(16.00 hodin)
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená sněmovno, dámy a pánové. V některých regionech je možná nemocnic nadbytek, a tím i lůžek v nich. Na Tachovsku však v současné době není nemocnice žádná. Jediná nemocnice v okrese, která zde byla v Plané u Mariánských Lázní - a byla zde již vzpomenuta ve vystoupení některých předřečníků - byla v srpnu loňského roku uzavřena a po převodu na kraj již nebyla znovu otevřena. Kraj ani nechce v současné době tuto nemocnici provozovat.
Nechci tady z tohoto místa teď polemizovat o tom, kdo jakou vinu na tomto stavu má. Jedno je však jisté: občané Tachovska tím trpí a nemají zajištěnu odpovídající zdravotní péči. Tento stav nemůže řešit ani další výjezdové místo rychlé záchranné služby, kterou kraj zřídil v Tachově. Nechci ale hovořit o tom, jaké obtíže či problémy absence této nemocnice přináší občanům. Tato nemocnice by měla být takovým prvním záchytným místem pro prvotní ošetření a místem, kde se rozhodne, zda pacient bude odeslán na specializované pracoviště, či do zdravotnického zařízení vyššího typu.
Chci vás ale v krátkosti informovat o tom, že z iniciativy starostů měst a obcí Tachovska vzniká svazek obcí, který má zájem tuto situaci řešit a převzít od kraje za určitých podmínek také nemocnici v Plané. Je to možná zoufalý čin. Já jej chápu, protože snad již žádné jiné řešení není. Chápu to jako zodpovědnost starostů o své spoluobčany, zodpovědnost, když se nemohou této zodpovědnosti dovolat jinde.
Chci tedy tady z toho místa při této příležitosti vyzvat a požádat hejtmana a radní Plzeňského kraje, zastupitelstvo Plzeňského kraje, ke vstřícnosti při jednání se zástupci svazku obcí, ke společnému hledání řešení této tíživé situace, a to ve prospěch všech občanů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Petr Bratský.
Poslanec Petr Bratský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já jsem patřil mezi ty možná méně chápavější, a tak jsem si nechal od lékařů, svých přátel, vysvětlit, jak to vlastně dnes chodí v nemocnicích. A protože jsem si některé věci poznamenal, tak jsem se rozhodl, že vám je zde sdělím, i když řada věcí již zazněla. Ale přeci jen to možná bude aspoň pro někoho zajímavé.
Každý lékař podle současnosti a podle platného zákoníku práce musí, pokud je třeba, ročně odpracovat ještě třeba maximálně 150 hodin přesčasů. Ovšem pokud podepíše tzv. dodatek, může mu zaměstnavatel v podstatě nařídit, aby pracoval poté ještě 816 hodin, z čehož je 400 hodin práce a 416 hodin tzv. čekání na práci. Jednoduchým výpočtem si zjistíme, že to je zhruba 2,3 hodiny denně, samozřejmě v každý kalendářní den. Pokud tedy připustíme, že i tito lékaři, byť slouží o sobotách a nedělích, si vybírají jindy své volné dny, tak to vychází zhruba o tři hodiny denně navíc. A někteří jsou samozřejmě na pracovištích ještě mnohem déle. Některé principy, jak se to děje, popisovala před chvílí moje kolegyně Páralová.
Tak dlouho na svém pracovišti často tedy, upřímně řečeno, nejsou ani někteří poslanci.
Co je práce a co je čekání na práci, si v podstatě určuje lékař sám ve svém výkazu práce, protože ve službách jsou lékaři sami. Každoročně ovšem tyto dodatky podepisují nově. Tak si to přál LOK, tak si to vymínil a tak se ve většině nemocnic děje, mimo těch, které měly moudré vedení a které na to příliš nedalo a uzavřelo si tyto dodatky na dobu neurčitou. Ovšem i těmto nemocnicím vzniknou problémy, a to v květnu příštího roku, protože potom již nebudou moci zařadit tuto dobu, kdy jsou hodiny na čekání, protože jakákoliv doba strávená na pracovišti se již bude považovat za pracovní čas.
My z principu své politiky tedy věříme lidem, schopným, pracovitým a kreativním, věříme pracovitým a schopným lidem z našich krajů, hejtmanům, radním i jejich úředníkům. Věříme i vedení nemocnic, většině současných vedení nemocnic v celé republice, že se snaží pracovat co nejlépe a že se snaží ekonomiku své svěřené nemocnice co nejlépe řešit. Věříme i lékařům, zdravotním sestrám, saniťákům a dalším, ale věříme i jiným zaměstnancům, kteří pracují s přesčasy, např. dopravákům. Už to zde zaznělo, myslím pan předseda klubu KSČM tady jmenoval všechny další, zaměstnance ve školství apod.
O vrcholných manažerech našich podniků se obvykle mluví jako o workoholicích. Velmi zajímavý pojem, který si zavedli především naši podnikatelé. A troufám si tvrdit, že zaměstnanci, o kterých hovoříme dnes, tedy zaměstnanci nemocnic, lékaři, zdravotní sestry a další personál, již splňují veškeré atributy na to, abychom je mohli nazvat workoholiky v pravém slova smyslu. Jejich čas trávený na pracovišti se často blíží času stráveném na pracovišti v Japonsku, které je tradičně považováno za zemi, kde se nejvíc zaměstnanec pokořuje, kde odevzdává svému zaměstnavateli často i svoji dovolenou, dokonce po několik let.
Tito lidé většinou nevulgarizují reformu zdravotnictví na pouhé zvyšování svých mezd. Zdá se mi, že by na ně mělo platit opačné heslo - miluj bližního svého jako sebe, tedy miluj sebe jako bližního svého, o kterého se starají v nemocnicích. Pokud se jím však začnou řídit, pokud budou chtít ve prospěch svých pacientů chodit do práce řádně odpočati a začnou prostě jenom dodržovat zákoník práce, v žádném případě tím neporuší Hippokratovu přísahu, ale pouze a jenom začnou dodržovat platný zákoník práce, který je platný i pro jiné občany v této zemi. Pak, paní ministryně, nemáte v resortu tolik lékařů, tolik zdravotních sester a dalších zaměstnanců, abyste volné směny nahradila.
Za takovou úpravu zákoníku práce ale nemohou kraje, nemohou za ni ani ředitelé nemocnic. Za takovou úpravu zákoníku práce může někdo jiný, kdo nastavil tyto parametry v novele, a to je vaše vláda, ve které vy jste, paní ministryně, členkou.
Váš bývalý kolega, bývalý ministr pan Tvrdík se rád nechal zvěčňovat při návštěvách různých útvarů v roztodivných uniformách a úborech. To po vás určitě nikdo nechce. Ale byl bych rád, kdyby paní ministryně vyrazila do terénu. K věci je to proto, protože ji chci pozvat. Dovolte mi, abych vás pozval na návštěvu pražských nemocnic někdy zítra nebo pozítří, kdy máme pracovní volno, kdy nejsme ani ve sněmovně, ani vy na ministerstvu přetížena prací. Využijme třeba toho víkendu. Já vás na této cestě rád doprovodím.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou vystoupí ještě pan poslanec Kubinyi.
Poslanec Jozef Kubinyi: Děkuji, pane předsedající. Já bych ke kolegovi Bratskému a kolegovi Ouzkému jenom jiný pohled na zákoník práce.
Zmiňovaný chirurg má v pracovním dnu svůj operační program. Začíná někdy v sedm nebo osm hodin a do nějakých 15.30, 16. hodiny operuje své pacienty, které má v programu. Pak má zmiňovanou službu, v které je řekněme od 16. hodiny do 7. hodiny následujícího dne. Služba může ubíhat pokojně, bude si možná číst noviny a pít kafe. Ale je také možné, že mu tam přijdou dvě tři autohavárie, akutní žlučník, nějaké slepé střevo a pár dalších věcí, takže statisticky to vychází tak, že jednou za čas prostě bude při operačním stole pokračovat dál plynule odpoledne a celou noc.
***