(11.00 hodin)
(pokračuje Kvapil)
Koneckonců podobný zákon o podpoře rodiny byl v roce 1999 přijat i ve Spojených státech amerických. V roce 2004 uplyne deset let od Mezinárodního roku rodiny vyhlášeného v roce 1994 OSN. K tomuto desátému výročí OSN znovu apeluje na jednotlivé státy, aby pokračovaly v rozvíjení společnosti příznivé rodině. Schválení zákona o podpoře rodiny by právě i z tohoto pohledu byl krok správným směrem.
Ve svém stanovisku má vláda některé další výhrady k navržené úpravě. Domnívám se, že je možné se s nimi ve druhém čtení vypořádat. Přijetí zákona podporují různé neziskové organizace zabývající se podporou rodiny - např. síť mateřských center, Národní centrum pro rodinu apod. I ony mají zájem na schválení takovéhoto zákona. Chci vás tedy požádat o podporu propuštění tohoto zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Antonín Seďa. Připraví se paní poslankyně Kateřina Dostálová.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, předkladatelé návrhu zákona na vydání zákona o podpoře rodiny chtějí tímto zákonem, jak praví důvodová zpráva, vytvořit právní nástroj pro realizaci prorodinné politiky v praxi a vytvořit prostor pro finanční podporu programům vycházejícím ze schválených koncepcí. Důvodová zpráva navrhovatelů předkládá sociální a demografický přehled, který charakterizuje zhoršující se situaci rodin a neblahý demografický vývoj naší země.
Přestože osobně souhlasím se základním principem tohoto návrhu zákona, a tím je podpora rodiny, musíme si uvědomit, že samotný návrh zákona je toliko deklarativní podoby a především nerespektuje současný právní stav. V návrhu zákona opomíjí neúplné rodiny, rodiny smíšené, rodiny bez trvalého manželského svazku, rodiny vychovávající děti v náhradních formách rodinné péče, protože návrh považuje za rodinu pouze manželské soužití rodičů a jejich dětí.
Proklamace myšlenek v návrhu zákona podle mého názoru vůbec nepomůže rodinám s dětmi, nenapomůže zastavit negativní demografický vývoj, kdy Česká republika je na předposledním místě v Evropě v počtu narozených dětí na jednu ženu. Osobně jsem přesvědčen, že navrhovaný zákon nepomůže řešit ani situaci úplných rodin, protože sociální, finanční i bytová situace jednotlivých rodin je velmi diferencovaná, a přitom model státní podpory rodičovství, který byl převzat z modelu před listopadem 1989, je velmi nevariabilní.
Problémy rodinné politiky vidím spíše v postupně se měnícím postavení ženy ve společnosti, v prohlubování emancipace na všech úrovních a v mnoha případech v nedostatečném finančním ocenění práce žen. Myslím si také, že ani žádná pozitivní diskriminace problémy nevyřeší, protože existují rozdílné postoje samotných žen k otázce rodičovství a výchovy dětí. Jsem osobně přesvědčen, že situaci rodin mohou zlepšit především ekonomické stimuly a stanovené podmínky dané právním rámcem, které zlepší postavení žen ve společnosti především s ohledem na možnost uplatnění se na trhu práce.
Nyní mi dovolte pár konkrétních poznámek a návrhů na řešení dané situace. Především chci říci, že není nutno měnit současný právní rámec stanovující podmínky mateřské dovolené. Dále rodičovský příspěvek ve výši 2500 korun, který je ojedinělým příspěvkem, který se v zemích Evropské unie nevyskytuje. Je vhodné jej zachovat s tím, že by došlo k jeho navýšení a poté k jeho pravidelné valorizaci především z důvodu možnosti finančního zajištění opatrovnice či chůvy, což by umožnilo vyšší zaměstnanost matek. K tomu je však nutno změnit stávající podmínku na odložení dítěte maximálně do pěti dnů. Je jen dobře, že současná vláda ruší omezení souběhu výdělku při pobírání rodičovského příspěvku a zvyšuje daňově odpočitatelnou položku na dítě. Osobně si myslím, že je nutno zvyšovat tuto odpočitatelnou položku pravidelně v souladu se zvyšováním nákladů a konečně přijmout společné zdanění manželů. Zároveň je nutno upravit výši státní sociální podpory pro osamělé matky tak, aby nebylo nevýhodné uzavírat manželský svazek. Pro podporu zaměstnanosti žen je nutno neustále valorizovat minimální mzdu, podpořit práci na zkrácenou pracovní dobu, pravidelně kontrolovat dodržování zákoníku práce a důsledně postihovat ty zaměstnavatele, kteří diskriminují ženy a matky s dětmi.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Seďovi. Paní poslankyni Dostálové se omlouvám, protože o slovo se přihlásil navrhovatel pan poslanec Josef Janeček. Já mu dávám slovo, protože má přednostní právo. Poté dostane slovo paní Kateřina Dostálová.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, velmi bych poděkoval všem, kteří zde vystoupili, protože oni po právu a správně popsali onen stav uvažování české společnosti.
Rád bych vás, kolegové, upozornil, že problémem české společnosti není nedostatek rozpadlých manželství. Problémem české společnosti není nedostatek dětí v ústavech. Problémem české společnosti je rozpadající se funkční rodina, proto tento návrh chce podpořit současnou funkční rodinu. Dnes přece máme systém, který ekonomicky brání tomu, aby lidé uzavřeli manželství, máme ekonomický systém, který znevýhodňuje rodiny, které žijí v manželství, protože dávky státní sociální podpory jsou výhodnější a vyšší, pokud ti lidé o sobě prohlašují, že spolu nemají nic společného - když to řeknu takto. Jestliže hovoříme o bydlení, rodina s dítětem daleko hůře dosáhne na hypotéku než lidé bez tohoto závazku.
Kolegové zde hovořili o ekonomických podmínkách. To je ta první část. Ale druhá část - byl bych rád, kdybychom si to uvědomili - je společenské klima. V dnešním systému ten, kdo přijme do rodiny jedno, dvě nebo tři děti, mezi ostatními je považován za hlupáka, protože přece tyto děti budou platit obrovské zástupy důchodců atd. Prostředky, které taková rodina musí na výchovu těchto dětí dát, jsou neskutečně větší než to, co dostane od státu, protože stát poskytne této rodině, pokud žije těsně nad hranicí životního minima, přibližně třetinu částky, co tato rodina musí vydat na nezbytné výdaje svých dětí. Proto je zde ono, jak jsem řekl, rodině nepřátelské klima.
Jak chcete donutit podnikatele, jak ho chcete přesvědčit, aby přijal matku s malými dětmi, když on ví, že ona může být tu či ondy na "paragrafu" a její pracovní výkon není takový jako ženy nebo muže bez závazku? Myslím, že je třeba vytvořit klima, kdy bude ctí pro podnikatele, aby řekl - ano, pamatuji na to, aby moje firma zaměstnávala rodiny s dětmi, aby se to stalo společenskou prestiží.
Jestliže si sportovci, a bylo to zde zmíněno, prosadili svůj zákon o sportu - a řekněme si, že zvláště vrcholový sport v podstatě s původní myšlenkou sportu nemá mnoho společného, spíše bych to nazval, že je to sportovní průmysl - tak česká rodina, základní buňka české společnosti žádnou takovou normu nemá. Jestliže se zde bavíme několikrát ročně o takových věcech, jako je ekologie, stav zemědělství atd., jsou to vážné věci, já to nezpochybňuji, ale o rodině, o tom, že tento národ vymírá, se nikdy nebavíme, protože nikdo nemá povinnost předložit tomuto ctěnému shromáždění nějakou komplexní informaci, komplexní studii o tom, co se uvnitř našich rodin, uvnitř našeho národa děje.
To jsou důvody, proč jsme řekli, že tento návrh zákona chce podporovat ty, kteří tak statečně nesou na svých bedrech obtíže transformace české společnosti, protože pokud se nám to nepodaří, dojde ke scénářům, které jsme mohli i dnes číst ve veřejných sdělovacích prostředcích, tj. že za deset dvacet let možná budou studovat historici o jakémsi českém národě, který kdysi žil v české kotlině.
***