury - tak Evropu zajímat budeme. Jsem přesvědčen o tom, že se v Evropě nerozpustíme, že argumenty mých kolegů jsou liché.
Závěrem bych řekl, že záleží pouze a jenom na nás, zda ve společné Evropě zůstaneme, zůstaneme i nadále národem nových Janáčků, nových Dvořáků, nových Kunderů, Kupků, nových Formanů či Radoků. Je to prostě jenom v našich silách. Myslím si, že Evropa nás bude přijímat, pokud něco podnětného přineseme. Budeme prostě pouze velcí tak, jak veliké budou naše skutky. Myslím si, že zůstaneme malými, s malými cíli, pokud tyto cíle opravdu budou malé. Žádná evropská ústava nemůže poškodit naši velikost, tak jako žádná evropská ústava nemůže pomoci naší případné české malosti.
Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Pavel Svoboda. Připraví se pan poslanec Vilém Holáň, poté poslanec Petr Lachnit.
Omlouvám se. S faktickou poznámkou pan poslanec Exner. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner: Od pana ministra kultury bych byl býval čekal poněkud konkrétnější slova. Uvědomuji si, že svět je takový, jak ho popsal, a česká kultura v něm hraje tu všeobecnou roli. Nevysvětlil ale vůbec, jaký rozdíl je mezi tím, že česká kultura bude případně v Evropské unii s evropskou ústavou, nebo ta norská, švýcarská, čínská či americká kultura mimo tuto unii. Samozřejmě že lepší by bylo, kdyby zde promluvil o činech, které udělá ve smyslu evropské kultury, spíš než o výzvách, abychom byli lepší. Přece s tímto problémem, který projednáváme, to vůbec nesouvisí.
Když mluvil o bienále v Benátkách a o výtvarném dílu Ježíše Krista na gymnastických kruzích, myslel jsem, že nakonec řekne, že světovost se projevuje v tom, že na gymnastických kruzích bylo napsáno buď "sdělano v SSSR", nebo "made in USA".
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní má skutečně slovo pan poslanec Pavel Svoboda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Svoboda: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nechci dále eskalovat únavu, která z projednávání tohoto bodu plyne. Původně jsem měl připraven sáhodlouhý projev, rozebíral jsem v něm všechna pro a proti, nicméně myslím, že v této souvislosti, a to i vzhledem k tomu, že tento bod už projednáváme podruhé v Poslanecké sněmovně, nevím o tom, že by se nějak dramaticky změnila situace, pokud už jsme jednou odsouhlasili mandát české vládě, aby postupovala nějak v intencích tohoto mandátu na Mezivládní konferenci, tak že by se mezitím něco tak dramatického stalo a změnilo, abychom souhlas s mandátem nemohli prodloužit, nebo ho minimálně vzít na vědomí. Proto i když jsem chtěl reagovat na vystoupení pánů kolegů Fajmona, Šeicha i relativně střízlivé vystoupení pana zpravodaje, omezím se pouze na to, že v podrobné rozpravě navrhnu usnesení, kterým tento mandát vezmeme na vědomí. Vezmeme na vědomí proto, že chci umožnit i státotvorné opozici, aby pro toto usnesení hlasovala. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Vilém Holáň, připraví se pan poslanec Petr Lachnit.
Poslanec Vilém Holáň: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové a kolegyně, mandát delegace České republiky na summit v Římě schválený vládou podle mého názoru odráží výsledky celospolečenské diskuse, která se s opozicí České republiky k návrhu Evropské ústavy v uplynulých měsících vedla na různých úrovních, a odpovídá strategickým zájmům České republiky.
Námitky, které proti některým bodům evropské ústavy vznášíme, jsou podle mého názoru oprávněné a je na místě důsledně usilovat o jejich prosazení. Neměli bychom však podléhat iluzi, že je prosadíme všechny. To v tomto případě ani nejde. V Římě budou okolo stolu sedět zástupci 25 států a je jasné, že výsledkem musí být kompromis. Tak tomu bylo v dějinách evropské integrace vždy a bude tomu tak i nadále, tím spíše, že se unie rozšiřuje a počet jejích členů narůstá. Má-li být návrh evropské ústavy na summitu v Římě přijat - a to si přejí všechny zúčastněné státy - bude muset být každý připraven ze své pozice slevit.
***