Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(10.10 hodin)
(pokračuje Langer)

Dalším bodem našeho jednání je

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako 294/1. Prosím, aby za navrhovatele tento návrh uvedl poslanec Vojtěch Filip.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych uvedl návrh skupiny poslanců, kterým by byly zrušeny dva zákony České republiky, a to jeden, který byl přijat ještě bývalým Federálním shromážděním České a Slovenské Federativní Republiky v roce 1991, a druhý, který přijímala Česká národní rada v roce 1992.

Na úvod mi dovolte, abych ocitoval základní ustanovení, kterými je podle článku 10 Ústavy České republiky Česká republika vázána od 1. 1. 1993, s tím, že podle zákona č. 4/1993 Sb. se stala sukcesorem této mezinárodní smlouvy, která byla vyhlášena pod číslem 120/1976 Sb. ze dne 23. 3. 1976.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v části 2 článku 2 říká, že každý stát, který je smluvní stranou paktu, se zavazuje respektovat práva uznaná v tomto paktu a tato zajistit všem jednotlivcům na svém území a podléhajícím jeho jurisdikci bez jakéhokoliv rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Tento dovětek "jiného postavení" je základním momentem úvahy nad tímto zákonem. To je obecná úprava, která je ještě dále specifikována v článku 25 téhož mezinárodního paktu. Každý státní občan má právo a možnost bez jakýchkoli rozdílů uvedených v článku 2 a bez neuvedených omezení se a) podílet na vedení veřejných záležitostí přímo nebo prostřednictvím zvolených zástupců, volit a být volen atd. a c) vstupovat za rovných podmínek do veřejných služeb své země. K tomu si dovolím ještě ocitovat vykládací pravidlo v článku 5 téhož paktu, že nic nemůže být vykládáno tím způsobem, jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo se dopouštět činů, které by směřovaly k potlačení některých práv nebo svobod nebo jejich omezení ve větším rozsahu, než stanoví pakt. To je na úvod.

Dovolil bych si říci, že nemá smysl vykládat ani politické a nakonec ani vnitrostátní právní důvody pro zrušení těchto dvou zákonů. Ty jsme vykládali v roce 1997 a 1999. Podstatné je, že v České republice bychom si své záležitosti měli uspořádat sami a nespoléhat se na to, že za nás někdo něco vyřeší ať před Evropským soudem pro lidská práva, nebo před jinými orgány mezinárodních institucí.

Jsem přesvědčen, že i Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky, který posuzoval tuto normu 26. 11. 1992, jasně řekl, že tato norma má být dočasná, že není možné ji udržet v právním řádu a že je v rozporu s mezinárodněprávními závazky České a Slovenské Federativní Republiky, potažmo České republiky. Stejným způsobem se touto normou zabýval ve svém nálezu na základě poslední ústavní stížnosti 44 poslanců této sněmovny z minulého volebního období i český Ústavní soud. Ten také rozhodl o tom, že musí být naplněn imperativ mezinárodních smluv, zejména naší asociační dohody s Evropskou unií, a že je třeba poměry státních zaměstnanců řešit nikoliv lustračním zákonem, ale zákonem o státní službě.

Zdálo by se, že když v zákoně o státní službě už není uveden lustrační zákon ani jiné podmínky, které by diskriminovaly občany, je vše vypořádáno. To žel není pravda, jak jsem napsal já a moji kolegové v důvodové zprávě. Bohužel jsme se pokusili diskriminovat část občanů, kteří mají vstoupit do veřejných služeb na úrovni obce a kraje. Považuji tento postup nejen za to, že je v rozporu s mezinárodněprávními závazky České republiky, ale za postup diskriminující, který klade jiné nároky na zaměstnance krajských a obecných úřadů, ať už vykonávají státní správu, nebo samosprávu, a nároky, které jsou na zaměstnance státu.

To je snad navíc k odůvodnění, které jste si jistě všichni přečetli, a nemá smysl ho zde opakovat. Snad jen na závěr mi dovolte jednu věc. Oba zákony byly v podstatě konzumovány. Nemá smysl je dále uplatňovat vzhledem k tomu, že jak ve státním, tak veřejném sektoru, ale i v soukromém sektoru, na který se tento zákon neměl nikdy vztahovat, je možné pro každého manažera, pro každého vedoucího funkcionáře to, aby si z jiných zákonů - např. ze zákona o zpřístupnění svazků - zjistil o minulosti toho, koho chce zaměstnat, cokoli a podle toho se svobodně rozhodl, jestli ho bude, nebo nebude zaměstnávat. Záleží to v podstatě jenom na těch, kteří ten či onen orgán ať už soukromé, nebo veřejnoprávní korporace řídí.

Jsem tedy přesvědčen, že zákon je nadbytečný, že zatěžuje náš právní řád, že v podstatě by tak jako tak musel být zrušen nejpozději k 1. 5. 2004. Nakonec i tento vstřícný postoj jsem zaujal za navrhovatele ve výboru pro obranu, kde návrh byl projednáván. O tom bude informovat zpravodaj. Proto žádám Poslaneckou sněmovnu o to, aby návrh zákona byl propuštěn do druhého čtení, abychom uvažovali nikoli úzce stranicky nebo politicky, ale abychom uvažovali pod dojmem referenda o vstupu do Evropské unie, k jehož datu jsem v podstatě zákon připravil.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Vladimír Říha.

Poslanec Vladimír Říha: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci, návrh zákona předložený v tisku 294 přináší po formální stránce zrušení zákona 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zrušení zákona České národní rady č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

***