(14.40 hodin)
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Pane předsedo, dámy a pánové, předkládám Poslanecké sněmovně soubor návrhů zákonů, jejichž hlavním cílem je dosažení co možná nejvyšší kompatibility právních předpisů z oblasti soukromého pojišťovnictví s právem Evropské unie. Konkrétně se jedná o blok návrhů zákonů, který je nyní z rozhodnutí Poslanecké sněmovny projednáván v rámci jednoho bloku. Je to návrh zákona o pojistné smlouvě, návrh zákona, kterým se mění zákon o pojišťovnictví, návrh zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a návrh zákona, kterým se mění zákon o pojištění odpovědnosti za škodu. K těmto návrhům zákonů je nutno přiřadit tematicky novelu zákona o penzijním připojištění.
Jestliže jsem se zmínil o soukromém pojišťovnictví, měl jsem na mysli pojištění založené pojistnou smlouvou. Nová právní úprava pojistné smlouvy je čtvrtou verzí, kterou vláda předkládá Poslanecké sněmovně. Bohužel přijetí nové právní úpravy pojistné smlouvy se výrazně pozdrželo, což mělo negativní vliv jak na obsah, tak i na časový postup přizpůsobování zmíněných právních předpisů právu Evropských společenství. Návrh nové právní úpravy pojistné smlouvy předložila vláda Poslanecké sněmovně již ve třech různých formách, ve formě samostatného zákona jako sněmovní tisk 838. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou 28. února 2001 na 34. schůzi zamítnut z důvodu nesouhlasu s formou samostatného zákona. Poté byl návrh přepracován a předložen Poslanecké sněmovně ve formě novely obchodního zákoníku jako sněmovní tisk 1025. Avšak i tento návrh byl rozhodnutím Poslanecké sněmovny z 25. října 2001 zamítnut pro nesouhlas se zařazením právní úpravy pojistné smlouvy do obchodního zákoníku. V důsledku tohoto rozhodnutí byl návrh nakonec přepracován do formy novely občanského zákoníku. V této formě byl návrh předcházející Poslaneckou sněmovnou Parlamentu projednán v prvém čtení 15. března 2002 jako sněmovní tisk 1253. S ohledem na jednací řád Poslanecké sněmovny je návrh vládou znovu předkládán nově zvolené Poslanecké sněmovně, a to opět ve formě samostatného zákona se subsidiaritou občanského zákoníku.
Vláda v souvislosti s pokračujícími pracemi na novém občanském zákoníku podrobně posoudila všechna v úvahu přicházející legislativní řešení nové právní úpravy pojistné smlouvy a dospěla k závěru, že odpovídajícím řešením je úprava pojistné smlouvy samostatným zákonem. Tato forma se nakonec historicky osvědčila. Podrobná úprava pojistné smlouvy je nezbytná zejména z důvodu ochrany spotřebitele i s přihlédnutím k tomu, že pojistné podmínky nepodléhají již předběžnému schvalování, které by bylo nejen v rozporu s právem Evropských společenství.
Návrh je sám o sobě výraznou a zásadní změnou, která si vyžaduje dostatečnou dobu na její zavedení do praxe. Z tohoto důvodu se navrhuje nabytí účinnosti zákona jako celku od 1. ledna 2005 s tím, že ustanovení s přímým vztahem k právům Evropských společenství nabudou účinnosti již dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
Chtěl bych požádat o podporu Poslaneckou sněmovnu, o to, aby osud této normy byl lepší než v předchozích případech jejího projednávání v Poslanecké sněmovně. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji, pane ministře, a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Vladimír Doležal.
Ještě vám dlužím informaci, že paní poslankyně Šojdrová má náhradní kartu č. 8.
Prosím pana poslance.
Poslanec Vladimír Doležal: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych i já se vyjádřil ke sněmovnímu tisku 303 - vládnímu návrhu zákona o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů. Podstatou návrhu se předkládá nové samostatné vymezení pojistné smlouvy, včetně ustanovení týkajících se pojištění pojišťovnami se sídlem v členském státě Evropské unie.
Úprava pojistné smlouvy by měla být součástí občanského zákoníku. Odkaz na to, že se tak nedělo ani v Rakousko-Uhersku, ani v ČSR, není argumentem pádným. Jednalo se v obou případech o východisko z nouze. Původní občanský zákoník z roku 1811 byl připraven v době, kdy institut pojištění nedosáhl stability, a v případě ČSR se jednalo o provizorium, protože se připravoval občanský zákoník nový. Ten však nikdy dokončen nebyl, protože po roce 1938 začala druhá světová válka, a poté už tato věc nebyla řešena.
Navrhovaná úprava má dle mého názoru řadu legislativních a koncepčních nedostatků. Pokud se dělá na začátku zákona seznam definicí pojmů, je to jistě dobře, ale pak musí být tento výčet úplný. Namátkou - není definované, co je to pojištění škodové a obnosové. Neví se, co je pojistné plnění a jak se liší od plnění. Nevíme, co je ekvivalentem pojistného u povinného pojištění, neb pojem pojistné se vztahuje k soukromému pojištění. V důvodové zprávě se sice mluví o smluvní volnosti, ale na druhou stranu je pojistitel i pojistník omezován i nad rámec zákona z roku 1934.
Zvláštní kapitolou je pojištění sjednávané v rámci členských států. Pokud se jedná o případ, kdy Česká pojišťovna pojišťuje do zahraničí, pak je to v pořádku, ale v tom případě § 65 a následující je zbytečný, protože do zahraničí nelze poskytovat jiné pojištění než českým pojistníkům, jinak se jedná o nerovný přístup. Proto v tomto momentě končím svou zpravodajskou zprávu a hlásím se tímto do obecné rozpravy.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. V této chvíli přeruším projednávání tohoto bodu a postoupíme k projednávání bodu
40.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 309/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede opět ministr financí Bohuslav Sobotka.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Pane předsedo, dámy a pánové, předkládám návrh novely zákona o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů. Mám li stručně zhodnotit jeho obsah, musím v první řadě zmínit přechod k tzv. jednotnému evropskému pasu. Jeho podstata spočívá v tom, že povolení udělení v jednom členském státě je platné ve všech členských státech a pojišťovna tak nemusí při svém teritoriálním rozšiřování činnosti v rámci společenství žádat o udělení povolení k provozování své činnosti v každé jednotlivé členské zemi zvlášť. Pro zahájení činnosti v jiné členské zemi tak pojišťovně postačuje oznamovací povinnost. S tímto systémem je spojený princip jediného dozorčího orgánu, který je odpovědný za finanční stabilitu pojišťovny, tzv. finanční dozor, s ohledem na její celkovou činnost v rámci společenství. Tím je dozorčí orgán členské země, ve kterém má tato pojišťovna své sídlo.
Dozor nad činnostmi v pojišťovnictví a penzijním připojištění v České republice by měl vykonávat Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění. V podstatě se jedná o institucionalizaci již v rámci Ministerstva financí existujícího úřadu. Tento proces je koneckonců také dlouhodobě vyžadován i ze strany Evropské unie.
Dozor nad finančními skupinami je další zásadní změnou, kterou v souladu s právem Evropských společenství přináší předkládaný návrh novely zákona o pojišťovnictví. Výrazný rozvoj zejména finančních skupin zaznamenal i tuzemský finanční trh. Řetězcové propojení finančních společností vytváří nebezpečí, že jedním kapitálem budou v rámci této skupiny kryty kapitálové požadavky kladené na jednotlivé společnosti a že některé obchodní operace mezi těmito společnostmi mohou ohrožovat finanční stabilitu jednotlivých společností nebo i řetězce jako celku. To si vyžaduje stále těsnější a účinnější součinnost jednotlivých dozorových orgánů na finančním trhu. Vláda by se proto měla ještě v tomto roce zabývat dalším vývojem organizace státního dozoru nad finančním trhem jako celkem a přijmout v této věci koncepční rozhodnutí.
Další změny byly návrhem provedeny v kontrolní činnosti dozorčího orgánu, především v návaznosti na připravovaný vstup do Evropské unie, a to zejména v oblasti výkaznictví, zásahů v případě zjištění nedostatků převodu pojistného kmene v rámci společenství, likvidaci pojišťovny nebo zajišťovny a podobně.
Dovoluji si rovněž požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji.
***