(9.40 hodin)
(pokračuje Říha)
Domnívám se, že jsem přednesl důvody, které jsou závažné, a apeluji na svědomí každého z nás, abychom se rozhodli tak, aby to bylo ve prospěch našich dětí. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo panu poslanci Mládkovi, připraví se pan poslanec Maštálka.
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych využil diskusi o Fakultní nemocnici Motol k otevření příbuzného tématu, a to je optimalizace zdravotnické sítě v České republice.
Vůbec nechci zpochybňovat, co zde říkala paní ministryně zdravotnictví, co říkal pan dr. Říha, který zná Fakultní nemocnici Motol asi nejlépe, ale i z vystoupení některých kolegů slyším, že existuje obrovské riziko, že budeme investovat do Motola a zároveň paralelně budou rozvíjeny všechny ostatní dětské nemocnice a podobná zařízení.
Jako poslanec zastupuji jižní Čechy, které, co se týče zdravotnických zařízení, mají tu smůlu nebo štěstí, že dnes mají 105 % normované kapacity, čili pouze 5 % nemocničních lůžek navíc. V podstatě každému okresu odpovídá jedna nemocnice, což není ve zbytku republiky. Představitelé krajů jsou dnes smutní z toho, že v minulosti neměli více nemocnic, protože by se jim snáze šetřilo. Ale když se podívám mimo jižní Čechy, vidím, že zdravotnických zařízení je až příliš, a to jak na úrovni okresních a krajských nemocnic, ale i na úrovni 14 fakultních nemocnic.
Chtěl bych k tomu říci, že podpořím tento návrh v prvním čtení, ale chtěl bych, aby paní ministryně zdravotnictví předložila návrh optimalizace, především péče o děti v tomto případě, abychom měli jistotu, že pokud schválíme investici do Motola, paralelně nebudou rozvíjeny duplicitní kapacity, protože se stačí podívat na demografickou křivku. Nikdo nemusí být demograf a vidí, že děti nejsou, tudíž bude i méně nemocných dětí, a tudíž bude i menší potřeba podobných zařízení. Dále pak by součástí plánu mělo být to, že nepochybně budou zbytečné kapacity.
Stále je platný onen zákon, který v případě privatizace zdravotnických zařízení umožňuje převést z Fondu národního majetku peníze za prodané přebytečné zdravotnické zařízení zpět do rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. O tuto předpokládanou částku by měla být snížena ona půjčka o ony předpokládané příjmy z prodeje přebytečných kapacit, které se nepochybně najdou.
Podpořím tento zákon v prvním čtení, ale ve druhém čtení bych rád viděl projednávání v rozpočtovém výboru, kde budou zodpovězeny otázky týkající se především optimalizace zdravotnických zařízení v tomto odvětví dětské pediatrie.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Maštálka, připraví se pan poslanec Krajíček.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, není nejmenších pochyb o tom, že Fakultní nemocnice Motol vyžaduje rekonstrukci. Bylo by ostudou České republiky, kdybychom nepodpořili záměr opravit nebo rekonstruovat ty části nemocnice, které jsou v havarijním stavu v důsledku jak konstrukčních a projektových vad, tak i fyzického a částečně i morálního opotřebení, i když k tomuto stavu došlo v důsledku trestuhodné nedbalosti bývalých vedení motolské nemocnice, zejména současné senátorky Rögnerové, která nedbala o řádnou údržbu staveb a zařízení, byť alespoň formou zdůvodněných žádostí o investiční dotace.
Naproti tomu je jistě na místě mít vážné pochybnosti jak o užití nestandardního postupu k získání finančních prostředků na tento záměr, tak o jejich celkové výši, způsobu garance, splácení, účelnosti a kontroly dodržení účelovosti. Naopak předložená argumentace nesměřuje k vyvrácení těchto pochybností, ale předkládá málo relevantní srovnání - když dovolíte - k vytírání zraku poslanců. Takovým srovnáním jsou náklady na provedení náročných lékařských výkonů v zahraničí ve srovnání s navrhovanou investicí, zatímco je naší povinností se dožadovat srovnání požadované výše nákladů alespoň s náklady na novostavbu srovnatelného zařízení, ne-li s rekonstrukcí provedenou opravdu efektivně.
Je-li moje informace správná, pak náklady na jedno lůžko v novostavbě činí asi 1,5 milionu korun, takže při kapacitě 650 lůžek by náklady činily ne méně než 1,7 miliardy korun na novostavbu, což je 2,5krát méně než částka požadovaná na pouhou opravu tohoto objektu. Není-li uvedená kalkulace správná, pak by bylo na místě doložit ji jinou výší nákladů na jedno nemocniční lůžko v novostavbě nemocnice. Takový zásadní údaj v předložené dokumentaci ovšem chybí.
Předložená argumentace uvádí návratnost investice asi 13 let, přičemž se od státu očekává splátka 200 milionů ročně po dobu 20 let, což je 4 miliardy z celkových nákladů 4,2 miliardy, přičemž nemocnice by údajně splácela ročně 70 milionů, což za dvacet let činí 1,4 miliardy, což by znamenalo celkový předpoklad nákladů 5,4 miliardy, nikoliv 4,2 miliardy. Nebo je naopak nepravdivý údaj 70 milionů a nemocnice předpokládá splátku pouhých 10 milionů ročně do celkové výše 200 milionů za dvacet let. Potřebná částka 4,2 miliardy je jistě zřejmě včetně úroků.
Použitá argumentace podle mého názoru usvědčuje nemocnici a potažmo i předkladatele tohoto zákona z dalších hrubých nekorektností. V loňském roce činily odpisy 469 milionů korun, ale investováno bylo 165 milionů korun, což je pouze 35 % využití odpisů. To jinými slovy znamená, že pokračuje tzv. vybydlování nemocnice, neboť údržba je prováděna jen z jedné třetiny, to znamená, že se rychle přibližuje doba, kdy budou potřebné další investiční dotace v důsledku vědomého opomíjení potřebné údržby.
Materiál však tvrdí, že oněch 70 milionů, které hodlá nemocnice údajně splácet, představuje dokonce jen 14 % celoročních odpisů, tedy nemocnice asi hodlá využívání odpisů ještě snížit. Při předpokládané výši splátek státem a celkové výši úvěru však nemocnice počítá s pouhými 10 miliony ročně při zahrnutí úroků do celkové částky, což jsou pouhá 2 % z celoročních odpisů. Přitom nemocnice prokázala v nedávné minulosti neschopnost splácet půjčku z roku 1997.
Podle předložené argumentace mají některé akce v rámci rekonstrukce přinést provozní úsporu, tedy rychlou návratnost, přesto je nemocnice dosud sama nerealizovala.
Předložená argumentace také předpokládá masový nákup přístrojů a zařízení, na které se ostatním nemocnicím, až na naprosté výjimky, investiční dotace neposkytují. To znamená, že Fakultní nemocnice Motol by nadále měla zcela protekční postavení ve srovnání s jinými nemocnicemi. To by znamenalo, že Fakultní nemocnici Motol by byly odpisy těchto přístrojů uhrazeny dvakrát. Totiž jednou jako součást kalkulace výkonů, byť dnes zahrnutých do paušálu, tedy ze zdravotního pojištění, jedenkrát pak ještě ve formě investiční dotace ze státního rozpočtu. Ostatní nemocnice mají tyto náklady uhrazeny pouze jednou. Obnova přístrojové techniky má být hrazena z plateb pojišťovny, proto je kalkulována do výkonu. Motol ho chce zaplatit dvakrát. Vzhledem k morálnímu zastarávání přístrojů pak jejich životnost nepřesáhne zcela určitě dvacet let, po která se má úvěr splácet, kdy lze při takovém hospodaření očekávat další požadavek na investiční dotaci.
***