(9.20 hodin)
Ministryně zdravotnictví ČR Marie Součková: Nemocnice se postupně začaly zadlužovat. Důvod, proč k tomu došlo, byl, že více práce, která byla v ambulancích, se převáděla do lůžkových zařízení a lůžková zařízení tuto péči reflektovala tím způsobem, že došlo k prodlužování lůžkodnů, to znamená, že daleko déle setrvávali pacienti ve své diagnóze na lůžku, než bylo třeba, a nebyly řešeny sociální hospitace, ale skrývaly se pod zdravotní hospitalizaci.
Již v roce 1997 bylo rozhodnuto usnesením vlády pod číslem 238 z 23. dubna 1997, že bude poskytnut úvěr se státní zárukou ve výši 1,5 miliardy korun Všeobecné fakultní nemocnici Praha, a to ve výši 1 miliarda, a Fakultní nemocnici Motol ve výši 550 milionů korun. Bylo to na úhradu závazků vůči zdravotnickým zařízením a dále potom zdravotním pojišťovnám ve výši 954 milionů korun a z toho pro VZP 800 milionů korun. Vzhledem k nemožnosti splácení úroků a jistiny poskytnutých úvěrů obě nemocnice byly zproštěny a 29. 4. 2002 usnesením vlády číslo 444 bylo nutné vytvořit ve státním rozpočtu rezervu na rok 2003 na realizaci splátek na základě schválených státních garancí.
Oddlužení v roce 1999 znamenalo první program konsolidace zdravotnických zařízení v první etapě na úhradu nejstarších závazků a současně bylo uvolněno z kapitoly Všeobecná pokladní správa ze státního rozpočtu 390 milionů korun pro devět zdravotnických zařízení ve zřizovatelské působnosti ministerstva. Následně v témže roce bylo přijato uvolnění dalších 220 milionů korun na 23 zařízení v okresní působnosti. Úhrnná výše činila 610 milionů korun.
Jak to vypadalo s dalším oddlužováním, musíme reflektovat ještě na další odkupy, které se objevily v letech následujících, které byly jak v roce 2001, tak i v roce 2002, kdy přes Konsolidační agenturu se odkupovaly závazky Všeobecné zdravotní pojišťovny a drobně i ostatních zaměstnaneckých pojišťoven v rámci konkursu. Tady bych hovořila, že v roce 2001 Česká konsolidační agentura, dříve Konsolidační banka Praha, pohledávky ve výši 5 miliard odkoupila a VZP vyplatila 4,5 miliardy korun, ostatním půl miliardy korun.Toto mělo být použito na úhradu pohledávek za plátci pojistného v konkursu a vyrovnání nad 500 tisíc korun tak, aby především u Všeobecné zdravotní pojišťovny nedocházelo k pohledávkám po lhůtě splatnosti vůči zdravotnickým zařízením za poskytnutou zdravotní péči. Po přezkumném řízení bylo prostřednictvím všech zdravotních pojišťoven realizováno zhruba 97 až 98 % této částky, čili celkový objem činil 4,9 miliardy korun, v případě VZP 4,4 miliardy korun.
Oddlužení zdravotních pojišťoven v roce 2003 navrhujeme opět, a to ve výši 50 % za zaniklými státními podniky a subjekty v konkursu. Budeme-li hovořit o celkové částce, která je přes 6 miliard korun, tak hovoříme, že zdravotní pojišťovny by získaly zhruba 3 miliardy korun, z toho na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu by připadalo 2,4 miliardy korun.
Dalším realizačním plánem, o kterém hovoříme, je právě odkup pohledávek za bývalými okresními nemocnicemi, kde jsme hovořili o 50 %, čili je to 1,250 milionů (?) korun. Spočítáme-li dohromady, máme částku přes 4 miliardy.
Další opatření, které jsme již realizovali, je přijetí zákona v rámci reformy veřejné správy, které se týká osob samostatně výdělečně činných. Poslanecká sněmovna již tento zákon schválila a čeká na svůj osud v Senátu. Toto má znamenat také jasné a transparentní odvádění zdravotního pojištění u osob, které jsou léta v propadu. Hovoříme tedy o napravení systému, který až dosud umožňoval různé nerovnosti mezi těmi, kteří zdravotní péči poskytovali, a dále mezi těmi, kteří podnikali a jejichž podnikání není tak transparentní.
Další úpravou, kterou bude projednávat Poslanecká sněmovna, jsou zákony o Všeobecné zdravotní pojišťovně a zaměstnaneckých pojišťovnách, kde vláda přijala návrh zákonů Ministerstva zdravotnictví směřujících ke snížení plnění rezervních fondů ze 3 % na 1,5 % zajišťovacího fondu na stropové hranici tak, aby prostředky byly již směřovány do základního fondu, čímž získáme dalších 120 milionů korun. Snížením plnění rezervního fondu - teď Všeobecná zdravotní pojišťovna má na tomto rezervním fondu 6 tisíc korun - slyšíte správně, 6 tisíc korun, léta ho neplní, čili není tam tři procenta, což by předpokládalo více než 3 miliardy korun. Zaměstnanecké pojišťovny tento fond plní a právě 1,5% uvolníme částku zhruba půl miliardy, která posílí základní zdravotní fond, aby zaměstnanecké pojišťovny mohly dorovnat nerovnost mezi úhradami v rámci zdravotní péče.
Další opatření, které směřujeme, je právě posílení základního zdravotního fondu snížením provozních nákladů pojišťoven. Toto snížení bude postupovat každým rokem a postupně tak, aby odpovídalo potřebnosti a zohledňovalo veškeré činnosti, které zdravotní pojišťovny konají. Návrhem zákona jsme dokázali snížit o 0,2, což znamená dalších 240 milionů korun. Hrubým sečtením získáváme další 1 miliardu. Osud tohoto zákona bude v rukou poslanců, zda ho schválí tak, jak ho schválila vláda.
Další záležitostí jsou věci, které se týkají právě oblasti tak citlivé, o které bych chtěla velmi hovořit, a to je síť lůžkových a ambulantních zařízení. Porovnáme-li velikost České republiky co do počtu obyvatel například s Rakouskem, pak musíme říci, že počty jsou zhruba stejné - v Rakousku je tam málo pod deset milionů, my jsme něco málo nad deset milionů. Rakousko má tři fakultní nemocnice, má síť zařízení státních nemocnic, městských a soukromých, ať už jsou v rukou církve nebo jiných institucí.
U nás máme na akutní péči dvě stě nemocnic, z toho kraje převzaly skoro polovinu, další část má Ministerstvo zdravotnictví a pak je ještě zařízení městského obecního typu a církevního. Při počtu obyvatel je to počet velmi vysoký, nereflektuje plně potřeby demografického vývoje občanů v naší republice, zcela ho ignoruje. Jestliže hovoříme, že se nám nerodí tolik dětí a výhled není do budoucna optimistický a že populace bude stárnout a péče bude směřovat pro vyšší věkové kategorie, musíme také říci, že zařízení, která by měla sloužit pro péči ošetřovatelského typu, v naší republice chybí. Je jich velký nedostatek. Od roku 2000 začaly částečně domovy důchodců s touto péčí ve svých zařízeních, protože zjistily, že ne vždy zdravotní stav obyvatel domova je tak ideální, aby nepotřeboval ošetřovatelskou péči. Proto se objevila ošetřovatelská lůžka v domovech důchodců.
Zde také hovoříme o narovnání nerovnosti, která až dosud je. Na lůžkách sociálního typu je běžné, že dávky na bezmocnost, kdy daný člověk potřebuje pomoc druhé osoby ve větší či menší míře, je ze zákona možné, aby sociální zařízení získalo.
***