(12.00 hodin)
(pokračuje Tošenovský)
S tím, že zastavíme všechny jiné aktivity v kraji od správy silnic, správy školských zařízení a podobných věcí. Dovedete si představit, co to v této zemi způsobí.
My jsme proto před devíti měsíci začali upozorňovat na to, že se blíží konec roku, kdy budeme muset věc řešit. Odpovědí bylo usnesení vlády č. 750, které hovoří o 50procentním odkupu pohledávek, které vznikly do 31. 12. 2002. Toto usnesení vypadá, že částečně řeší tento problém z 50 %, nikdo se s námi nebavil, jak budeme řešit dalších 50 %, ale toto usnesení vlády ve svém důsledku nevím, jak může být naplněno odkupem konsolidační agenturou, protože tyto závazky už fakticky skoro nemusí existovat, a já jsem přesvědčen, že ani nemohou existovat. Protože kdyby někdo odložil splatnost těchto závazků, tak se dostane pravděpodobně do rozporu se zákonem, se zřizovatelem ze splátky, které musí dlužník dávat. Takovéto dluhy vlastně už ani neexistují.
Tento problém byl tímto řešen a nikdo se nás nezeptal, jak v celém kontextu zapadá tato představa vlády usnesením č. 750 do návrhu. Celou dobu jsme předávali ministerstvu požadavky, které na nás byly kladeny. Bohužel do dnešního dne jsme nedostali návrh, koncepci, představu, krizový scénář, jakkoli to chceme nazvat, který bychom mohli připomínkovat, u kterého bychom mohli říct, ano, tento krok umíme odložit, tento krok musíme dělat. Bohužel v této chvíli takovýto materiál na stole není a já jsem velmi rád, že se touto situací zabývá za pět minut dvanáct Parlament České republiky, protože na konci roku už časový prostor bude skoro nulový.
Stav, který je v současné době, je stavem, kdy celý systém, tak jak jsme jej převzali, vykazuje nelimitované fungování. My ho neumíme omezit, protože je dán zákony a pravidly, která jsou pro zdravotnická zařízení. Je velkým omylem, podle mého názoru, Ministerstva zdravotnictví, že zvedá jenom kontroly, zvedá podezření, že někdo zneužívá, čerpá navíc zdravotnický systém. Já jsem přesvědčen, že v mnohém lidé využívají, tak jak jim umožňuje tento systém čerpat zdravotnické služby. Lékaři se chovají tak, protože mají svůj slib, že budou léčit, takže lékaři konají bez svého omezení, protože ho ani nemohou činit, a jsem přesvědčen o tom po všech diskusích, které zaznívaly na Asociaci krajů a mezi všemi kraji, že pokud nedojde k razantní změně celého systému, jasných kroků, tak jenom pouhé oddlužení, i kdyby se podařilo, nám tento systém nevyřeší a může se stát, že budeme během velmi krátké doby ve stejné situaci opětovného dluhu systému.
Znovu se vracím k další věci, a to je celého systému tak, jak se zde ozývá, že kraje si musí systém vyřešit. Je to, myslím si, bláhovost, nesmysl, protože my v kraji jsme zřizovatelé pouze okresních nebo těch, které jsme převzali, ale velkým a významným subjektem jsou státní nemocnice, které plní často velmi významné funkce v daném území, a bez koordinace s těmito zařízeními my v žádném případě žádnou koncepci, logickou, rozumnou, nemůžeme napsat. A to již nehovořím o ohromné škále soukromých lékařů, soukromých nemocnic, které, aniž bychom si to uvědomovali, na svých bedrech nesou ohromnou tíži celého zdravotního systému a často se dostávají do velmi vážných ekonomických situací, protože posun plateb je pro ně velmi nepříjemný.
Z těchto důvodů bych velmi doporučoval Poslanecké sněmovně, aby se vší vážností zaúkolovala vládu, aby byl předložen koncept - chcete-li krizový koncept - jak řešit tento stav. Nehovořím o žádných poplašných zprávách. Zdravotnictví léčí lidi, zajišťuje zdravotní péči, ale může se stát, že se dostane, a pravděpodobně to tak bude, do vážné ekonomické situace. Pokud vláda nebude činit, kraje, ať tady zaznívají jakákoli slova na úroveň krajů, tento systém nemohou řešit. Ne že by nechtěly, ne že by neuměly, ale nemohou. A já si za tímto slovem stojím, ať včera zazněly sebehroznější věci, které z úst ministrů ani zaznívat nemají.
Proto bych jako předseda asociace s vědomím, v jaké situaci po devíti nebo deseti měsících od převzetí nemocnice se nacházíme, jako předseda asociace bych upozornil paní ministryni na naše usnesení před dvěma měsíci, aby zvážila, zda skutečně má tuto situaci natolik v rukou, aby ji byla schopna řešit, a zda její fungování v tomto resortu skutečně přinese řešení našeho zdravotnictví do budoucna. Protože mám obavu, že poslední tři měsíce, které zbývají do konce roku, budou velmi a velmi nebezpečné a mohou být pro paní ministryni nepříjemné.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu hejtmanu Evženu Tošenovskému. Budeme pokračovat tím, že si poslechneme vystoupení pana poslance Jiřího Pospíšila, poté vystoupí paní poslankyně Lucie Talmanová.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve svém vystoupení budu velmi stručný. Chci se ještě jednou obrátit k otázce právního pozadí převodu krajských nemocnic na krajskou samosprávu. Předtím však, než začnu mluvit o transformačních zákonech, které převedly krajské nemocnice na kraje, bych se chtěl několika slovy vrátit k tomu, co řekla paní ministryně.
Paní ministryně ve svém úvodním slově, když mluvila o spolupráci jejího ministerstva a krajů, tak řekla, že plně respektuje krajskou samosprávu, že s ní výrazně spolupracuje, že spolupráce je motivační a metodická a že vnímá rozhodnutí krajských samospráv téměř jako svaté. Musím říci z pohledu zastupitele Plzeňského kraje a učitele správního práva, který relativně podrobně sleduje legislativu Ministerstva zdravotnictví, že tomu tak není. Většina právních norem Ministerstva zdravotnictví, která se nějakým způsobem dotýká krajů, krajům škodí a často je též v rozporu s ústavou. Jako příklad chci uvést dopis ze dne 24. června tohoto roku, který ministryně zdravotnictví poslala krajským hejtmanům a ve kterém reaguje na jejich snahu transformovat zadlužené krajské nemocnice na jiné obchodní společnosti a tím zajistit alespoň nějakých chod krajského zdravotnictví.
Co dopis obsahuje? Obsahuje novelu zákona o krajích, která zakazuje krajům nakládat s jejich vlastním majetkem, transformovat jejich vlastní nemocnice. Já to přesně ocituji. Jedná se o novelu zákona o krajích, kde je vložen nový paragraf, který explicitně by měl říkat: "Kraj nesmí změnit právní formu zdravotnického zařízení, které se stalo příspěvkovou organizací kraje na základě zvláštního zákona, pokud tak nestanoví plán veřejných služeb kraje v oblasti zdravotnictví schválený Ministerstvem zdravotnictví."
To, že takováto snaha je v rozporu s ústavou, s ústavním pořádkem, ví i student prvního ročníku právnické fakulty.
***