(10.40 hodin)
Poslanec Karel Šplíchal: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jdu s naprosto skromným pozměňovacím návrhem, což je nám fotbalistům odpovídající. Takže mi dovolte, abych přednesl pozměňovací návrh k rozpočtu na rok 2004. S tím, že navrhuji, aby do státního rozpočtu byla vložena investiční akce, to je výstavba tréninkového fotbalového hřiště Sokola Sezimovo Ústí. Jedná se o částku 1 milion 900 tisíc Kč, datum ukončení rekonstrukce 31. 12. 2004. Zdůvodnění je jednoduché. Stadion byl blízko Lužnice a následky povodní se na tom hřišti podepsaly. Je to z položky Všeobecná pokladní správa. Já bych vás prosil o podporu tohoto návrhu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Karlu Šplíchalovi. Slovo má pan poslanec Josef Mikuta. Připraví se paní ministryně školství Petra Buzková. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Josef Mikuta: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové. Chtěl bych přednést pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2004 v kapitole 335 Ministerstvo zdravotnictví. Jedná se o Nemocnici Karlovy Vary, druhá etapa, zajištění financování, podpora reprodukce majetku regionálních zdravotnických zařízení, program 335 210, zavedení nové jmenovité položky v programu 335 210, a to Nemocnice Karlovy Vary, dostavba a modernizace, 65 milionů Kč. Zajištění finančních prostředků na vrub akce z programu 335 210, konkrétně 335 210 1034 Nemocnice Domažlice - minus 65 milionů Kč.
Považuji za nutné zde říci několik vět důvodové zprávy. Problematikou karlovarské nemocnice se zabývám již plných osm let. Z velmi obsáhlého materiálu, který jsem při snaze pomoci tomuto významnému zdravotnickému zařízení dokončit bezpodmínečně nutnou rozsáhlou rekonstrukci a modernizaci nashromáždil, vyberu z nutných zjednodušení jen některá zásadní fakta podporující můj pozměňovací návrh.
Za prvé: Nemocnice je rekonstruována a modernizována za plného provozu již od roku 1996, v roce 1995 byla akce schválena a komplexně odsouhlasena.
Za druhé: Každé prodlužování rekonstrukce a modernizace celou stavbu velmi prodražuje a je i provozně značně obtížné.
Za třetí: Nemocnice Karlovy Vary je dnes ve svém vývoji čím dál tím více krajskou nemocnicí, která ke všemu - vzhledem ke své lokalizaci ve světoznámých lázních - má i svá řekněme přeshraniční specifika. Kromě našich pacientů ze širokého okolí se zde léčí mnoho zahraničních, často významných pacientů.
Za čtvrté: Karlovarská nemocnice je ve zcela ojedinělé situaci, a to v rámci celé České republiky. V minulém volebním období bylo totiž plénem této ctěné sněmovny, konkrétně v roce 2000, odsouhlaseno 550 milionů Kč na dokončení její rekonstrukce a modernizace. Vlivem pro mě velmi podivných okolností, možná zasluhujících zvláštního šetření, nebyl však této akci nikdy přidělen Isprofin a stavba tak nebyla v rozporu s usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zanesena do seznamu státem financovaných.
Za páté: Dnes nemocnice patří Karlovarskému kraji, který samozřejmě ani náhodou předmětnou akci nemůže svými silami dokončit. Celkové nutné náklady v současnosti dosahují cca 812 milionů Kč. Prostředky od státu jsou naprosto nezbytné, ale je nutné si uvědomit, že za dnešních možností státních financí mohou tvořit zhruba 30 % z celkově potřebné částky. Zejména poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z Karlových Varů za pomoci managementu nemocnice pořádají doslova spanilé jízdy, vyjednávají s krajským úřadem, magistrátem statutárního města Karlovy Vary a se všemi významnými regionálními zaměstnavateli o maximální finanční podpoře akce. Protože čím dál tím více je jasnější, že nedokončíme-li rekonstrukci a modernizaci naší krajské nemocnice během následujících tří let nejpozději, dostaneme se do obrovských problémů a může být hlavně ohroženo kvalitní poskytování zdravotní péče, tak jak jsme na ni zvyklí dnes v tomto zařízení.
Závěrem bych uvedl jeden nejen z mého hlediska nesmírně významný fakt. Nemocnice v Karlových Varech vždy vzorně hospodařila a nikdy - podtrhuji nikdy - jako jedna z velmi mála nemocnic v České republice nebyla a není zadlužena.
Ze všech výše uvedených hlavních důvodů, vážené kolegyně a kolegové, žádám o podporu svého pozměňovacího návrhu ve třetím čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2004.
Úplným závěrem dvě poznámky. Na svém zasedání 6. listopadu t. r. výbor pro sociální politiku a zdravotnictví všemi hlasy přítomných členů vyjádřil podporu dokončení této akce, zrovna tak jako při výjezdním zasedání do Karlovarského kraje ve dnech 11., 12. a 13. listopadu t. r.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Josefu Mikutovi. Slovo má paní ministryně školství Petra Buzková. Připraví se pan kolega Martin Kocourek. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně školství ČR Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, návrh, který za chvíli přednesu, nepředkládám ráda. Po důkladném zvážení pro a proti ho však považuji za nejlepší z velmi špatných řešení.
Jak víte, rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny navrhl snížit prostředky Programu rozvoje vysokých škol o 150 milionů. Nechci zde komentovat ani motivy tohoto rozhodnutí, ani argumenty, kterými někteří poslanci tohoto výboru své rozhodnutí zdůvodňovali. Z hlediska dopadu je totiž obojí lhostejné.
Vysoké školství prošlo v posledním desetiletí v České republice velmi bouřlivým a v zásadě hlavně extenzivním rozvojem. Počet studentů, kteří na naše vysoké školy přicházejí, se přiblížil 50 procentům populačního ročníku. Tento růst se ovšem odehrával na dluh. Vyčerpával vnitřní zdroje vysokých škol a dnes jsme se tak ocitli v kritickém bodě. Buď se nám podaří převést extenzivní růst vysokých škol na jejich kvalitativní rozvoj, anebo se celá přetížená kostra vysokého školství u nás začne hroutit. A toto zhroucení bude probíhat velmi rychle a obávám se, že nenapravitelně.
Pokusila jsem se prosadit reformu financování veřejných vysokých škol, pro kterou jsem potřebovala minimální navýšení výdajů rozpočtu do této oblasti o 5,2 miliardy Kč. Uznávajíc nezbytnost reformy veřejných financí, jsem nakonec byla ochotna ustoupit a smířit se s tím, že letošní navýšení bude činit pouze 1,7 miliardy. Ustoupila jsem ovšem až po diskusi s představiteli vysokých škol, po shodě, že toto navýšení umožňuje překlenout příští rok, ve kterém by se tak mohly začít realizovat alespoň některé reformní kroky v oblasti financování veřejných vysokých škol. Rozcházeli jsme se také s tím, že navýšení o 1,7 miliardy je to nejmenší možné, až dokonce riskantně nízké řešení.
Návrh rozpočtového výboru ovšem tuto minimální možnou hranici prolomil. Rozhodně nechci v důsledku podobného zásahu do rozpočtu kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podstoupit riskantní experiment, testující, co ještě naše vysoké školy unesou. Zároveň jsem si ovšem vědoma, že tento návrh nalezl podporu mezi poslanci vládní koalice. Snad bych dokázala přesvědčit, abyste navrhovaný stav zvrátili, ale asi nemá smysl, abychom zde, v Poslanecké sněmovně, řešili spory, které patří na jiná grémia. Budu proto respektovat, že tito koaliční poslanci měli jistě vážné, byť mně osobně nepochopitelné důvody pro své jednání, důvody, které zřejmě váží více než projednané a přijaté priority vládní koalice či jednotlivých vládních stran, a obracím se na Poslaneckou sněmovnu s minimalistickou prosbou. A to aby umožnila pokrýt onen kritický výpadek 150 milionů přesuny v rámci navrhovaných výdajů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
***