(Jednání pokračovalo v 17.41 hodin.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, můžeme pokračovat, čas vypršel. Prosím vás, abyste se posadili. Budeme hlasovat o návrhu, který zazněl z úst pana poslance Vymětala. Byl to návrh vrátit návrh zákona k novému projednání. Žádám vás, abyste se všichni dostavili a usadili. Já vás znovu odhlásím. Žádám vás, abyste se znovu přihlásili.
Ještě jednou opakuji. Hlasujeme o sněmovním tisku 314, návrh zákona, kterým se mění zákony v souvislosti s přijetím zákona o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce. Zazněl návrh pana poslance Vymětala, abychom vrátili tento návrh zákona k novému projednání.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro vrácení, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 80 skončilo. Z přítomných 147 poslanců pro 134, proti 2. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že jsme tento návrh zákona vrátili k novému projednání, a můžeme ukončit projednávání bodu č. 25.
Dalším bodem, který máme před sebou, je bod č. 26, kterým je
26.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě
a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 351/ - druhé čtení
Předložený návrh z pověření vlády by měl uvést ministr spravedlnosti Karel Čermák. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Děkuji. Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh zákona, kterým se mění zákon o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, se týká organizace a řízení Vězeňské služby, podrobností o odběru biologických vzorků, povinností justiční stráže k poskytování ochrany soudům a státním zastupitelstvím, oprávnění vybraného kruhu osob používat služební vozidla Vězeňské služby a některých dalších věcí.
Výbor pro obranu a bezpečnost doporučil řadu změn. Se změnami se jako s užitečnými ztotožňuji. Námitky jsou ze strany předkladatele pouze k prvním dvěma bodům, a to ke slovům "mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas". V této věci by byla změněna povaha smluv touto úpravou, na jejímž základě je možné vysílat příslušníky Vězeňské služby k výkonům služby do zahraničí. Přitom toto vysílání příslušníků Vězeňské služby se má provádět na základě resortních mezinárodních smluv, a nikoliv mezinárodních smluv ve smyslu § 49 ústavy.
Předem už mohu říci - co patrně může být v této novele zákona kontroverzní, je odběr biologických vzorků, kterého se týká § 11 zákona. K tomu jenom připomenu, že snímání daktyloskopických otisků a obrazových záznamů v příslušném ustanovení už bylo. Jde jenom o rozšíření na moderní způsoby identifikace osob, což je právě biologický materiál. To se týká spíš modernizace identifikačních metod při vyšetřování trestných činů než čeho jiného.
Druhá záležitost, o které se i v tisku diskutuje, je zavedení institutu informátora do věznic. To je v § 16b odst. 3. K tomu bych řekl také několik slov. Informátor především není agent. Institut agenta je něco jiného. Informátorem je fyzická osoba, která poskytuje informace takovým způsobem, aby nebyla vyzrazena její spolupráce. V § 23f - tuším - zákona o policii je informátor definován přesně stejně jako v tomto zákoně o Vězeňské službě. Takže to, co může dělat policie mimo věznici, to musí uvnitř věznice dělat Vězeňská služba. Kdyby tomu tak nebylo, tak věznice bude jediné místo v tomto státě, kde bychom si mohli být jisti, že tam nebude žádný informátor, protože policie do věznice prostě nemá přístup. To je jedna věc.
Druhá věc. Byl bych rád, kdybychom tyto věci nějak emotivně příliš neprožívali a uvědomili si, že ve věznici samozřejmě hrozí trestná činnost, vzpoury, útěky, násilí uvnitř věznice. A když není ve věznici policie, kdo jiný než Vězeňská stráž by měla mít oprávnění příslušnými metodami takovou trestnou činnost předcházet nebo proti ní bojovat?
Toť vše na úvod k tomuto zákonu. Děkuji, pane předsedo.
***