(14.30 hodin)
(pokračuje Vávra)
Další otázka. V § 6a písm. 7 se na konci sděluje -
(Velký hluk v sále.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte, ale zdá se mi, že ani pan ministr není schopen v tomto hluku registrovat správně otázky, které dostává. Takže má-li toto jednání probíhat, apeluji na vás, abyste v té místnosti nediskutovali!
Poslanec Eduard Vávra: Děkuji. Tak ještě jednou. V § 6a písm. 7 se na konci sděluje, že v případě nesplnění podmínek ze strany žadatele musí být vráceno, co bylo získáno podle zvláštních předpisů, např. zákona 218/2000 Sb. - Řekněme, že bude vše vráceno, ale jaké další sankce z toho pro příjemce vyplynou? Vždyť za ním zůstanou nemovitosti, další budovy na pozemcích.
U změny zákona o dani z příjmů je nutno stanovit alespoň minimální daň pro poplatníka, a to i proto, že čeští podnikatelé mají daň 31 %. Myslím si, že taková rovná daň by byla spravedlivá.
U změny zákona o zaměstnanosti a působení orgánů ČR na úseku zaměstnanosti je nutno provést změnu hmotné podpory vytváření nových pracovních míst u zaměstnavatele jen na zaměstnance získané z úřadu práce, jelikož nová pracovní místa jsou vytvářena na úkor okolních zaměstnavatelů. Je nutné také stanovit sankce za nedodržení plánovaných míst.
Závěrem bych chtěl sdělit, že na základě mých připomínek navrhuji vrátit tuto novelu o investičních pobídkách předkladateli k dopracování. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se přihlásil pan poslanec Martin Říman, po něm vystoupí pan poslanec Tomáš Kvapil.
Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte i mně několik poznámek k návrhu novely zákona o investičních pobídkách, které předkládá ministr průmyslu a obchodu z pověření vlády. Jak bylo řečeno, jedná se o technickou novelu spojenou se vstupem České republiky do Evropské unie, čili nikoli o kvalitativní změnu systému investičních pobídek, takže na jedné straně bychom měli tento bod přejít možná během pěti minut, nicméně se domnívám, že je to vhodná příležitost, abychom se trochu zamysleli, nakolik se tento projekt - již několikaletý - osvědčil a zda jde skutečně o tak významný a pozitivní nástroj hospodářské politiky, za který je již těchto několik let vydáván.
Diskusi na toto téma jsme okrajově nakousli před několika týdny při projednávání písemné interpelace pana poslance Beneše - na to si možná mnozí vzpomenete - který poukazoval na jeden případ nerovného postavení dvou podnikatelských subjektů s podobným či téměř totožným výrobním programem, z nichž jeden obdržel investiční pobídku a druhý neobdržel. To je to, čemu se říká selektivní zvýhodnění, což je jeden z neopominutelných atributů systému, ale k tomu se ještě dostaneme.
Připomenu některá základní očekávání, se kterými byl systém investičních pobídek vytvořen, a skutečné výsledky, kterých bylo dosaženo a které díky tomu, že už funguje několik let, lze dosledovat na statistických údajích. Jak uvádí materiál Ministerstva průmyslu a obchodu z října loňského roku s názvem Vyhodnocení systému investičních pobídek, cituji: "Zavedením systému investičních pobídek byl vytvořen významný předpoklad ke zvýšení přílivu zahraničních investic do České republiky." Podívejme se, jaká je skutečnost. V roce 1999, tedy ještě před účinností zákona o investičních pobídkách, byla výše přímých zahraničních investic 218 mld. Kč, v roce 2000 177 mld. Kč, v roce 2001 192 mld. Kč a v loňském roce šlo o rekordní částku 276 mld. Kč, což se může na první pohled jevit jako konečně a konečné vítězství systému investičních pobídek. Ale bohužel, odečteme-li inkaso za prodej firmy Transgas, který jednoznačně nesouvisel s touto politikou investičních pobídek, tak zjišťujeme, jak koneckonců uvádí i zpráva Ministerstva průmyslu za loňský rok, že došlo k poklesu investiční angažovanosti v naší zemi až o 30 %.
Z těchto čísel, z této řady, je myslím evidentní, že systém investičních pobídek v žádném případě nezaznamenal razantní nepřehlédnutelný nárůst zahraničních investic, jak si to sliboval či jak píše materiál Ministerstva průmyslu z loňského roku. Je zajímavé, že těmito čísly se asi neinspiroval. Naopak je zřejmé, že míra investic jednoznačně kopíruje ekonomickou aktivitu v Evropě a ve světě, a např. ochlazení světové ekonomiky v současném období je prostě provázeno i nižší investiční aktivitou.
Abychom byli poctiví, musíme říci, že zde došlo k jistému skokovému navýšení zahraničních investic, a to v roce 1998, tedy v době, kdy tento systém byl teprve v plenkách, nebyl legislativně upraven, o čemž svědčí i počet tehdy nebo v tom roce poskytnutých investičních pobídek, kterých bylo celkem pět, přičemž tou zdaleka největší byla pobídka mladoboleslavské Škody-auto, tedy firmě, která zde již byla dlouhodobě etablována. Je zřejmé, že jsme-li u tohoto data, tak daleko pozitivnější vliv na příchod zahraničních investorů měla úplně jiná událost, která se s tím kryje, totiž vstup České republiky do Severoatlantické aliance, který se stal v roce 1998 realitou a v roce 1999 hmatatelnou skutečností.
Na druhé straně, co ovšem rostlo za této situace, bylo množství projektů podporovaných systémem investičních pobídek. Zatímco v roce 2000 se investice podpořené pobídkami podílely na celkových investicích 11 %, zhruba desetinou, tak o rok později to bylo 25 %, tedy čtvrtina. Jak bylo řečeno, celkové investice stagnovaly, či spíše klesaly, ovšem díky štědré pobídkové politice vlády v tomto roce na ně dosáhlo dvakrát více investorů. Jinými slovy řečeno, ukázalo se přesně to, co se dá popsat jednoduchými slovy: proč by si nevzali něco zdarma, když to stát zdarma rozdává.
Jako první závěr bych tedy uvedl to, že systém investičních pobídek evidentně, jak ukazují uvedená data, nesplnil předpoklad vlády řečený v úvodu, tedy že dojde k hmatatelnému zvýšení zahraničních investic v České republice.
Dále. Politicky nejvděčnějším tématem investičních pobídek je tzv. tvorba pracovních příležitostí. Při minulé debatě, kterou jsem před chvílí připomněl, zde ministr práce a sociálních věcí Škromach argumentoval mj. tím, že díky investičním pobídkám vzniklo kolem 40 000 pracovních míst. Na námitku, že po celou dobu existence systému nezaměstnanost výrazně rostla, odpověděl, že pokud by nebylo investičních pobídek, neměli bychom půl milionu nezaměstnaných, ale 540 tisíc. To je ovšem velmi statický pohled na ekonomiku jako takovou a na trh práce.
Za prvé, jak bylo řečeno výše a jak čísla dokazují, vzhledem k vývoji zahraničních investic v uplynulých letech je velmi nepravděpodobné, že všichni investoři, kteří inkasují pobídky, a vytvářejí tedy tato tzv. pracovní místa, by při jejich neexistenci do České republiky nepřišli. Naopak, zřejmě opak je pravdou. Dále nelze opominout značný vytlačovací efekt těchto investic. Musím říci, že po debatě, kterou jsme tady před několika týdny vedli na téma, zda společnost Schwan Cosmetics jako příjemce pobídek vytlačuje, či nevytlačuje z trhu firmu Kooh-i-noor se stejným výrobním programem, ale bez pobídek, jsem dostal až překvapivě velkou odezvu ve formě telefonátů a mailů od firem, které uvedený problém nebo zde diskutovaný problém pociťují úplně stejně.
***