(14.30 hodin)
(pokračuje Fajmon)
Toto je potenciálně velmi efektivní koalice, která by mohla hájit i naše zájmy. Abychom ale tuto potenciální většinu mohli skutečně využít, potřebujeme zachovat stávající váhu hlasů dle smlouvy z Nice. Dle evropské ústavy se váha hlasů této potenciální koalice velmi sníží, a tím se také sníží naše šance být součástí rozhodující většiny postavené na bázi takové koalice.
Třetí koalicí mám na mysli koalici atlantickou, tj. koalici těch států, které jsou ve své bezpečnostní politice vázány na NATO. To se nyní vztahuje na 11 států Evropské unie a po rozšíření se to bude vztahovat na 19 států Evropské unie, tj. pokud proběhne rozšíření NATO i EU tak, jak je plánováno. Ne všechny tyto státy ale skutečně spoléhají na NATO v zajištění své obrany. Typickým příkladem je Francie, která je sice členem NATO, ale neúčastní se vojenských aktivit a soustavně usiluje o budování evropské obrany nezávislé na alianci. Také u některých dalších zemí je vazba na NATO poměrně nízká. O atlantické alianci je možné hovořit pouze v otázkách bezpečnostní a částečně zahraniční politiky. V ostatních oblastech nebude možné v této fázi atlantickou koalici využít. Tato koaliční báze nám tedy žádný solidní základ pro obhajobu našich zájmů poskytovat nebude.
Koalicí druhé světové války, kterou jsem zmínil jako poslední, mám na mysli zájmovou koalici těch států, které bojovaly v druhé světové válce proti hitlerovskému Německu. Těchto států je nyní v Evropské unii pouze šest, což je menšina, a po rozšíření jich bude deset, což je opět menšina. Tato koalice tedy nemůže být základem žádné konstruktivní politiky v dnešní Evropské unii, ale určitou garancí českých zájmů souvisejících s výsledky druhé světové války. I zde je však naše pozice celkově velmi slabá. Návrh evropské ústavy navíc definitivně odstraňuje všechna historická znevýhodnění, která se vztahovala k Německu, a umožňuje mu plně uplatnit výhody plynoucí z počtu jeho občanů a z jeho hospodářské síly. Takový vývoj poskytuje širší možnost pro uplatnění nároků vůči České republice souvisejících s výsledky druhé světové války a takový vývoj nelze z hlediska České republiky hodnotit jinak než negativně.
Z uvedeného rozboru je zřejmé, že náš koaliční potenciál, o kterém zde tak vášnivě hovořil náš pan ministr zahraničí, bude velmi malý. O to větší je to důkaz toho, že nesmíme připustit žádné další přesuny rozhodování z konsensu ke kvalifikované většině. Naopak, již nyní lze odhadnout to, jaká se vytvoří většinová hlasovací koalice. S jistotou lze očekávat, že bude fungovat koalice většiny starých členských států, a to proto, že tyto státy jsou již na sebe zvyklé, znají navzájem své zájmy a mají za sebou několik desetiletí jednání, ve kterých byly navázány pevné osobní a jiné vazby, které budou i v budoucnosti hrát obrovskou roli. Naše šance dostat se do těchto zájmových koalic bude velmi malá.
Z tohoto rozboru je zřejmé, že naše pozice v systému většinového hlasování bude velmi slabá. Právě proto je v našem zájmu ubránit co nejdéle a v co největší míře systém konsensu. Nechápu, na jaké logice je postaveno tvrzení pana premiéra, že konsensus není účinnou garancí našich zájmů. Toto tvrzení je naprosto nekompetentní, nelogické a lživé.
S jistotou lze rovněž očekávat, že bude vytvořena tzv. blokační menšina tvořená tzv. tvrdým jádrem Evropské unie. Toto tvrdé jádro je již nyní tvořeno šesti zakládajícími státy. Smyslem činnosti této blokační menšiny bude zabránit zformování jakékoliv většinové koalice, která by mohla potenciálně ohrozit zájmy tvrdého jádra a odsunout jej do pozice přehlasované menšiny. Systém bude fungovat tak, že bez souhlasu tvrdého jádra neprojde ani myš; a to, co naopak projde, bude podpořeno většinou stávajících členských států. K zajištění tohoto strategického cíle jsou nastaveny v evropské ústavě hlasovací poměry.
Co z toho vyplývá pro Českou republiku? Je to jednoduché. Pokud bude evropská ústava přijata v navržené podobě, budeme sice členy Evropské unie, ale naše schopnost v Evropské unii něco reálně ovlivnit bude téměř nulová. Takový výsledek já si osobně nepřeji, a proto evropskou ústavu kritizuji.
Musím s politováním konstatovat, že v naší politice se však pohybuje stále několik osob, které tvrdí, že my Češi si sami vládnout neumíme, a že je proto v našem zájmu nechat si vládnout kvalitnějšími, kompetentnějšími a nekorupčními politiky z Bruselu. Tito lidé se dle mého soudu zásadně zpronevěřují ústavnímu slibu věrnosti České republice. Snaží se nám namluvit, že evropské instituce a evropské právo jsou hodnotově neutrální a že hájí spravedlivě zájmy všech evropských občanů. To je ale lež. Evropské instituce a evropské právo v současné době reprezentují pouze a výhradně zájmy stávajících členských zemí a jejich občanů. Naše zájmy dosud evropské instituce nehájí vůbec. Naopak je celá řada případů, kdy naše zájmy jsou evropskými institucemi velmi výrazně omezovány. Vztah mezi námi a Evropskou unií je asymetrický a nespravedlivý.
Jako středočeský poslanec nemohu nezmínit největší nespravedlnost tohoto vztahu, která spočívá v tom, že naši zemědělci mají dostávat pouze 25 % ze společné zemědělské politiky oproti 100 %, která čerpají zemědělci ze stávajících členských zemí. Toto je jasná nespravedlnost, která ukazuje, že instituce EU hájily při jednání o přistoupení pouze zájmy stávajících členských zemí, a nikoliv zájmy zemí přistupujících.
Co z toho vyplývá pro naši další strategii? Naším klíčovým zájmem je možnost účinně integrovat český zájem do evropského rozhodovacího procesu. Musíme mít konečně možnost účinně se podílet na formulaci evropského práva tak, aby v žádném případě neohrožovalo české občany, obce, firmy a další subjekty, ale naopak jejich zájmy chránilo. Musíme mít možnost účinně mluvit např. do evropského práva týkajícího se energetiky, protože nechceme nechat naše firmy úplně vyřadit z trhu. A věřte tomu, že takové snahy existují. Jako pozorovatel v Evropském parlamentu jsem byl již svědkem snahy protlačit v rozpočtovém výboru Evropského parlamentu rezoluci žádající postupné odstavení všech jaderných elektráren v nových členských zemích, včetně našeho Temelína. Těmto snahám, které ohrožují naše hospodářské zájmy, musíme být schopni čelit účastí v rozhodovacím procesu. Doufám, že v této sněmovně nemusím přítomným vysvětlovat, že téměř v každém evropském rozhodnutí jde o obrovské peníze, a to i ve vztahu k České republice. Právě proto je klíčovou otázkou to, na jakých principech bude postaven rozhodovací proces v EU. Pro nás ta otázka zní takto: budeme moci obhájit své zájmy, nebo budeme muset i nadále pouze poslouchat instrukce bez ohledu na to, zda se nám líbí, nebo nelíbí? Toto je klíčová otázka.
Jsem přesvědčen o tom, že naším zájmem je první varianta. Vláda je povinna hájit zájmy České republiky, a je tedy povinna obhájit co největší část českých požadavků. Říkám zde jasně, že ODS nehodlá ustupovat. Nechceme, aby se naše postavení zhoršilo ani o milimetr. Doufám, že pan premiér a pan ministr zahraničí toto stanovisko ODS dobře slyší a vezme je v úvahu při víkendovém jednání v Bruselu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: O slovo s faktickou poznámkou se přihlásil předseda Poslanecké sněmovny pan Luboš Zaorálek.
***