(17.40 hodin)
(pokračuje Exner)
V důvodové zprávě vláda uvádí, že vojenská operace přešla do další fáze. Jinými slovy: vojenská akce v Iráku pokračuje a Česká republika se jí má zúčastnit. Má se jí zúčastnit spolu s dalšími zeměmi pod velením Spojeného království. Má se jí zúčastnit devět zemí, celkově v akci Iráku více než dvacet. Je zde nebezpečí toho, co bych nazval možnou "vietnamizací" účasti vojenských sil v Iráku, čímž nechci říci, že také celá věc musí skončit stejně jako Vietnam.
Je také třeba upozornit na to, že ani americká veřejnost není vývojem nijak nadšena a že důvěra v budoucí vývoj klesá. O tom, že Bushova vláda záměrně klamala v souvislosti se zakázanými zbraněmi Saddámova režimu, je přesvědčeno už skoro 40 % dotázaných Američanů. Analogicky se projednává poskytování zavádějících informací o iráckých zbraní hromadného ničení ve Velké Británii a Severním Irsku.
Musím konstatovat, že také naše vláda se zúčastnila na šíření této věci, která se ukázala jako dosud neopodstatněná. Na jednání zahraničního výboru jsme byli informováni i o zaručené zprávě naší rozvědky, která informovala o nalezení skladiště chemických zbraní blízko syrských hranic, aby potom v zápětí prohlásili významní představitelé USA a Velké Británie, že dosud se v Iráku nic zvláštního nenašlo.
Chtěl bych také upozornit na nepoměr v tom, že nás vláda informuje, že v souvislosti s humanitární pomocí a obnovou Iráku vyslovila souhlas s uvolněním finančních prostředků do výše 20,6 mil. Kč na zajištění neodkladné humanitární pomoci a dále 20 mil. Kč k zajištění, vyslání a zapojení českých odborníků do činnosti amerického Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc, tedy celkem něco málo přes 40 mil. Kč, a proti tomu zde rozhodujeme o nákladech na vojenskou akci v plánované výši 756 mil. Kč, to je více než tři čtvrtiny miliardy dolarů. Přitom klíčových cílů operace bylo podle vlády již dosaženo.
Vláda se znovu staví do problematické pozice, jestliže říká, že cílem dalšího pobytu jednotek v Iráku je zajištění míru a odhalení toho, jak pokračovaly tajné vývojové a výrobní programy zbraní hromadného ničení, s tím, že důležitým úkolem obnovy země bude zajištění a později likvidace zásob a výrobních zařízení pro vývoj a výrobu těchto zbraní. Je to skutečně problematická věc po tom, jaká blamáž v této oblasti je již skutečností. Koneckonců ze stejného soudku je také to, že vláda nás informuje, že mezi základní úkoly stabilizace bezpečnostní situace v Iráku bude patřit likvidace teroristické sítě a jejích podpůrných institucí a postavení všech zadržených teroristů a válečných zločinců před řádný soud.
Ptám se, kdy tato teroristická síť vznikla. Vždyť přece bylo oznámeno, že žádné spojení s Al-Káidou nebo s jinými teroristickými skupinami se dosud neprokázalo. Jakého typu jsou to váleční zločinci, kteří nyní mají být v souvislosti s Irákem souzeni? Kdo je bude soudit, když jde o irácké občany? To jsou rovněž otázky, které si myslím, že by zcela jednoznačně měly být zodpovězeny.
Domnívám se, že problémových otázek je příliš mnoho. Pokud se podaří většině Poslanecké sněmovně a většině Senátu - a zde musí být většina 101 hlasů - prosadit návrh vlády, je takřka jisté, že se k této problematice budeme ještě v rámci letošního roku vracet a pravděpodobně situace bude ještě komplikovanější. Obávám se, že se znovu snažíme namočit do konfliktu, kde nám to vůbec nepřísluší ani nesluší.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Dále bude hovořit pan poslanec Laštůvka.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, musím vyslovit určité politování nad tím, že projednáváme bod, který podle mého názoru není nikterak banální, za takového nezájmu Poslanecké sněmovny.
To, že vojáci České republiky jsou na místě, že je tam nemocnice, to zajisté všichni víme. Nicméně akt, který nyní činíme není formálně samozřejmý. Vyslovením souhlasu s účastí vojenského kontingentu České republiky ve stabilizačních silách přejímáme také spoluzodpovědnost za další vývoj v Iráku po boku i okupačních sil USA a Velké Británie, v souladu s usnesením Rady bezpečnosti.
Chtěl bych zdůraznit, vzhledem k tomu, že zahraniční výbor žádné stanovisko nepřijal, že plně podporují tento krok České republiky v tomto okamžiku, neboť bez ohledu na to, jaký byl náš individuální názor na válku v Iráku, my, kteří jsme ji odmítali, nebo ti, kteří ji viděli jako způsob řešení, jsme dnes na jedné lodi. Je nepochybně v našem zájmu, aby situace v Iráku dospěla k pozitivnímu řešení, jak ve prospěch iráckého lidu, tak bezprostředního okolí. Cesta k tomu je podle mého názoru prostřednictvím této stabilizační operace.
Nicméně chtěl bych se připojit k tomu, co říkal kolega Nečas. Je třeba si uvědomit, že jsou zde otázky a limity. Jeden z nich je otázka finanční, kterou popsal kolega Nečas naprosto přesně, ale myslím si, že musíme počítat s tím, že koncem roku některou z operací ukončíme. Koneckonců, možná i účast v této operaci, neboť je třeba podtrhnout to, že se zeměmi Severoatlantické aliance a Evropské unie je pouze devět zemí, které se zúčastňují této operace. Takže jestliže Česká republika svou misi ukončí, nebude to ani žádná katastrofa, ale bude to nutnost, která bude vyplývat z podmínek, v nichž se nacházíme. A je třeba již v okamžiku, kdy tak činíme, mít tento aspekt na vědomí.
Je zde ovšem ještě jeden aspekt, který bych chtěl podtrhnout a podle mého názoru souvisí s tím, co jsem řekl úvodem: Souhlasem se staneme nejenom de facto, ale i de iure odpovědni za další vývoj v Iráku. Jestliže však vývoj v Iráku, který v tento okamžik lze těžko predikovat, bude takový, že se budou rozcházet představy prozatímní správy a okupačních sil s představami, které budou převažovat uvnitř iráckého lidu, zájmů, které tam jsou, pak je nepochybné, aby Česká republika rovněž zvažovala svou účast na dalším setrvání v takovéto operaci, neboť naše míra spolurozhodování a ovlivňování postojů této koalice bude samozřejmě velmi omezena. Je třeba i tento aspekt mít na vědomí a v patrnosti.
***