(11.00 hodin)
(pokračuje Křeček)
Trestný čin pomluvy je zvláštní ustanovení, které naše soudy používají jen několikrát do roka. Počet soudních jednání, která posuzují pomluvu, to je počet žalob, které státní zastupitelství podá ve věci pomluvy, je velmi malý, protože naplnění skutkové podstaty tohoto trestního zákona vyžaduje několik věcí. Pokud jde o to, že byl sdělen nepravdivý údaj, je často problematické, co je pravdivé a co je nepravdivé, navíc to musí být ne jakýkoli nepravdivý údaj, můžeme klidně lhát, ale musí to být takový údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost spoluobčanů nebo způsobit jinou vážnou újmu. A pak jsme svědky toho, že jeden ministr svědčí u soudu druhému, že ten první ministr byl několik dní zasmušilý, když se to dočetl, aby se zdůraznila nějaká vážná újma. Je s tím prostě celá řada problémů, které pak u soudu nepůsobí věrohodně.
Chceme dále v této souvislosti vypustit i druhý odstavec ustanovení § 154, to je pomluva státního orgánu, to je ten druhý odstavec, přísnější - "který pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci", což je rovněž problematické, a pokud vím, nebyl v posledních letech za tento trestný čin nikdo stíhán.
Takže to je jedna stránka věci. Zvažte, jestli má být nadále v našem trestním řádu trestný čin pomluvy. V návrhu zákona, který byl rozdán, je celá řada vyjádření mezinárodních institucí, které zpochybňují tyto věci, i když myslím, že není tak zcela vyloučen v evropském právním řádu, ale to je na vašem zvážení.
Druhá část, která s tím souvisí jen okrajově, je to, že chceme upravit občanský zákoník a občanský soudní řád, aby byly uloženy lhůty, ve kterých, je-li podána občanskoprávní žaloba na ochranu osobnosti, by měly soudy rozhodnout. Je to totéž, co jsme včera navrhovali ohledně rejstříku - prostě uložit soudu lhůtu, která v tomto případě má pro toho, kdo se brání pomluvě, kdo se brání nactiutrhačnému výroku, mimořádný význam.
Praxe, která je dneska, je taková, že i když zažalujete, i když se bráníte, tak když se za dva roky nebo za rok a půl dovíte, že jste měli pravdu, není vám to vůbec nic platné. Protože už dávno lidé zapomněli, co se tenkrát stalo, nanejvýš se ta věc znovu otevře. Negativní v tomto smyslu je třeba příklad ze současné doby senátora Mejstříka. Před rokem a půl byl novinami obviněn, že si nechal zaplatit za vytopený byt, který neměl, já to nechci skutkově nějakým způsobem rozvíjet. Lidé už zapomněli, o co tenkrát šlo. Nyní, když soud po roce a půl rozhodl, se to znovu připomnělo - samozřejmě nebylo dáno zapravdu panu senátorovi, ale tady jde o tu dlouhou dobu, která uplynula od té události.
Myslíme si tedy, že by měla být soudu stanovena lhůta, navrhujeme 60 dnů, ve které by měl soud rozhodnout. Chceme-li vypustit trestnost pomluvy - záleží na vás, zda to schválíte - tak rozhodně bychom měli zachovat to, že člověk, který je neoprávněně uražen slovně, který se domáhá ochrany své cti, by měl mít reálnou možnost se v reálné době dovolat, a není mu nic platné, jestliže k výroku podle dosavadní praxe soudů dojde za dva, tři roky, to nemá smyslu.
Já jsem si vědom, že s touto novelou přicházíme v nevhodnou dobu. Naše sdělovací prostředky soustavně útočí na demokratické instituce našeho státu a nemalou měrou přispívají k tomu, co kritizoval i prezident republiky z tohoto místa: k nezájmu lidí o politiku, představa, že politika je špinavá, že každý, kdo se zabývá politikou, je podvodník, že parlament nedělá nic jiného, než zabírá malostranské paláce, hrabe pod sebe, poslanci kradou a nic užitečného nedělají. To je dneska mediální obraz parlamentu, tak jak vypadá. Nepravdivý obraz, samozřejmě. Je to útok na demokratické instituce. V čím zájmu? To nechám na vašem posouzení. Ale přesto se domnívám, že tato úprava má svůj smysl, že ta pomluva je trestný čin nemající takový … (nesrozumitelné). Ale daleko důležitější je, abychom umožnili lidem v krátké lhůtě, v reálné lhůtě 60 dnů domoci se práva, jestliže se sdělovací prostředky nějakým způsobem jejich cti dotkly.
Bez ohledu na to, jaký máte názor na vypuštění trestného činu pomluvy, doporučuji, aby byl návrh propuštěn do druhého čtení, abychom zvážili, zda tam ponecháme trestný čin. Ale za tu lhůtu, za tu druhou část zákona, bych se velmi přimlouval. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Stanislavu Křečkovi a dávám slovo zpravodaji pro prvé čtení panu poslanci Miroslavu Pátkovi.
Poslanec Miroslav Pátek: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, sněmovní tisk č. 388 je návrhem skupiny poslanců na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Podstata předloženého návrhu je vysvětlena v důvodové zprávě tohoto materiálu velmi podrobně a srozumitelně. Jde o to, jak naložit se skutkovou podstatou pomluvy.
Pomluva je definována v § 206 trestního zákona jako šíření nepravdivých informací o jiném, které jsou způsobilé značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo mu způsobit jinou vážnou újmu. Náš právní řád umožňuje, aby se občan bránil dvěma cestami. Buď trestněprávní cestou, nebo občanskoprávní cestou. Podáním trestního oznámení s využitím - to je ta trestněprávní cesta - právě paragrafu 206 trestního zákona, kde je možno podat trestní oznámení, které pomluvu trestá až dvěma roky odnětí svobody, to je při použití veřejných sdělovacích prostředků, jinak se navrhuje trest až jeden rok odnětí svobody. Druhá záležitost, občanskoprávní cesta, využívá ustanovení paragrafů 11 až 16 zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění, kde je možno na tomto základě podat žalobu na ochranu osobnosti. Podle občanského zákoníku má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména svého života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Fyzická osoba má právo se domáhat toho, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti a aby byly odstraněny následky těchto zásahů, aby jí bylo dáno zadostiučinění. Včetně práva na náhradu nemajetkové ujmy v penězích.
Ochrana soukromí je tedy jedním ze základních práv občana v demokratickém státě.
Navrhovatelé sněmovního tisku mají za to, že trestněprávní postup je nadbytečný, a to i proto, že by mohl být zneužíván jako určité omezení další velmi významné výsady, charakteristické pro demokracii, to je svobody projevu a tisku. Dalším důvodem, který uvádějí předkladatelé, je i nadměrné zatěžování soudů v trestním řízení. Proto předkladatelé navrhují z trestního zákona vypustit příslušný § 206 - Pomluva a ještě odst. 2 § 154, který zní: Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
Naopak předkladatelé navrhují zasáhnout do toho druhého, tedy občanskoprávního procesu, a to tak že určují pevné lhůty v řízení před soudem prvního stupně, ale i v odvolacím řízení.
***