(15.20 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane ministře. O slovo do rozpravy se přihlásil ještě pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, patřím mezi ty, kteří se kloní k názoru, že je třeba tento návrh pustit do druhého čtení, ale chtěl bych říci, že rozhodně není nutné, aby ministr průmyslu a obchodu podával věc zde tak dramaticky stylem Eduarda Vojana, protože nepochybně je shoda v Poslanecké sněmovně, že český průmysl musí dostat podporu. Spor je jenom o to, jakou cestou.
Základní problém naší průmyslové sféry během doby transformace je ten, že dramaticky poklesla akumulace. Akumulační proces v naší zemi je ochromený. Když se napočítají všechny položky, tak se v 80. letech dávalo do průmyslu a vědeckovýzkumné sféry dohromady asi 200 miliard. Kdybychom tuto věc znásobili koeficientem znehodnocení koruny, dostaneme se k astronomickým částkám, které dnes přesahují státní rozpočet. Je jasné, že nemůžeme vyrovnat tuto díru jinak než dovozem kapitálu. Musíme jít, podobně jako tomu bylo v minulosti v jiných zemích, cestou financování průmyslové sféry dovezeným kapitálem.
Je málo známo, že například celá industrializace Spojených států byla v 19. století tažena dovezeným kapitálem, ale jde o to, jak bude ovlivňována struktura právě dovozu kapitálu. Tady je nepochybně důležité vycházet z komparativních výhod naší země. Je jasné, že více investic k nám v porovnání s Polskem nebo Maďarskem nepřišlo kvůli tomu, že by vláda dělala geniálnější opatření v době předsednictví Miloše Zemana, než tomu je v našich sousedních zemích, ale prostě proto, že naše země má lepší kvalitu pracovní síly a lepší infrastrukturu.Tyto komparativní výhody je třeba posílit.
Je známé, že větší investice nepřitahují jenom země, které se podbízejí v oblasti daňové kvóty, ale země, které mohou nabídnout kvalitnější tržní prostředí. Příkladem je třeba Skandinávie, která má sice vysoké daně, ale má kvalitní legislativní a institucionální prostředí. Je to prostředí, které je dlouhodobě vypočitatelné, a samozřejmě podnikatelé mohou počítat s velkou a výraznou podporou státu ve svých investičních záměrech. Navíc tento trh ve Skandinávii prostě má výhodu, že je velice dobře strukturovaný, má velký absorpční potenciál. Podle některých údajů v takové zemi, jako je Švédsko, která je malou otevřenou ekonomikou, je úroveň trhu taková, že domácí ekonomika až ze 70, 75 % pracuje pro domácí trh.
Kromě toho je třeba se podívat na to, jak vlastně ošetřit budoucnost investičních pobídek a budoucnost investic. Dnes například naši maďarští přátelé mají problémy s tím, že jim uniká řada investic dál na východ, stěhuje se za levnější pracovní silou, protože tuto věc neměli ze zákona ošetřenou, zatímco například v Irsku bylo možné transferovat zisky, ale nikoliv investice samotné.
Co se týče vývozu, o tom tady obšírně hovořil pan ministr průmyslu a obchodu. Samozřejmě, že vývozní orientace je důležitá, zejména za situace, kdy vázne domácí poptávka. Ale připomínám, že dnes problém exportu není tak jednoduchý. Jestliže vezmeme třeba exportní výkon na obyvatele v jednotlivých ekonomikách, tak třeba takové Rakousko nebo Finsko mají asi poloviční objem proti Belgii nebo Irsku. Finsko má, jestli se nemýlím, osm tisíc dolarů na hlavu, Rakousko sedm tisíc, Irsko patnáct tisíc, šestnáct a půl tisíce má Belgie. To neznamená, že má třeba Irsko dvakrát exportně úspěšnější ekonomiku, než má Rakousko nebo Finsko, ale dneska je prostě problém i v tom, že je velký podíl právě nadnárodních společností. Třeba v takové Belgii dvě třetiny veškerého hrubého domácího produktu jsou spojeny vlastně s nadnárodními společnostmi, které si ale dnes vyměňují služby a výrobky mezi svými součástmi, a to už vlastně není klasický zahraniční obchod, tak jak jsme ho znali v minulosti.
Myslím si, že i my máme svou zkušenost s tímto jevem, protože jestliže se podíváme na naši zahraničněobchodní bilanci, tak ty tolik vysmívané české firmy vlastně každý rok o 15 až 20 miliard korun snižují schodek, protože vlastně každý rok je o 15 až 20 miliard větší schodek firem s rozhodující účastí zahraničního kapitálu, než je schodek státu jako celku. I to je třeba analyzovat a vědět, že se do značné míry na tom podílejí dovozy průmyslových komponent u firem, třeba jako je Auto Škoda, která jinak je velkou součástí našich vývozů. Je to 14 % našeho HDP a u samotných strojírenských vývozů asi 30 %, ale je to nicméně také spojeno s velkým množstvím dovozu komponent. Další významnou část tvoří řetězce, které také naši zahraničněobchodní bilanci komplikují.
Po mém soudu vedle akumulačního procesu je také velkým problémem naší ekonomiky alokace zdrojů, to, aby zdroje, které k dispozici jsou, není jich mnoho, byly správným způsobem alokovány. I vy dnes, pane ministře, v koncepci, kterou předkládá vláda o reformě veřejných financí, ukazujete na to, že to je jeden z klíčových problémů - správná alokace zdrojů. Myslím si, že o tom i na půdě sněmovny bude potřeba se bavit. Myslím si, že by bylo rozumné, aby došlo k dohodě napříč politickým spektrem, aby se, tak jak je tomu v řadě západoevropských zemí nebo jak to mají Spojené státy, dospělo k ustavení jakési soustavy státních cílových programů. Soustava státních cílových programů by umožnila směřovat finanční prostředky v dostatečné míře na ty obory, které potáhnou ekonomiku jako celek. Zároveň by to umožnilo regulovat strukturu ekonomiky a také samotný ekonomický vývoj. Když si stěžujeme, že v době globalizace vlastně státy mají v rukou menší nástroje, než tomu bylo v minulosti, toto je jeden z nástrojů, který se nabízí.
Myslím si, když shrnu tedy svůj příspěvek do diskuse, že není potřeba se uchylovat k nějakým křečovitým opatřením. Je potřeba vycházet z našich možností, z přirozených možností a výhod. Koneckonců Aldous Huxley říká, že štěstí je vedlejší produkt stejně jako koks - myslím koks jako součást hutnické produkce, nikoliv jako něco, co by třeba měl ve svém resortu kolega Mareš. Myslím si tedy, že je třeba posilovat komparativní výhody, které máme, a vyhýbat se věcem, kterém jdou v protikladu s našimi možnostmi.
Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Kubinyi a pak je ještě přihlášen pan poslanec Nečas. Pan poslanec Šeich se ještě hlásí. Nyní pan poslanec Kubinyi.
Poslanec Jozef Kubinyi: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, to je problematika, kterou se zabýváme, investice a investiční pobídky, která samozřejmě vzbudila diskusi celkem zaslouženou, protože je to oblast, která je velice zajímavá a velice důležitá z ekonomického hlediska.
Nebudu mluvit dlouze, jenom bych chtěl krátce reagovat na kolegu Římana, který tady poměrně v dlouhém vystoupení sděloval svoje názory na investice a investiční pobídky. Využil příměr kanoe, která byla rozbita ve známém Mayově zfilmovaném románu. Jenom bych se ho chtěl zeptat prostřednictvím pana předsedy - kdo u nás díry do kanoe udělal? Je faktem, že díry jsou, a ani není tak důležitá otázka, kdo je udělal a kdy je udělal, ale důležité je, a já jsem rád, že si to kolegové uvědomují, že naším společným cílem a povinností je, abychom díry v kanoi zalepili.
***