(16.30 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Takže si nečiním absolutně žádné iluze, že by mělo smysl jít do detailů při diskusi o způsobu volby prezidenta, když se zdá, že ústava v tomto směru nemá šanci být změněna na půdě Senátu.
Byla zde položena otázka, proč to, co bylo nejčastěji komentováno, se neobjevilo v předloženém návrhu, a to je otázka milostí, abolicí a agraciací prezidenta republiky. Přiznávám se, že ačkoliv v původním návrhu, který jsem rozeslal do připomínkového řízení, jsme navrhovali úpravy zejména směrem ke kontrasignaci, pokud se týče abolice, v připomínkovém řízení pro zásadní připomínky řady členů vlády jsem prostě musel toto ustanovení jako zcela sporné vypustit. Na tom se vláda neshodla.
Úvahy o tom, aby soudci Ústavního soudu byli s ohledem na zákaz opakovaného jmenování jmenováni na delší funkční období než je desetileté, jsou samozřejmě legitimní. Na druhé straně si myslím, že by asi nešlo jít déle než na 12 let. Doživotní soudci Ústavního soudu nejsou známi jako institut v Evropě vůbec. Nejvyšší soud USA je naprosto jiným institutem, než je Ústavní soud evropského parlamentního typu. Tam skutečně doživotní jmenování je. Spíše si myslím, že bude dobré, aby se komise pro změnu ústavy zamýšlela nad tím, co se nepovedlo v platné ústavě, a to je skutečnost, že skutečně hrozí nebezpečí při jednom desetiletém funkčním období všech členů, nebezpečí výrazné diskontinuity působnosti Ústavního soudu. Nepochybně autoři ústavy by byli jednali lépe, kdyby již od počátku nasadili systém, který byl nasazen u Senátu, to je třetinová obměna po různých intervalech. Na druhé straně se zdá, že biologický faktor je schopen něco podobného zajistit, byť v delším časovém horizontu, i bez změny ústavy, ale je to věc diskusí.
Plně souhlasím s tím, že předložený návrh vlastně není konzistentní, když se podíváme na ustanovení o České národní bance a o Nejvyšším kontrolním úřadu. Když se podíváte do platné ústavy, tak také zjistíte, že není konzistentní, že se jenom opakuje to, co máme v ústavě. Z důvodů, které já neumím vysvětlit, v platné ústavě u NKÚ je působnost popsána v ústavě, u ČNB není, nýbrž je odkaz na zákon. Takže my jsme pokračovali v dnešním ústavním modelu. Logické by bylo, aby v obou případech buďto byla působnost v ústavě, anebo v obou případech byla působnost delegována ústavním ustanovením pro zákon. Takže tady si myslím, že je skutečně zásadní, byť skutečně jenom teoretický problém, protože dnešní ústava z tohoto hlediska sama o sobě není příliš konzistentní.
Chtěl bych říci, že jsem rád, že tento návrh vlastně už dnes vyvolal diskusi, která je tolik potřebná, a navíc jsem rád, a otevřeně to přiznávám, že tento návrh ústavy není návrhem, který by byl vyvolán okamžitou potřebou. Nevyžaduje normální legislativní proces. Chce naopak iniciovat diskusi, o které jsme hovořili.
Proto bych chtěl zdůraznit, že návrh na změnu ústavy, který naopak je velmi aktuální, jsme nezahrnuli do této osnovy a vláda jej předloží ještě v tomto měsíci, ještě v červenci. A to je návrh na změnu ústavy a Listiny základních práv v souvislosti s evropským zatýkacím rozkazem. Jak známo, členské země jsou povinny implementovat evropský zatýkací rozkaz do svého právního řádu do konce tohoto roku, kandidátské země do 1. května příštího roku. Vláda nepředložila tento návrh na novelu ústavy dříve z jednoho prostého důvodu - protože čekala na výsledek referenda. Za situace, kdy občané rozhodli, že Česká republika přistoupí 1. května příštího roku k Evropské unii, jsme povinni takovou změnu ústavy předložit, protože by šlo o základní nesoulad našeho právního řádu s požadavky Evropské unie. Proto jsme jej nezakomponovali do tohoto návrhu a proto bude předložen samostatným návrhem, který byl mimochodem předsedům všech klubů sněmovny odeslán dnes.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Já bych vás požádala, abyste si ještě nesedal do lavice, protože jsem předtím ukončila obecnou rozpravu, nikdo se do ní nehlásil a vám jsem udělila závěrečné slovo. Nicméně jsem se pak dozvěděla, že paní poslankyně Rusová, a já nemám v pokladech tu poznámku, protože jsem předtím neřídila, dávala svůj návrh na přerušení a odročení, ale před ukončením obecné rozpravy. Já jsem tudíž nesprávně uzavřela obecnou rozpravu. Poprosila bych vás, pane místopředsedo, abyste jednou větou s jedním slovem rozpravu znovu otevřel.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Tímto vás zdravím, přeji vám příjemný zbytek dnešního dne a otevírám znovu rozpravu.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Moc vám děkuji. Do této otevřené rozpravy se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Pospíšil a poté pan poslanec Vymětal.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, vzhledem k tomu, že byla otevřena obecná rozprava, si dovolím faktickou poznámku přetransformovat na přihlášení do obecné rozpravy. Děkuji. Budu reagovat pouze na tři věci, které zde řekl pan ministr. Budu reagovat velmi stručně.
První věc, ono vymezení působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, nevím, z čeho pan ministr čerpal, ale v současné právní úpravě, v současné platné ústavě je věnována působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu jedna věta. Přečtu ji: Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Je tam jedna jednoduchá věta. V případě, že by byla přijata úprava, kterou navrhuje vláda, bude ustanovení znít, budu ho citovat: Nejvyšší kontrolní úřad vykonává kontrolu: a) hospodaření s majetkem státu; b) hospodaření podle státního rozpočtu; c) zákonnosti o hospodaření územních samosprávních celků s jejich majetkem a zákonnosti o hospodaření podle jejich rozpočtů; d) zákonnosti o hospodaření právnických osob, které jsou příjemci zákonem stanovených povinných plateb a hospodaření osob, které jsou příjemci dotací a jiných podpor ze státního rozpočtu nebo ze státních fondů s těmito dotacemi a podporami; e) hospodaření s prostředky získanými z fondu mezinárodních vládních organizací a z rozpočtu Evropské unie. Konec citace.
Myslím si, že si každý udělá obrázek, nakolik proti původnímu textu předložená novela rozšiřuje podrobnost a kazuičnost vymezené působnosti správního orgánu, či nakolik, jak říká pan ministr, zachovává víceméně původní podrobnost. To je prosím má první poznámka.
Má druhá poznámka se týká článku 40, respektive důvodu, proč má, či nemá být zahrnut zákon o Ústavním soudu mezi zákony, pro jejichž souhlas je třeba jak souhlasu Poslanecké sněmovny, tak Senátu. Domnívám se, že přijetí filozofie, kterou zde nabídl pan ministr, že by zákon o Ústavním soudu měl být zahrnut do článku 40 z důvodu, že Senát participuje na výběru ústavních soudců, je podle mě mylný už z toho důvodu, že je zde v tuto chvíli předložený návrh Senátu, aby do tohoto článku byla zahrnuta například úprava zákona o soudech a soudcích. Participace Senátu na jmenování soudců obecných soudů myslím, že je všem zřejmá. Domnívám se, že původní úvaha ústavodárce by měla být o tom, že pokud mám nějakou specifickou ústavem danou instituci, tak by k ní asi měl být přijat jak názor Poslanecké sněmovny, tak Senátu. Ale respektuji, že na toto může být různý názor, nakolik transformovat článek 40, či naopak netransformovat.
Má poslední poznámka se týká úpravy článku 41 ústavy. Přiznám se, že pravděpodobně mám asi špatné paré, které jsem dostal do své přihrádky, ale v mém sněmovním tisku úprava článku 41 není. Je to úprava toho, o čem mluvil pan ministr, zákonodárné iniciativy poslanců. Podle mého názoru, ale prosím o vysvětlení pana ministra, předložený vládní návrh otázku zákonodárné iniciativy poslanců neřeší.
***