(12.30 hodin)
(pokračuje Fajmon)
Když si dnes přečtete záznam z tehdejší diskuse, zjistíte, že tehdy vyřčené argumenty o zásluhách prvního prezidenta platí dodnes. Protiargumenty komunistických poslanců a poslanců sudetských Němců historie prověřila též. Protiargumenty komunistů i sudetských Němců se ukázaly jako falešné. Oba tyto politické tábory se do dějin tohoto státu po smrti T. G. Masaryka zapsaly velmi negativně.
Podívejme se nyní ale na návrh zákona o zásluhách Edvarda Beneše. Domnívám se, že si musíme položit tři otázky. Za prvé - je správné, aby se zákonem oceňovaly zásluhy kohokoli o stát? Za druhé - je správné, aby takto oceněn byl právě Edvard Beneš, a ne někdo jiný? Za třetí - proč je návrh předložen právě nyní?
K první otázce říkám toto: Jsem přesvědčen o tom, že není správné využívat zákona k ocenění zásluh kohokoli. Pokud se tak učiní, mělo by se jednat výhradně a výjimečně o případy oceňující opravdu mimořádné výkony a mimořádné osobnosti, u kterých neexistují žádná rozporná hodnocení a kontroverzní diskuse. V tomto smyslu já také chápu ocenění prvního prezidenta T. G. Masaryka.
Je správné, aby byl oceněn Edvard Beneš? Na tuto otázku je velmi složitá odpověď. Edvard Beneš byl bezesporu velmi významnou osobností naší politiky, o tom nemůže být žádného sporu. Jeho politická dráha se ale odehrávala v daleko dramatičtějším kontextu než působení našeho prvního prezidenta. Edvard Beneš, jak již zde předkladatelé sdělili, se musel vypořádat se dvěma světovými válkami, a ne pouze s jednou jako první prezident. To činí jeho život i politiku daleko komplikovanější a méně jednoznačnou, než je tomu v případě Tomáše Masaryka.
Není zde prostor k rozboru všech činů prezidenta Beneše, ale přesto připomenu alespoň hlavní mezníky jeho kariéry, které jsou ne náhodou také hlavními mezníky našich moderních dějin. Je to první světová válka v letech 1914 až 1918, kdy stál pevně po boku prvního československého prezidenta a zasloužil se o vznik československého státu. Je to období první republiky, kdy byl premiérem nebo ministrem zahraničí, a to až do roku 1935, kdy byl zvolen druhým československým prezidentem. Je to také rok 1938, kdy byla podepsána mnichovská dohoda, která tak tragicky zasáhla do osudů Československa. Jsou to rovněž roky válečné, kdy Edvard Beneš stál v čele úsilí o osvobození Československa. Rok 1945, kdy podepsal mnohé dekrety o mnoha zásadních věcech, které zásadním způsobem zasáhly do historie našeho národa. A nakonec rok 1948, kdy druhý prezident zemřel a kdy shodou okolností převzala v naší zemi moc KSČM. (Námitky ze strany poslanců KSČM.)
Jsme si opravdu jisti tím, že Edvard Beneš stál ve všech těchto chvílích na správné straně a hájil vždy zájem státu? Já jsem osobně přesvědčen o tom, že tomu tak ve většině případů bylo, ale nikoli vždy. Postup Edvarda Beneše v roce 1938, v roce 1943, v roce 1945 a v roce 1948 je dle mého soudu diskutabilní a není zcela jasné, zda postupoval jednoznačně a zřetelně vždy v zájmu státu. Z tohoto důvodu se domnívám, že ocenit zásluhy Edvarda Beneše zákonem správné není, a to i přes to, že zásluhy Edvarda Beneše z první světové války i z období první republiky jsou zřetelné a zcela nezpochybnitelné.
Na konec jsem položil třetí otázku, proč máme oceňovat zásluhy Edvarda Beneše právě nyní. Letos sice uplyne 55 let od úmrtí našeho druhého prezidenta, ale to podle mého soudu není hlavním důvodem pro předložení tohoto návrhu. Mám obavu, že hlavním motivem je snaha předkladatelů odpovědět tímto zákonem na kritiku Edvarda Beneše a České republiky ze strany sudetských Němců a jejich apologetů. Takový motiv je dle mého soudu možná dobře míněný, ale v konečném důsledku kontraproduktivní.
Je pravda, že v německé a rakouské politice existují velmi vlivné síly, které prosazují revizi výsledků druhé světové války, a to především vůči České republice a Slovensku. Tyto síly v poslední době prosadily vůči České republice mimořádně nepřátelské usnesení spolkové rady. Toto usnesení je třeba z naší strany jednoznačně odmítnout z toho důvodu, že je v příkrém rozporu s Česko-německou deklarací. V té se obě strany zavázaly k tomu, že nebudou své vztahy zatěžovat problémy minulosti. Německá strana nyní tento závazek jednoznačně porušila a je myslím potřebné, aby z naší strany zazněla jednoznačná odpověď.
Na druhé straně musím říci, že se domnívám, že přijetím zákona o zásluhách Edvarda Beneše, přestože je dobře myšlen a přestože podle mého soudu nemůže být interpretován jako porušení Česko-německé deklarace, přesto k tomu dojde, a že škody vzniklé z takovéto eskalace v česko-německých vztazích budou velmi negativní a v rozporu se skutečnými zájmy občanů obou států.
Z výše uvedených důvodů bych chtěl oznámit, že nebudu svým hlasem tento návrh podporovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Vidím pana poslance Pavla Kováčika, předsedu klubu KSČM. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, paní předsedající. Paní a pánové, já bych jenom pro pořádek se chtěl - samozřejmě vaším prostřednictvím, paní předsedající - otázat předřečníka, jestli spojení slova KSČM s tím "M" a roku 1948 nebo jiných podobných souvislostí ze strany ODS dnes již zaznělých nebyla pouhá náhoda a přeřeknutí, nebo jestli se sleduje nějaký, jinak v tomto velmi hodnotném historickém exkurzu specifický cíl. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Hynek Fajmon jistě slyšel vaši otázku a vidím, že chce hned reagovat. Takže prosím, pane poslanče, máte slovo. Poté dostane slovo pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Hynek Fajmon: Ano, to "M" byla chyba. Omlouvám se.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nejsem historik, a proto je možná má úvaha o to snazší. Já si také nedovedu představit, jak zákony vyjádřit zásluhy někoho. Dokázal bych si to představit v případě, že by v té věci byla naprostá shoda. Pokud si však přečtete stanovisko vlády, tak vláda varuje před tímto krokem, a podle mého názoru velmi racionálně. Můžeme se totiž dostat na cestu, že nejen Beneš, ale i další budou adepty na takovýto zákon. A já se potom ptám - kdo to bude posuzovat? To skutečně chceme v právním řádu přijímat tyto normy? Já se domnívám, že správným postupem je postavit takovému prezidentu pomník, vsadit desku na jeho rodný dům atd. Ale přijímat zákon znamená, že zde budeme diskutovat o velmi citlivých obdobích našich dějin, a ty názory se velmi, velmi mění. Vzpomenul bych názor a usnesení ÚV KSČ z roku 1940, který se diametrálně liší od postoje z roku 1935. A diametrálně se liší, pokud rozumím tomu návrhu, který je dneska navržen, od dnešního názoru.
Kolegové navrhovatelé, kteří říkají, že jsou historici, korektně říkají, že řada historiků má jiný názor, čili je to velmi problematické. Já v tomto případě, protože se nechci účastnit půtek o tom, zdali Beneš bojoval, či nebojoval za stát, protože to považuji za dokonce lidsky nevhodné, navrhuji zamítnutí tohoto zákona.
***