(11.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Jestliže jsem řekl, že na rozdíl od krádeže století v 50. letech se v tomto případě jedná o podvod, potom je to tedy podvod století, který prezentují politici dnešní České strany sociálně demokratické, dnešní strany lidové a dnešních - snad ještě dnešních - politiků Unie svobody. Myslím si, že podvod ze svého založení není konáním, které si zaslouží jakoukoli úctu a ocenění. Myslím si, že podvod je konání, které si zaslouží jenom trest. Nejlepším trestem pro tento podvod bude, když tato reforma schválena nebude, když podvodníci, kteří před volbami slibovali něco, co teď popírají, ze svých funkcí a ministerských křesel odejdou.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk ze strany ODS.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Pavel Kováčik, poté dostane slovo pan poslanec Kocourek, připraví se pan poslanec Petr Braný.
Poslanec Pavel Kováčik: Paní předsedající, chtěl bych vás požádat, abych mohl vaším prostřednictvím sdělit jako reakci na úvodní slova pana kolegy Langera panu kolegovi Langerovi následující, ne až zas tak starý vtip. Jestlipak víte - bavili se dva v hospodě - co je - v souvislosti, o které dnes mluvíme - největší a nejtěžší vinou minulého režimu? Copak, pane? No přece to, že nám tady nechali zdroje jenom na 13 let. Tento nepříliš starý vtip nabývá na aktuálnosti momentálně v této situaci. Ony ty zdroje, které zde zůstaly po té tzv. destrukční činnosti oné firmy, o které mluvil pan kolega Langer, doopravdy došly. Ono už není čím zalepovat díry, ono už je třeba udělat něco, aby se ne vytvořily nové zdroje, ale aby se holt nemuselo tolik platit důchodcům, nemuselo platit tolik zdravotnictví, aby si to prostě občané zaplatili sami. Zdroje došly.
Nechci hovořit o žádném znárodnění, jak pokřikují zprava, ale chtěl bych panu kolegovi Langerovi připomenout ještě jednu věc. Když se vykládá historie - byť vzdálenější, byť bližší - je třeba ji vykládat -
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane poslanče, musím vás upozornit na čas. Vy jste se přihlásil s faktickou poznámkou, tak prosím, abyste skončil.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za upozornění. Poslední věta. V souvislosti s podvody a krádežemi hovořme i o počátku a první polovině devadesátých let. Hovořme i o kuponové privatizaci, hovořme o bankách, ve kterých zmizelo více než 600 miliard.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Uděluji slovo panu poslanci Martinu Kocourkovi.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, v návaznosti na vystoupení pana kolegy Kováčika si vybavuji ze svých mladých let definici rozdílu mezi socialismem a kapitalismem, protože definice zněla, že v socialismu je zcela rovnoměrně rozdělena bída, zatímco v kapitalismu je nerovnoměrně rozděleno bohatství. Když si vykládáme své zážitky, to na doplnění pro kolegu Kováčika. Souhlasím s ním, že návrh reformy, který vláda předkládá, se blíží právě té socialistické definici, kdy mezi nás bude pravděpodobně zcela rovnoměrně rozdělena bída.
Nyní mi dovolte, abych se v dalším vystoupení v této rozpravě věnoval podrobněji obsahu tisku 402, tedy vládnímu návrhu novely zákona o daních z příjmů. Primárním motivem pro předložení této novely je, a to již poněkolikáté, implementace dvou směrnic Rady EHS, a to jednak směrnice o zdanění při fúzích, jednak směrnice o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností.
Jak je již také dobrým zvykem, snaží se Ministerstvo financí již tradičně při příležitosti projednávání tohoto evropského směrnicově daňového evergreenu zakomponovat některá další daňová ustanovení, která nenápadně podnikatelský sektor lehce přidaní, a lehce tak přilepší státnímu rozpočtu. Jinými slovy - Ministerstvo financí si při příležitosti do návrhu euronovely přiloží všechny daňové věci, které by samostatně neměly příliš velkou šanci na úspěch. Doposud ale vždy projednávání zmíněné implementace dvou evropských směrnic představovalo spíše džentlmenský legislativní šachový souboj fiskálních mágů Ministerstva financí na straně jedné a daňových poradců a podnikových právníků na straně druhé, ve které občas někdo vyhrál, někdo prohrál, ale nikdo nad tím hořce neplakal. Dnes projednávaná implementační euronovela má však charakter zásadně jiný. Stala se totiž obětí jednak takzvané vládní reformy veřejných rozpočtů a její velmi pochybné daňové politiky, ale zejména se tato daňová euronovela stala klíčovým nástrojem z mého pohledu daňového třídního boje vyhlášeného vládní koalicí osobám samostatně výdělečně činným. Lapidárně řečeno - tato novela daně z příjmů se dá nazvat vládním daňovým kladivem na živnostníky.
O co totiž v této vládní novele daňového zákona skutečně jde, lze ukázat zejména na předpokládaných dopadech na veřejné rozpočty, jak to plyne z tabulky na straně 90 důvodové zprávy. Z této důvodové zprávy a tabulky plyne, že daňová opatření na straně podniků neboli právnických osob znamenají do roku 2006 pro podniky zisk zhruba 43 miliard korun a pro veřejné rozpočty tak ztrátu 43 miliard korun. Ale pozor - daňová opatření na straně osob výdělečně činných neboli živnostníků znamenají do roku 2006 pro živnostníky ztrátu 5,8 miliardy korun, pro veřejné rozpočty tak zisk 5,8 miliardy korun. Dále daňová opatření na straně občanů prostřednictvím zvýšených odpočtů na děti znamenají do roku 2006 pro občany zisk 2,4 miliardy korun, pro veřejné rozpočty tak ztrátu 2,4 miliardy korun. Podle mne perlička na konec - nová vládní daňová opatření ve prospěch plátců odborářských příspěvků znamenají do roku 2006 pro odborové poplatníky zisk 600 milionů korun a pro veřejné rozpočty tak ztrátu 600 milionů korun.
Navrhovaná novela zákona o dani z příjmů tedy zejména rozevírá sazby daně z příjmů mezi fyzickými a právnickými osobami, což je ekonomicky zcela pochybný postup, který pouze otevírá prostor pro legální daňové úniky, který zároveň vědomě preferuje podnikání právnických osob před podnikáním osob fyzických. Takováto sazbově daňová diskriminace podnikajících fyzických osob by měla být už sama o sobě varující. Velmi spokojena však může být s touto novelou zákona nově zavedená skupina daňových poplatníků - přispěvatelů na odbory, kterým stát do roku 2006 nechá v kapsách 600 milionů korun. Odborová činnost a příspěvky na ni se tak historicky nově stávají daňově uznatelným nákladem neboli výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Vskutku historický daňový počin vládní koalice, a kolegům z Unie svobody k asistenci na tomto daňově výdajovém průlomu upřímně kondoluji.
Z tabulky na straně 90 důvodové zprávy je ale zcela zřejmé, že jedinou skupinou daňových poplatníků, kteří na dani z příjmů budou do roku 2006 více (tratit?), jsou osoby samostatně výdělečně činné, a to o zmíněných 5,8 miliardy korun, a to formou zavedení minimálních daňových základů. Při této příležitosti je třeba si ale u těchto osob samostatně výdělečně činných dále uvědomit, že vláda pro živnostníky navrhuje současně také zvýšení vyměřovacích základů u sociálního a zdravotního pojištění, od čehož si slibuje do roku 2006 vybrat od živnostníků dalších dodatečných zhruba 17,6 miliardy korun. Osoby samostatně výdělečně činné tak budou muset státu do roku 2006 na daních a pojištění zaplatit dodatečných zhruba 24 miliard korun. V kombinaci se současně navrhovanou vládní novelou zákona o účetnictví, která ruší jednoduché účetnictví a která bude znamenat pro mnoho živnostníků další nenulové dodatečné administrativní náklady, pokud nebudou ovšem muset nově zdanit i zásoby a pohledávky, je toto vládní daňově pojišťovací kladivo na živnostníky vskutku smrtící.
***