(17.30 hodin)
(pokračuje Hrnčíř)
Dne 12. 11. k němu zaujal stanovisko a vy jej máte před sebou jako sněmovní tisk 359/1. Ve svém usnesení přijal 16 bodů pozměňovacích návrhů, které vám doporučuje projednat a schválit.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To je informace zpravodaje výboru poslance Pavla Hrnčíře. Já mohu otevřít obecnou rozpravu a činím tak. Přihlášky do obecné rozpravy v písemné formě nemám. Hlásí se pan poslanec Miloš Kužvart.
Poslanec Miloš Kužvart: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych v rámci obecné rozpravy zde velmi stručně charakterizoval to, nač pak odkáži v rozpravě podrobné, to znamená dva soubory pozměňovacích návrhů.
Ten, který podle mého soudu si ono stručné zdůvodnění zasluhuje, je to, co už ve svém úvodním slově zmínil pan ministr, to znamená záležitosti, které se týkají světelného znečištění. Chtěl bych z tohoto místa jako místopředseda výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí poděkovat těm expertům, kteří na jednání výboru prezentovali celý soubor pozměňovacích návrhů, ze kterých byl do oněch 16 přijatých pozměňovacích návrhů z výboru přijat pouze jakýsi velmi stručný sukus, velmi skromná a řekl bych až velmi stručná varianta, jakým způsobem je možné, aby municipality omezovaly ono zmíněné světelné znečištění.
Chtěl bych zdůraznit, že na vystoupení na výboru, se kterým vás chci velmi stručně seznámit, hovořili odborníci z několika oblastí. Byl to nejen expert astronom, ale i hygienička a expert na ochranu životního prostředí jako takového. A právě v těchto třech okruzích zdůvodnili, proč bychom se měli dívat na světelné znečištění stejně kriticky jako na znečištění ovzduší, které - zjednodušeně řečeno - můžeme označit jako chemické. Totiž to světelné znečištění je možné oproti chemickému mnohem snáze a rychleji snižovat. To, co podle mého soudu zatím nezaujalo zákonodárce ani při projednávání v roce 2001, je to, že kromě toho, že přiblížíme stav životního prostředí přírody v noci tomu, co je normální, tam, kde není nutné z různých důvodů ono umělé osvětlení použít, je i záležitost úspor energie.
Tady musím zdůraznit, že pokud byly prováděny různé výpočty, co se dá vlastně ušetřit a kolik budou investiční náklady činit, že nakonec analýza vychází ve střednědobém výhledu velmi plusově pro ty, kteří se rozhodnou na úrovni obcí a měst k těmto úsporným opatřením, to znamená zbytečně neznečišťovat životní prostředí světlem v noci.
Ochranou ovzduší před světelným znečištění znamená vlastně ochranou nočního prostředí snahu zachovat, či spíše získat zpět jeho vlastnost, která je pro něj klíčová. Totiž normální přirozenou tmu.
Chtěl bych zdůraznit, že mé vystoupení zde není dáno tím, že bych si liboval v tom, že bude všude tma. Ostatně na jednání výboru ta tři vystoupení oněch zmíněných expertů velice zaujala. Za prvé oblast ochrany ovzduší zatím byla vnímána odbornou zainteresovanou veřejností jako především oblast ochrany proti zmíněnému chemickému znečištění. Tak jak máme v 16 pozměňovacích návrzích z našeho výboru uvedeno, je velmi obecná formulace, že obce mohou vydat příslušný svůj předpis, kterým by ono světelné znečištění mohly omezit. To je trochu málo. A podle mého soudu - vycházím z mé praxe ještě předtím, než jsem se začal zabývat životním prostředím plně profesionálně jako člen vlády a posléze jako člen Parlamentu, jako systémový inženýr - je to naprosto logické, že vycházíme z toho, že by každý takovýto předpis, každé takové pravidlo mělo být pokud možno přesně určeno jednotlivými parametry, jednotlivými veličinami, které budou měřitelné. My tím umožňujeme těm obcím, které se - zdůrazňuji dobrovolně - vydají cestou omezení světelného znečištění, aby měly poměrně jednoduchý nástroj, jakým způsobem toho dosáhnou.
Proto tedy pak v podrobné rozpravě odkáži na své dva pozměňovací návrhy - jeden třístránkový, jeden jednostránkový - kde ten třístránkový, který se týká světelného znečištění, měl ze strany některých kolegů a kolegyň určitou kritiku. Totiž sklidil kritiku, protože je to de facto technická norma. Pochopitelně, že se v tomto textu uvádějí termíny, které skutečně patří do oblasti světla. Uvádějí se zde např. termíny lumeny, kandely apod. Je to logické, protože pokud chceme o něčem diskutovat, něco vtělovat do nějaké komunální vyhlášky, musíme mít možnost to nějakým způsobem měřit.
Zde bych chtěl zdůraznit, že tato cesta není cestou, kterou by se vydávala Česká republika jako nějaký průkopník. Na území Itálie, v Lombardii, kde žije celkem deset milionů obyvatel, mají mnohem podrobnější propracování této oblasti, než vám nabízím k posouzení a posléze případnému schválení v rámci třetího čtení.
Změna zákona, jak jsme ji diskutovali ve výboru a nyní ji budu předkládat, spočívá v zavedení všeobecného rámce a pravidel pro budoucí aktivity při venkovním osvětlování a v určitém velmi skromném kroku v ochraně těsného okolí nejcitlivějších lokalit. Proč uvádím termín nejcitlivější lokality? Jedná se nejen o okolí např. observatoří a hvězdáren, ale především oblasti, které si zasluhují ochranu onoho přirozeného stavu v noci tmy, které jsou především oblastmi, jako jsou národní přírodní rezervace.
Používání svítidel a jejich soustav, které minimalizují světelné znečištění, místo těch, které se dnes užívají nejběžněji, není o nic nákladnější než situace, kdy budeme vycházet z toho, že status quo je nejjednodušší. Tak jak jsme v minulosti - a vzpomínám si na rok 2001 velmi přesně - byli v rámci podpory onoho poslaneckého návrhu, kterým se vtělila možnost snižovat světelné znečištění do tohoto zákona, kritizováni, že to bude stát řádově první miliardy korun, naštěstí tomu není tak. Řád bude zhruba o tři řády menší. Regulační systémy, které řídí množství světla do skutečné potřeby, jsou sice investicí navíc, ale jsou tak výhodné, že jejich nasazení umožňuje celé rekonstrukce osvětlovacích soustav financovat komerčně. To je například případ všech brněnských výpadovek. Čili evidentně to nebude zátěž pro veřejné rozpočty jako takové.
Znovu zdůrazňuji - pokud budeme osvětlovat to, co je potřebné, budeme evidentně šetřit v sumě tu potřebu energie, která k osvětlení je potřeba. Pouze velmi populistický politik by byl schopen říci, že ceny energií půjdou dolů. Nikoliv, jdou nahoru. Je to skutečnost, se kterou se musíme vyrovnat. Mimo jiné se s ní můžeme vyrovnat pouhou úsporou spotřeby energie.
Proč je snižování světelného znečištění naléhavé? Jednak je to z důvodu - a o tom hovořila na výboru přítomná hygienička - že je tma nutná pro zdraví. Světlo zabíjí živočichy. Chtěl bych zdůraznit - a k tomu vystoupil na výboru ekolog - že výrazně poškozují z dálky viditelné lampy živočichy, kteří jsou aktivní v noci, především hmyz a ptáky během tahu. Hlavně jde o malé neplachtící ptáky táhnoucí v noci. Populace některých druhů hmyzu jsou vinou špatných svítidel ztenčeny na zlomek počtů, které by existovaly, nebýt rušení nekvalitním osvětlením.
To, co možná nezajímá leckoho ze zainteresované veřejnosti, co by nás mělo zajímat velice, je oblast bezpečnostní. Oslňování, to znamená zbytečné osvětlování, je nebezpečné. Nedbalé osvětlování ale ruší i lidi, kteří se pohybují venku, když jim svítí toto světlo do očí, místo aby jim svítilo na cestu. Oslňující světla např. nad různými prodejními centry, autobazary, liduprázdným nádražím jsou často přímo nebezpečná pro řidiče, kteří jejich vinou mohou přehlédnout např. chodce či cyklistu.
Na závěr toho zdůvodnění - k tomu také vystoupil příslušný expert, astronom - "hvězdné nebe" nám chybí. Chybí nejen astronomům, kteří si stěžují na to, že ono světelné znečištění prostě neumožňuje na velké části naší planety, a především v oblastech, jako je střední Evropa, pozorovat ono přirozené tmavé nebe, ale chybí nám naprosto jednoduše tak, jako jsme před řadou let mohli ještě v mládí krásné noční nebe vidět alespoň čtvrtinu večerů do měsíce.
***