(11.20 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní se o slovo přihlásila paní místopředsedkyně Miroslava Němcová, takže se omlouvám panu poslanci Janečkovi. Prosím paní místopředsedkyni, aby se ujala slova.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vím, že je to zákon, který vzrušuje nás všechny, protože se dotýká velmi citlivé oblasti, tj. hranice mezi soukromým a mezi veřejným. Víme, že se tímto zákonem dostáváme za zavřené dveře našich domovů, a věřím tomu, že všichni máme pocit z toho, obavu z toho, do jaké míry může stát efektivně a jaké oprávnění vůbec k takovému kroku má být. Uvědomujeme si nebezpečnost, zneužitelnost tohoto instrumentu, a myslím, že seriózní zvažování právě tohoto motivu je úkolem Poslanecké sněmovny.
Jakékoli nálepkování kohokoli v tuto chvíli nepřináší žádný efekt. Proto bych chtěla paní poslankyni Čurdové říci jednu věc. Já jsem členkou ODS a jsem členkou Aliance proti domácímu násilí. Členkou této aliance jsem se stala ve chvíli, kdy jsem byla oslovena s tím, že zde existují nevládní společenské organizace, které chtějí na tento problém ve společnosti upozornit. Vnímám to jako krok, který právě těmto organizacím přísluší, to, aby upozorňovaly na něco, z čeho mají obavu. Proto jsem se také členkou této aliance stala a jejím cílem - pokud to paní poslankyně ví, nevím - bylo zvýšit povědomí veřejnosti o tom, že zde tyto organizace existují a že těm, kteří mají zájem, tj. postiženým domácím násilím, mohu-li použít tento termín, nabízejí svou pomoc.
Odhodlala jsem se spolupracovat s touto organizací právě proto, abych zvýšila povědomí ve společnosti o tom, že zde jsou centra, která mohou na nevládní úrovni těmto občanům pomoci. To je všechno. To byl jediný cíl, se kterým jsem do této instituce vstupovala. A proto bych vás velmi prosila, abyste se zdržela jakýchkoli komentářů na to, zda Občanská demokratická strana se má za něco stydět, nebo nemá za něco stydět.
To, že posléze tyto iniciativy vyústily při našich jednáních v to, že organizace daly najevo, že si myslí, že by domácí násilí mělo být posléze nějak uzákoněno, tento problém se měl stát součástí našeho práva, tento nápad vznikl až dlouho poté, kdy byla Aliance proti domácímu násilí vytvořena. A já jsem okamžitě těmto zakládajícím osobám sdělila, že mám svůj rezervovaný postoj k tomu, jak se může Poslanecká sněmovna tohoto úkolu ujmout. Řekla jsem jim, že jsem se stala členkou proto, abych zvýšila povědomí o tomto riziku ve společnosti, aby občané, kteří se chtějí dovolat nějaké pomoci, věděli, kde jim může být poskytnuta.
To je všechno a prosím vás, abyste se zdržela jakýchkoli komentářů, které jste zde před chvílí předvedla. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní požádám pana poslance Janečka a sdělím, že dalšími přihlášenými jsou pan poslanec Chytka a paní poslankyně Dundáčková. Prosím pana kolegu Janečka.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, byl bych také velmi nešťastný z toho, kdyby se z tohoto tak citlivého tématu stalo téma politické, protože když se podíváme na situaci naší společnosti a našich rodin, tak je to problém, kdy my tímto návrhem zákona - a musím poděkovat hlavně členům ústavně právního výboru a ostatním kompetentním právníkům, že se té věci ujali a připravili návrh ve věci, která je stravitelná, protože jinak bych musel dát za pravdu těm tzv. právním puristům, kteří varují před tím, aby se trestní zákon novelizoval formou poslaneckých návrhů, kratičkých odstavců, které potom mohou mít velmi zásadní dopad na život jednotlivých občanů této země.
Ale to, co bych rád, pokud přijmeme tento návrh zákona - a jsem pro, aby byl přijat - abychom skutečně nezapomněli na to základní, tj. na prevenci a ochranu české rodiny, protože to násilí je často generováno něčím, to není tak, že by se člověk jako násilník narodil, je to často tak, že nějakým způsobem se z něho stane alkoholik. Je to nějakým způsobem proto, že třeba začal užívat nějaké jiné drogy, je to také proto, že třeba nemůže dlouhodobě sehnat zaměstnání a jakoby selhává ve své sociální funkci a vlastně řeší své nezvládnutí tím, že si vybíjí tuto situaci na členech vlastní rodiny.
Čili ty věci mají velmi hluboké a závažné kořeny a byl bych velmi nerad, abychom se domnívali, že teďka postihujeme nějaké kořeny. Teďka se dotýkáme povrchu tohoto problému, ale ten základ je v tom, co se děje uvnitř naší společnosti. A jestliže se podíváte na to, jakým způsobem se rozpadají české rodiny, jaký počet nezaměstnaných je v čele rozpadlých rodin s nezaopatřenými dětmi atd., tak zjistíte, že ten problém je mnohem, mnohem vážnější, než si zde možná jsme schopni přiznat.
Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci. Prosím nyní pana poslance Chytku, pak vystoupí paní poslankyně Dundáčková a poté pan poslanec Votava.
Poslanec Radim Chytka: Chtěl bych pouze krátce zareagovat na své předřečníky.
Co se týče zákona o sprejerství, chápu, že pan poslanec Filip je zarmoucen, že tento zákon nenavrhl on, neboť jak jistě ví, tak v praxi tento zákon funguje tam, kde obce pochopily, že zákon samotný ty fasády nenatře, ale že je třeba k tomu něco udělat, domluvit se s Městskou policií a s Policií ČR. Tam zákon funguje a velice spolehlivě.
A k paní poslankyni bych chtěl říci, že jsem neřekl ani slůvko proti tomu, že bych byl proti domácímu násilí (oživení v sálu - potlesk), ani slůvko proti tomu, že by se tento problém měl řešit. Tento problém zde samozřejmě je a řešit by se měl. Já jenom upozorňuji zákonodárný sbor, že jestliže přijmeme právní úpravu, která otevírá dveře, že bychom mohli jednoho dne někoho odsoudit bez důkazů, někoho nevinného, pak ne mým slabým hlasem, ale někdo z právníků by zde měl bít na zvon.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní poslankyně Dundáčková je další přihlášená do rozpravy.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, paní senátorko, přítomné dámy a pánové, dovolte i mně, abych přispěla krátkou douškou do této rozpravy, a sice vztahující se spíše k rozpravě než možná k meritu věci samotnému.
Věřte prosím, že já si některých svých kolegů z řad sociálních demokratů velmi vážím. A prosím paní poslankyni Čurdovou, aby také ona neposuzovala ODS jako celek a zdržela se pokud možno fanatických výroků. Prosím ji vaším prostřednictvím, pane předsedo. Myslím si, že to projednávanému bodu v žádném případě nepřispívá.
Děkuji také těm v ústavně právním výboru, kteří se zasloužili o to, že pozměňovací návrhy, které nám jsou dnes předloženy, materii posunuly výrazným směrem někam jinam od návrhu, který jsme v původní podobě dostali. Dnes v podstatě stojíme před zařazením skutkové podstaty trestného činu "týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě", což je situace podstatně jiná.
Přiznám se, že osobně jsem velmi skeptická k tomu, že by to bylo to, co by jakýmkoli způsobem pomohlo eliminovat domácí násilí. To říkám na rovinu. A proto tuto materii pravděpodobně nepodpořím; nedokáži teď předjímat své konkrétní rozhodnutí.
Ale k výstavce, kterou tady vzpomínala paní poslankyně Čurdová a kterou máme všichni možnost vidět v sále tzv. u klavíru, bych chtěla říci, že ji považuji za nátlak, na jedné straně velmi nepřiměřený, a velmi ráda bych věděla, kdo tuto výstavu zorganizoval a kdo ji povolil, a řeknu vám také proč.
Připadá mi nevkusná už jenom proto, že svědčí o tom, jak nízké je právní vědomí v této Poslanecké sněmovně, protože všechny ty týrané ženy - resp. ti, kteří je utýrali, se samozřejmě dopustili skutkových podstat trestných činů, které už dnes máme v trestním zákoně. A je smutné, že je stát neochránil. A pokud je neochránil a ony se této ochrany domáhaly, domáhaly se jí v souladu s platnou právní úpravou a měly na ni plný nárok. A pokud se jim jí nedostalo, pak je zapotřebí se ptát proč a na toho, kdo nekonal tak, jak konat měl, podat trestní oznámení. (Potlesk poslanců ODS.)
Zavedením nové skutkové podstaty trestného činu "týrání osoby žijící ve společně obývaném domě", tak jak sami autoři této dikce přiznávají, se nesnažíme dělat nic jiného než předcházet samotnému fyzickému násilí, tzn. eliminovat a postihovat ty případy, kdy dochází doma k výhrůžkám násilí a k možnému týrání řekněme psychického rázu.
***