(9.30 hodin)
(pokračuje Škromach)
Právě zavedení určité částky, která se považuje za nejnižší příjem pro posouzení nároku a stanovení výše dávek státní sociální podpory osobám samostatně výdělečně činným, nerovnost mezi zaměstnanci a těmito osobami odstraňuje. Zatímco u zaměstnanců je dosud přihlíženo vždy k jejich příjmům v celém rozsahu, u osob samostatně výdělečně činných tak tomu není, a to s ohledem na možnost těchto osob určovat si samy ve značné míře výši svého příjmu na uspokojování osobních potřeb.
O uvedené skutečnosti svědčí celá řada údajů zjišťovaných státními orgány nebo veřejnoprávními institucemi. Například podle údajů Ministerstva financí značná část osob samostatně výdělečně činných vykazuje ztrátu z podnikání, a to i trvale, a další vykazuje daňový základ odpovídající obdobnému základu daně zaměstnance z povinné průměrné mzdy. Obdobné údaje vykazují orgány důchodového pojištění. Podle nich více než polovina osob samostatně výdělečně činných platí pojistné odpovídající příjmu menšímu, než je minimální mzda zaměstnanců. Stejné údaje vykazuje například i Všeobecná zdravotní pojišťovna. V rozporu s údaji uváděnými osobami samostatně výdělečně činnými pro účely daní a pojistného se podle uskutečňovaných výběrových šetření, například statistika rodinných účtů, vykazuje u osob samostatně výdělečně činných příjem v domácnosti o něco nižší, než jsou takové příjmy u průměrné domácnosti.
Ze všech uvedených faktů lze dovodit, že právě znovu projednávaná novela zákona o státní sociální podpoře tím, že zavádí fiktivní nejnižší příjem pro stanovení dávek státní sociální podpory u osob samostatně výdělečně činných, zdůrazňuje dodržování kritéria spravedlnosti. Odstraňuje nerovné postavení osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců tak, aby stejné nároky na čerpání výhod ze sociálních systému byly úměrné podílu na tvorbě finančních zdrojů, z nichž se dávky poskytují.
Jenom bych chtěl ještě uvést jednu věc - že v tomto zákoně je také zásadní rozhodnutí, to je převod státní sociální podpory na úřady práce. To si myslím, že je také jedna z věcí, které je nutné zvážit při rozhodování o propuštění tohoto zákona, o schválení jeho znění v původním znění. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji. Ptám se, jestli se ke stanovisku prezidenta chtějí vyjádřit - nejdřív zpravodaj výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pan poslanec Miloslav Opálka. Vidím, že ano. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, v duchu tak, jak jsem vystupoval v průběhu projednávání tohoto tisku, musím konstatovat, že jsem v závěru nedoporučil jeho přijetí. Tento můj záměr byl ale zcela jinak formulován, než je stanovisko prezidenta.
Chtěl bych jen stručně zopakovat, že jsou tam v podstatě čtyři základní body. Jeden, který řeší státní správu celého tohoto systému a kdy nás v podstatě tlačí čas, protože je třeba tento úkol dořešit, aby byl realizován k 1. 4. 2004. Další bod je problém, který zvýraznil pan prezident svým vetem. A to je problematika, o které zde hovořil pan ministr, a já se s jeho stanoviskem ztotožňuji. Pak jsou tam otázky, které ruší příspěvek na dopravu pro studenty, který je v podstatě zrušen v současné době bez náhrady, a to je problém, se kterým se nedokáži vyrovnat. Čtvrtý je otázka rodičovských příspěvků, kdy v podstatě zvýhodňujeme jenom určitou skupinu žen, která v podstatě má možnosti si přivydělat. A většinu žen, které jsou mimo Prahu a velká města, které nemají možnost ani dosáhnout na nějaké zaměstnání, v podstatě z tohoto systému vylučujeme. To je také problém, který s tím mám.
Moje stanovisko - nedoporučuji. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo stanovisko zpravodaje. Požádám ještě zpravodaje výboru pro veřejnou správu pana poslance Františka Beneše, který má také možnost se vyjádřit. Ale nevyužije jí.
Otevírám rozpravu. Prosím paní poslankyni Páralovou.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, zákon, který nám svým rozhodnutím ze dne 27. listopadu 2003 vrátil prezident republiky, jak zde řekl pan zpravodaj Opálka, za prvé ruší příspěvek na dopravu pro studenty a žáky z nízkopříjmových rodin, za druhé převádí agendu státní sociální podpory z městských úřadů a magistrátů pod úřady práce. S tímto převodem, protože byl proveden velmi kvapně, jsou spojeny nezodpovězené otázky, a přimlouvala bych se proto, aby i z tohoto důvodu nebyl tento návrh přijat.
Zákon také umožňuje, aby si matka či otec pobírající rodičovský příspěvek přivydělali neomezenou částku. Bohužel nebyla upravena částka, kterou si mohou přivydělat maminky, které pobírají příspěvek při péči o osobu blízkou a starají se o zdravotně postižené dítě. A konečně zákon upravuje podmínky vyplácení pro osoby samostatně výdělečné činné, když je znevýhodňuje.
Pan prezident zdůrazňuje, že novela se sice dílčím způsobem pokouší přispět k řešení finančního problému, avšak vedle snižování výplaty dávek sociální podpory zároveň zavádí nejen nerovnost osob samostatně výdělečně činných vůči zaměstnancům, ale i prvek presumpce viny.
Dávky jsou snižovány selektivně, nespravedlivě a nesystémově. Stát hodlá ušetřit na občanech s nejnižšími příjmy, a to na té jejich části, která se snaží živit samostatně a na vlastní zodpovědnost. O část dosavadní podpory navíc přijde právě ta skupina osob samostatně výdělečně činných, která vykazuje nejnižší výdělky. Zaměstnanci se stejnou výší příjmů ve svých nárocích zkráceni nebudou. Výsledkem je, že při stejné úrovni příjmů zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné by osoby samostatně výdělečně činné měly nižší nárok na sociální příplatek, na příspěvek na bydlení a přídavek na dítě.
Novela zákona předpokládá, že osoby samostatně výdělečně činné své výdělky zkreslují, aby získaly nárok na vyšší dávky. To je prvek presumpce viny a vláda by měla při výběru daní účinněji kontrolovat údaje o výdělcích, a ne automaticky předpokládat, že všechny osoby samostatně výdělečně činné mají výdělky na úrovni poloviny průměrné mzdy. Na tuto změnu zákona by doplatili nejen ti, kteří své výdělky zkreslují, ale hlavně ti, kteří z nízkých výdělků skutečně žijí, tedy ti, vůči kterým sociální dávky vlastně vůbec existují. Zejména v regionech s nižší úrovní příjmů je práce v kategorii osob samostatně výdělečně činných jednou z běžných variant obživy a výdělky kolem úrovně minimální mzdy tam nejsou o nic větší výjimkou než zaměstnání se mzdou na úrovni minimální mzdy. Mzdu na úrovni poloviny průměrné mzdy pobírá téměř 70 % zaměstnanců a není důvod se domnívat, že je tomu o osob samostatně výdělečně činných jinak.
Ráda bych zdůraznila, že Občanská demokratická strana podporuje veto prezidenta republiky a pro tento návrh hlasovat nebude. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Hlásí se prosím někdo další do rozpravy? Pokud se nehlásí opravdu nikdo, tak rozpravu končím.
Připomenu to stejné jako při minulém hlasování, že totiž článek 50 odst. 2 Ústavy České republiky i tady stanoví, že pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Je nastaven potřebný počet hlasů 101. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které také nyní přečtu. Text zní takto: "Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle sněmovního tisku 397/4."
***