(14.50 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji za slovo, paní senátorko. Hlásí se někdo do rozpravy k tomuto návrhu? Pokud ne, rozpravu končím.
Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, kdy k přijetí usnesení je zapotřebí souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 231/2, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 231/3."
Tak tedy vypadá návrh usnesení, o kterém budeme nyní hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 477 z přítomných 182 poslanců pro hlasovalo 178, proti žádný.
Konstatuji, že návrh zákona ve znění schváleném Senátem jsme přijali. Končím projednávání bodu č. 117.
Dalším bodem je bod
118.
Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 208/3/ - vrácený Senátem
Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 208/4. Vítám pana senátora Jiřího Stodůlku a prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Prosím pana místopředsedu, aby se vyjádřil.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážená Poslanecká sněmovno, změna ústavy není jednoduchá věc. V tomto případě se sněmovna shodla na změně ústavy a Senát ji přijal, ale v pozměněné verzi. Z pozměňovacích návrhů, které ze Senátu přicházejí, je, jak jsem zjistil jednáním s jednotlivými kluby, jenom jeden velmi sporný, myslím pro poslance, a to je pozměňovací návrh, kterým se rozšiřuje výčet zákonů uvedených v čl. 40, tj. zákonů podléhajících souhlasu obou komor, to je o zákony o Ústavním soudu, o soudech a soudcích a o státním zastupitelství.
Byl bych velmi rád, kdyby sněmovna přes problémy, které s tím má, tuto verzi ústavy přijala z jednoho prostého důvodu. Sněmovna nemá možnost hlasovat o jiné verzi, jde o ústavní zákon a přijetí ústavního zákona pak otevírá mnohem širší prostor k jednání o těch dvou variantách zákona o soudech a soudcích. Myslím si, že přijetí změny ústavy, jak je předložena Senátem, by umožnilo sněmovně, aby se rozhodovala naprosto volně mezi oběma variantami zákona o soudech a soudcích, zatímco nepřijetím změny ústavy se podle mého názoru jistým způsobem limituje další rozhodování, a pak by bylo podle mého názoru asi nezbytné spíše podpořit senátní verzi.
V každém případě tuším, že tak zásadní rozhodování Poslanecké sněmovny, před jakým dnes stojíme, si vyžádá delší čas než vlastně těch několik minut, které má nyní sněmovna k dispozici, a tuším, že bude předložen návrh na přerušení tohoto bodu. V takovém případě si myslím, že bude potřeba, abychom znovu jednali zásadním způsobem o předloženém návrhu, tak jak přišel ze Senátu, a myslím si, že na další schůzi sněmovny by bylo v silách sněmovny už dojít k nějakému závěru.
Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane místopředsedo. Ptám se zpravodaje ústavně právního výboru pana poslance Koudelky, jestli se chce vyjádřit k pozměňovacím návrhům Senátu. Pan zpravodaj se nechce vyjádřit. Tak tedy otevírám rozpravu a znovu připomenu, že k návrhu Senátu nejsou v této fázi přípustné pozměňovací návrhy.
V rozpravě jako první by měl vystoupit pan senátor Jiří Stodůlka. Prosím, pane senátore.
Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, v Senátu byl vládní návrh novely ústavy přikázán ústavně právnímu výboru, jenž o něm opakovaně jednal za účasti zástupců odborné veřejnosti, vybaven mj. již před několika měsíci zpracovaným stanoviskem ústavní komise Senátu.
Ústavně právní výbor se zabýval otázkou samotné přípustnosti tohoto návrhu novely ústavy i jejím obsahem, a to v kontextu již léta probíhajících debat o tom, jak vůbec k ústavě a jejím případným změnám přistupovat. Shodl se nakonec na tom, že nepřijetí návrhu změny ústavy by sice nemuselo vyvolat neřešitelné problémy pro běžného zákonodárce a aplikační praxi, znamenalo by to však přinejmenším prvek nejistoty o ústavní konformitě modelu správy soudnictví vykonávané soudci. Proto nakonec myšlence změny přitakal, avšak s několika výhradami vtělenými do pozměňovacích návrhů, jejichž přijetí doporučil Senátu poté, co ve výboru nebyl přijat ani návrh na schválení, ani návrh na zamítnutí návrhu novely ústavy.
Na plénu Senátu již návrh na schválení vůbec podán nebyl, hlasovalo se tak pouze o návrhu na zamítnutí a následně o návrhu na vrácení návrhu ústavního zákona s pozměňovacími návrhy. Pro přijetí posledně zmíněného usnesení hlasovalo 54 z 65 přítomných senátorů, ostatní se rekrutovali z řad těch, kteří byli pro zamítnutí.
Senát se usnesl na pětici změn. Tou nejvýznačnější je realizace zásadního požadavku - stabilizace statutu institutů klíčových pro řádný chod státu, což je ostatně významným záměrem Senátu. Tohoto požadavku lze docílit rozšířením okruhu zákonů, jejichž přijetí vyžaduje souhlas obou komor, především o zákony, jejichž postavení upravuje sama ústava. Ústava však vzhledem ke své stručné dikci současně ponechává běžnému zákonodárci rozsáhlý prostor pro stanovení podrobností, přičemž kontrola ústavnosti prováděcí úpravy zde není vždy jednoduchá. Jelikož se v těchto případech jedná o stanovení pravidel a limitů vládnutí, a nikoli jen o každodenní správu státu, není vhodné, aby tyto zákony byly nadále k dispozici relativně snadno dosažitelné proměnlivé většině Poslanecké sněmovny.
***