(10.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Je prostě faktem, že v roce 1998 činil čistý dluh vlády, resp. čistý úvěr vlády 42,4 miliardy korun. Na konci roku 2002 už si vláda půjčila z celkového objemu financí volných na našem komerčním trhu 312 miliard korun. Bude-li vláda zadlužovat tuto zemi tempem, které tady bylo řečeno, bude-li tedy na konci roku 2006 dluh činit 1000 miliard, pak zcela evidentně tento čistý dluh vlády, resp. čistá úvěrová emise, kterou vláda vyzvedne z finančního trhu, bude činit nesrovnatelně více.
Je nepochybné, že platí teze, kterou tady vyslovil pan kolega Tlustý, že je daleko bezpečnější pro jakýkoliv komerční finanční ústav půjčovat vládě. On sice vládu České republiky a stát nazval dobrým klientem, ale ona je dobrým klientem jenom proto, že dluh, který učiní, si může vyzvednout z kapes lidí. Nemá žádnou hodnotu, kterou by to kryla, je to jenom tím, že když dluh učiní, když si peníze půjčí, pak ho vrátí tím, že zvýší daně. Že tak činí, to jsme si všimli včera při projednávání novely zákona o spotřebních daních i jinde.
Je nepochybné, že vláda nezdravě konkuruje soukromému sektoru, je nepochybné, že jestliže slyšíme na každém kroku, že si soukromý sektor "nemůže sáhnout na peníze", ať už krátké, nebo dlouhé, tak přímým viníkem je vláda České republiky. Daleko důležitější je ovšem vliv, který to má na kurs naší měny. Současná praxe je taková, že úvěrová emise, kterou vyzvedá vláda, čistý dluh vlády, je kryta pouze korunovým ekvivalentem. Je to standard, který je užíván - dluhopisy, které vláda prodává, jsou prodávány jenom za korunu. Já se ptám, jak dlouho takový trend může pokračovat. Ptám se, jak dlouho v něm bude pokračovat tato vláda, protože si myslím, že nemůže donekonečna, dokonce nedokáže touto praxí vykrýt ani nárůst státního dluhu na výši 1000 miliard. A je nepochybné, že ve chvíli, kdy se rozhodne rozložit toto riziko nebo změnit tuto praxi a pustí na trh zahraniční měnu, pak tím vyvolává tvrdý kursový tlak a bude se hrát o stabilitu naší měny.
Já jsem ve svém vystoupení k rozpočtu na rok 2003 přirovnával fiskální politiku vlády k vytváření dlouhodobé závislosti, k vytváření vědomého návykového efektu. Je totiž zajímavé, že do roku 1997, spíše do jeho první poloviny, se dařilo udržet na uzdě výdaje státních rozpočtů. Zatímco v roce 1997 činily výdaje státu cca 30 % hrubého domácího produktu, pak podíl v roce 2003 činí více než 35 %. Fiskální politika vlády, která utváří efekt, který já, jak už jsem řekl, přirovnávám k vědomému utváření návykové poptávky, většina uživatelů těchto zdrojů, a to si jistě dovedeme představit, lačně užívá z tepen státního rozpočtu stále rostoucího státního dluhu. A jejich míra závislosti se stále prohlubuje. To, čeho se musí bát Vladimír Špidla, to nejsou sociální otřesy, to je průběh razantní detoxikace a jevy tento stav provázející. Já jen dodám, že za to nepovažuji odboráře sedící na galerii. Těší-li se pan ministr na zvýšený výběr daní v řádu 70 až 80 miliard, pak říkám, že žádné takové peníze nevybere, a pokud, tak je odevzdá do bilance konsolidační agentury.
Je zajímavé, že pokud tak lze nazvat reformu, tak reforma vůbec nepočítá s tím, že spotřebitel přestane nakupovat, že spotřebitel nemá více peněz, že spotřebitel je dnes mnohdy v situaci, kdy nemá žádné volné zdroje, a nechápu, z čeho může ministr financí odvozovat akcelerovanou zvýšenou poptávku, protože on nebude mít za co utrácet. Žádné daně tudíž neodvede.
Já bych chtěl na závěr svého vystoupení říci takovou pro někoho možná poněkud zvláštní úvahu. Zkusme se, kolegyně a kolegové, podívat kolem sebe, jak moc nebo nakolik se změnila naše země za rok vládnutí koaliční vlády, za rok vládnutí sociální demokracie. Já jsem si to uvědomil v takové kuriózní, zvláštní situaci. Přišel jsem do obyčejné restaurace v Lomnici nad Lužnicí, kde bydlím, a ptal jsem se, co mají na jídelníčku za hotová jídla. Pan šéf restaurace mi říkal: "Čtyři svíčkové, tři guláše, máme tam ještě dvě rajské." A jen tak mezi slovy mi říkal: "Víš, jestli to tak půjde dál, ale opravdu ti to řeknu na rovinu, já jsem se rozhodl restauraci prodat."
Zkuste si každý z vás uvědomit, kolik živnostníků kolem vás je již dnes vystaveno situaci, kdy reálné dopady rozhodování vašich ministrů je staví do situace, kdy se svým podnikáním budou končit, a zkusme si uvědomit důsledky vašich rozhodnutí platných od 1. 1. 2004, kdy direktivně 70 000 živnostníků přejde do režimu, kdy se stanou povinně plátci DPH. Státnímu rozpočtu to nepřinese ani korunu! Naopak ze státního rozpočtu to ještě peníze odčerpá! Zkuste si představit, jaké důsledky to bude mít, zvýšíte-li spotřební daň způsobem, který jste navrhli, kdy pozměňovacím návrhem jednoho jediného poslance, člena vládní koalice, se daň u olovnatého benzinu zvyšuje o korunu na litr jenom z vůle vlády a z vůle Poslanecké sněmovny, resp. o korunu padesát, započítám-li už navržené zvýšení vlády. Zkuste si představit, jak bude vypadat stav této země, kolik živnostníků, obyčejných lidí, utlumí, sklopí, skončí své podnikání a stoupne si do fronty na sociální dávky, tu, jak říká Vladimír Špidla, se budou chtít stát zaměstnanci - já jsem zvědavý na to, jak je jednoduché stát se zaměstnancem, když nezaměstnanost roste způsobem a je tak velká, jaká je. Řekněte mi, kdo bude podnikat namísto obyčejných hospodských, krejčích, kosmetiček, holičů, obyčejných živnostníků, a já mám na mysli lidi, kterým já říkám samovykořisťovatelé, nikoliv lidi, které jste vy skandalizovali ve volbách v roce 2002, abyste skandalizovali podnikání obecně, jejichž jména jste používali jako vývěsní štíty pro to, abyste z nich udělali živé terče, abyste si našli oběti pro volební vítězství, pro to, abyste je po volebním vítězství opět propustili. Kdo bude podnikat namísto advokátů práskajících povinně své klienty, kdo bude podnikat namísto daňových poradců činících totéž. Budou to snad legalizované prostitutky? (Potlesk v části sněmovny.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Michalu Doktorovi. Nyní má slovo pan kolega Martin Kocourek, připraví se pan poslanec Pavel Kováčik.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane premiére, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, na úvod mi dovolte upozornit na to, že jsem se do této sloučené rozpravy přihlásil dvakrát. Rád bych totiž vyjádřil některé své pohledy jednak na vládní reformu veřejných financí jako celek a rád bych se vyjádřil i k jednomu ze zákonů projednávaných v této sloučené rozpravě, vládní novele zákona o dani z příjmů.
Chtěl bych říci, že vyjádřit obecný názor zejména na koncept vládní reformy veřejných financí jako celek je velmi obtížné, a to ze dvou základních důvodů. Jednak, a to procesně, koaliční poslanci ve svém návrhu pořadu této mimořádné schůze nám nenabídli z mně neznámých důvodů žádný jednací bod pořadu této schůze s názvem typu "koncepce reformy veřejných rozpočtů" a jednak nám, a to obsahově, a mně opět z neznámých důvodů, ani vláda nedodala relevantní podklad plynoucí zejména z usnesení vlády č. 624 z 23. července 2003, které by měl obsahovat oficiální text vládní reformy veřejných rozpočtů. Tedy ten nám nyní neznámý vládní podklad, který má být vlastně určující a závazný pro obsah vládních novel zákonů, které nyní projednáváme ve sloučené rozpravě.
Musím se tedy pokusit své mínění vyjádřit jak o vládní koncepci reformy, tak i o vládní novele zákona o dani z příjmů pouze v rámci této sloučené rozpravy a zároveň se musím opírat pouze o z internetu získaný podklad Ministerstva financí s názvem Rozpočtový výhled 2003 až 2006, koncepce reformy veřejných financí, aktualizovaná verze, květen 2003.
***