(15.50 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Namátkou budu jmenovat též článek 40 ústavy, kde je navrhováno detailně rozepsat všechny volební zákony, k jejichž přijetí je třeba, aby byly schváleny Poslaneckou sněmovnou i Senátem. A z podobného soudku je i doplnění článku 25, kterým se řeší hypotetický problém, co by bylo, kdyby byl poslanec nebo senátor odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. A tak bych mohla pokračovat. Namísto dvou odstavců článku 98 o České národní bance jich je navrhováno pět, aniž by fakticky přinášely něco převratně nového.
Neúplnost psaného práva lze přirozeně řešit přijímáním dalších a dalších zákonů a v této sněmovně jsme tohoto postupu, pro mne bohužel, ostatně svědky velmi často. V případě ústavního práva jsem ale o to více přesvědčena, že nelze podobnou legislativní inflaci připustit, neboť zkušenost nás učí, že čím více záplat na takovou látku přišijeme, tím více děr se v ní zase objeví. Odstraněním jedné mezery či výkladové nejasnosti totiž vznikne většinou hned několik nových, a pokud nechceme z ústavy udělat čtení na pokračování, není dobré se do takové praxe vůbec pouštět. A jako názorný příklad zde mohu uvést již zmíněný zánik mandátu v případě, že je poslanec či senátor odsouzen k nepodmíněnému trestu. Přijetím tohoto návrhu se nutně otevírá problém vazebního stíhání těchto osob, ovšem tento problém už předložený návrh nezmiňuje a řešení nenavrhuje. A další zastávkou na této cestě by mohla být situace, kdy nějaký poslanec zmizí, resp. je dlouhodobě nezvěstný, atd., atd.
Vedle legislativního řešení případných mezer v ústavě naštěstí existuje mnohem konzervativnější a vůči ústavě šetrnější metoda jejího dotváření či výkladu jejich nejasností, a tou jsou ústavní zvyklosti a všeobecně akceptovatelné a akceptované nepsané principy. Pokud se subjekty ústavního práva nedokáží na existenci či obsahu těchto principů shodnout, mohou přece o rozhodnutí požádat Ústavní soud, který pak ústavu konkretizuje prostřednictvím své judikatury. A přestože je naše ústava poměrně mladá, řadu takových zvyklostí i rozhodnutí Ústavního soudu již máme, a já jsem přesvědčena, že s přibývajícím časem můžeme i tímto způsobem překonat drtivou většinu bílých míst naší ústavy.
Podobným nešvarem, jako je legislativní zacelování mezer v ústavě, je zřejmá snaha předkladatelů předloženého návrhu přetáhnout do ústavy některá ustanovení, která až dosud byla ve sféře běžného práva. Něco podobného jsme podpořili v případě soudcovských zákonů velmi nedávno, kdy došlo k tomu, že dlouhá léta existující model správy soudnictví byl shledán neústavním, a nebyla jiná možnost, jak jej zachovat, než tento model vtělit do ústavy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, paní kolegyně. Velmi se omlouvám, že zasahuji do vašeho projevu, ale vzhledem k tomu, že jsem udělil již několik žlutých karet, dívám se velmi výhrůžně na pana poslance…, raději ho nebudu jmenovat, protože bych mu musel okamžitě udělit už kartu červenou.
Kolegyně a kolegové, velmi vás prosím. Zkuste opravdu zvážit svůj přístup při vystoupení jiných kolegů u řečniště, neboť i vám osobně je nepochybně nepříjemné, když hovoříte a odpovědí vašemu vystoupení je enormní hluk v jednacím sále. Opravdu vás prosím o toleranci a pochopení.
Prosím.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji. Jaký je tedy ten ožehavý a naléhavý zájem, abychom museli do ústavy přepisovat pasáže ze zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě nebo o České národní bance? Já jsem přesvědčena, že pokud až do dnešních dnů v ústavě chyběly, nevznikla žádná objektivní potřeba, aby tomu najednou muselo být jinak. A pokud bychom podobný přístup akceptovali, ohrozili bychom jednu z důležitých předností ústavy, a tou je její stručnost a přehlednost.
Kolegyně a kolegové, všechny ústavy bývají dětmi své doby. Často vznikají v převratných revolučních dobách jako vyjádření určitých tužeb do budoucna. A snad právě proto se stávají snadným terčem pro kritiku ze strany právních puristů a formalistů, kteří mají pocit, že by je napsali jinak, ještě lépe a ještě podrobněji.
Dnes mezi odborníky i laiky panuje poměrně široká shoda v tom, že dílčí změna ústavy potřebná je. Já s tím souhlasím, ale pokud se týká jasně formulovaných věcných změn, jako jsou omezení imunity nebo způsob volby prezidenta. Rozhodně si však nemyslím, že bychom se nalézali v situaci, kdy je nutné revidovat každou větu, každý odstavec, každou formulaci a každý termín.
Dovolte mi na závěr takové přirovnání. Já si nemyslím, že ústava je dům, který potřebuje každých deset let nový nátěr a novou fasádu.
Děkuji vám, alespoň těm, kteří jste mne poslouchali, za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně, za vystoupení. Nyní má slovo paní poslankyně Rusová, připraví se pan poslanec Vymětal a po něm zatím poslední přihlášený pan kolega Kubinyi.
Poslankyně Marie Rusová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu stručná. Čas je drahý.
Je nutno říci, že v poslední době přibývá návrhů změn Ústavy České republiky. Připomenu zejména návrhy změn ústavy v souvislosti s přímou volbou prezidenta České republiky. Nyní vládní garnitura navrhuje změnu ústavy, která by se zejména týkala opět přímé volby prezidenta, zúžení imunity poslanců a senátorů, změny některých pravomocí prezidenta, NKÚ, ČNB atd.
Znovu je třeba upozornit, že ústava je právní normou s nejvyšší právní silou, se kterou musí být ostatní právní normy v souladu. Tato právní norma může, nejen dle mého názoru, být měněna pouze výjimečně, podtrhuji slovíčko výjimečně, a ve všech dalších možných souvislostech. V průřezu všech politických stran tuto nutnost si poslanci uvědomili a za tímto účelem již začala pracovat dočasná sněmovní komise pro změnu Ústavy České republiky. Další nutné změny ústavy jsou avizovány i z jiných politických stran než vládních. Například změna volebního systému, otázka existence Senátu, posílení pravomocí NKÚ atd.
Z důvodů výše uvedených navrhuji před ukončením obecné rozpravy přerušit a odročit projednávání tohoto tisku, a to až do doby, než budou k dispozici závěry zmíněné poslanecké komise. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Slovo má pan kolega Vymětal, připraví se pan poslanec Kubinyi.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slov, pane předsedající. Dámy a pánové, my jsme v minulém období opakovaně slyšeli z úst pana místopředsedy vlády Rychetského, že změny ústavy je třeba dělat velmi širokým konsensem, aby ústava měla delší dobu platnosti. Je mi líto, že tento návrh se tomuto opakovanému názoru vymyká. Vláda se rozhodla, že se s nikým nebude radit o této věci, dohodla se sama a dala nám na stůl docela široký návrh změn ústavy a diskutovat chce následně. Já se domnívám, že to je velice troufalé od vládní koalice.
Já bych se rád věnoval jenom jedné otázce, a to je imunita poslanců, senátorů, to znamená článku 27. Samozřejmě, že je možné to aplikovat i na další otázky.
Navrhuje se zde mimo činy za hlasování ve sněmovně a za projevy učiněné ve sněmovně nebo v Senátu, aby byly ostatní činy, pokud komora nevydá souhlas ke stíhání poslance nebo senátora, aby toto stíhání bylo vyloučeno po dobu trvání mandátu. Já bych tomu rozuměl, kdyby se toto týkalo hospodářských trestných činů, násilných trestných činů, ale v žádném případě činů, které souvisí s výkonem mandátu poslance nebo senátora. Koneckonců pan místopředseda vlády je senátorem a ví přeci, že výkon mandátu poslance i senátora nespočívá pouze v tom, že hlasuje ve sněmovně nebo v Senátu nebo že má nějaký projev ve sněmovně nebo v Senátu. Výkon mandátu je daleko širší a je také ten výkon na území celé České republiky.
***