(15.20 hodin)
(pokračuje Říman)
Je nemožné, aby jakákoli vláda neznala tuto křivku každou vteřinu své existence. Proto bylo nanejvýš nezodpovědné chování vlády ČSSD v průběhu posledních pěti let. Ovšem vrchol nezodpovědnosti nastal v létě loňského roku, kdy nová vláda předložila rozpočet se schodkem téměř se rovnajícím součtu čtyř schodků rozpočtu předchozí Zemanovy vlády.
Dovolím si v této souvislosti poznámku, že ve světle těchto čísel lépe chápu podivnou zavilost a nenávist Vladimíra Špidly k takzvané opoziční smlouvě, kterou mimochodem vlastnoručně podepisoval, na rozdíl od drtivé většiny z nás, protože to byla evidentně ona, která sociální demokracii znemožňovala rozhazovat plnýma rukama, jak to předvedla okamžitě poté, co se koaliční mesaliancí z tohoto rámce jakžtakž zdravého rozumu vymanila a začala realizovat své megalomanské plány. (Poslanci ODS tleskají.)
Česká republika beztak vykazuje trvale - zdůrazňuji trvale - nejvyšší schodek veřejných financí ze všech zemí usilujících o vstup do Evropské unie, a jak už tady bylo řečeno, ale je to dobré zopakovat, podáváme si ruce s Tureckem, kde nicméně je deficit vysoký, ale má na rozdíl od nás snižující se tendenci. Je to opravdu neuvěřitelné, co ČSSD dokázala, uvědomíme-li si, že Česká republika, resp. její předchůdce Československo po celou dobu své existence vykazovaly v evropském měřítku přísnou a tuhou rozpočtovou disciplínu, a to nejen ve srovnání se středoevropskými a východoevropskými zeměmi, ale i se zeměmi západní Evropy. Dokonce ani komunisté se neodvážili v dobách svého panování k větším dluhům a v této oblasti se chovali daleko odpovědněji než jejich polští, maďarští a další soudruzi. Ač to zní neuvěřitelně a možná provokativně, v tomto bodě i oni jakžtakž ctili staré tradice, stejně tak jako vlády po roce 1989, jak ukázal tento graf.
Až naši současní socialisté doslova naplivali na tyto nejlepší tradice české finanční politiky. A proto zhodnotit výkon, vážená vládo sociální demokracie, vaší rozpočtové politiky nelze jinak než slovy, že Rašín by vám nafackoval.
Za této situace vláda přichází s návrhy, jak z této situace ven. Soubor opatření vychází z úvahy, že deficit kolem 8 až 9 %, ke kterému by se vláda dopracovala v roce 2006, je přece jen příliš mnoho, a stanovila si limit na procenta čtyři. Je třeba si klást otázku, proč zrovna čtyři. Že je to pěkné číslo? To sotva! Vždyť v přepočtu na peníze představuje více než 100 miliard Kč. Ročně ovšem. Proč to nejsou aspoň tři procenta? To je také hezké číslo a aspoň bychom splnili maastrichtská kritéria a Pakt stability, který koneckonců tak jako tak jsme povinni plnit. Proč v roce 2006? Co bude po roce 2006? Bude se deficit dále snižovat? Zůstane na čtyřech procentech, nebo se zase začne zvyšovat? Na tyto legitimní otázky vláda nedává absolutně žádnou odpověď. Tváří se, jako by čtyři procenta byla zjevená pravda, o které se nediskutuje. Ale reforma, pokud si tak chce říkat, která končí evidentně nedostatečným výsledkem za tři roky a nevidí dál, není žádnou reformou. Je pouze hrou na reformu, předstíraným představením, jehož cílem není nic jiného než získat alibi pro schválení rozpočtu na rok 2004.
Reforma tedy nemá - a já si myslím, že zjevně úmyslně, protože by se tak projevila bezradnost vlády - stanoveny základní parametry. I to je, dámy a pánové, vážný a víc než dostatečný důvod pro její odmítnutí a vrácení k přepracování bez další diskuse.
A pojďme dál. Trajektorie poklesu deficitu veřejných rozpočtů, tak jak ji plánuje do roku 2006 vláda, je opravdu podivuhodná. V roce 2004 o 0,6 % HDP, v roce 2005 o 0,7 %, v roce 2006 o 0,86 % HDP. Přeloženo do normální řeči - vy, kdo to nevíte a kdo se těšíte na to, že budete dělat v roce 2006 volební kampaň, tak vězte, že nejvíce bude vaše vláda škrtat a šetřit v roce 2006, tedy v roce, který bude volebním, a tedy v roce, kdy budete stát na náměstích a vysvětlovat politiku své vlády svým voličům. Neví to vláda, nebo je opravdu vládou - a vy všichni s ní - sebevrahů? Opravdu je míněno vážně to, že nejvíce se škrtá ve volebním roce? To je světová premiéra. Já myslím, že neplatí ani jedno, ani druhé, ale že to je zase jen další důkaz, že tato reforma není míněna vážně, že to je jednorázová akce, která směřuje ke schválení rozpočtu na příští rok, k přežití této vlády o jeden rok. Koneckonců tato vláda v posledním roce nebo vůbec v období svého vládnutí za uplynulý rok funguje v takových vlnách, kdy vždycky vyrobí jednoho modlicího bůžka, kolem kterého se celá vládní koalice semkne. Byl to povodňový balíček. Byla to důvěra vlády po volbě prezidenta. Bylo to referendum. A teď jakási imaginární reforma veřejných financí. To je ta zaříkávací modla, která vás má sjednotit na 101 hlasů.
Celá tato podivná reforma nereforma je postavena na jednom jediném čísle: za tři roky ušetřit 270 miliard Kč. Formy šetření jsou tři. Za prvé zvýšení daní - 70 miliard. Za druhé snížení výdajů prostřednictvím změn parametrů v zákonech - 120. Za třetí snížení výdajů v resortech - 80. Bod dvě je zhruba programem schůze. Bod jedna byl procedurálním podfukem částečně naplněn, když jste odhlasovali přesun z 5procentní do 22procentní sazby DPH. O bodu tři víme velmi málo, pouze to, co si útržkovitě občas přečteme v novinách a co se mění po každém zasedání vlády. To je koneckonců další důkaz toho, že reforma není připravena a že schválení dnes předložených návrhů je plácnutím do vody.
Poslední hřebík do rakve zatlučeme, když se podíváme podrobně, jak vláda chce k těm 270 miliardám přijít.
Za prvé zvyšuje daně. Naše země je už dnes svou výší daní nekonkurenceschopnou. Hlášky některých našich ministrů, že daně mohou růst, které tu a tam slýcháváme, jsou jen utvrzováním z neznalosti a stálo by za to přečíst si oficiální materiály Ministerstva financí. Složená daňová kvóta, a ta je podstatná, je už dnes vyšší než např. v Německu. Co to dlouhodobě udělá, když země méně ekonomicky vyspělá má vyšší daně než země podstatně bohatší a vyspělejší, není doufám třeba nikomu vysvětlovat. Vláda přesto chce tuto daňovou kvótu zvýšit. Jak za této situace hodlá za tři roky zdvojnásobit tempo ekonomického růstu, by dokázal vysvětlit zřejmě jen čaroděj třetí kategorie. Nebo ministr Sobotka, možná je to totéž. (Ohlas v sále.) Jinými slovy, je velmi nepravděpodobné za této situace, prakticky nemožné, aby předpokládaný daňový výnos byl naplněn.
Za druhé, škrtá se ve výdajích. Za prvé zvyšování daní, za druhé škrtání ve výdajích. Škrty jdou na úkor příjemců, to je jasné a jinak to prostě nejde. To samo o sobě není žádným překvapením. Ovšem co je skandální, je struktura těch škrtů. Někdo si prostě dokonce polepší, někdo pořádně ostrouhá. Vláda zkrátka nemaže všem krajíc stejně tlustou vrstvou másla a neměří všem stejně.
O neuvěřitelně jiném přístupu k učitelům na jedné straně a ministerským úředníkům či policistům na straně druhé se není třeba zmiňovat. To ví myslím každý. Ale drzostí, která je podle mého názoru nebetyčného rozměru, je, že Úřad vlády, ten Úřad vlády, který se už za premiéra Zeman ztrojnásobil, za Špidly dále bumbrlíčkuje a na příští rok, kdy všichni mají ostrouhat a dostat méně, on dostane o více než 3 % navíc. Zkuste si prosím uvědomit tato dvě čísla: V roce 1997 měl Úřad vlády rozpočet 150 milionů Kč.
***