(10.10 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Hlásí se ještě pan poslanec Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane předsedo. Chtěl bych reagovat na to, co zde říkal ministr průmyslu a obchodu, že v zákoně o investičních pobídkách je jednou ze základních podmínek, aby sem zahraniční investor přinesl high-tech technologii. Chápu, že nikdo nejsme dokonalí, že prostě když se něco tvoří, tak to má svůj vývoj. Tehdy to byla i vůle sněmovny, aby takováto podmínka byla. Ale praxe ukazuje, že jenom zřejmě přinesení high-tech technologie nestačí, že prostě investor je schopen ji zde postavit, na základě této vysoké technologie provádět montáže a kdykoliv tu technologii sebrat a odvézt ji někde dál, kde mu zase donese větší míru zisku.
Ukazuje se, že možná bude potřeba - je dobře, že novela zákona o investičních pobídkách se připravuje do sněmovny - doplnit podmínku, že nejenom špičkovou technologii, ale že investor bude muset donést do republiky také vývoj, eventuálně aplikovaný výzkum, protože ten potom umožní další rozvoj špičkové technologie. A už přece jenom investor bude fixován na Českou republiku. To je třeba jeden z námětů, z poznatků praxe, tak jak investiční pobídky zatím běží, nad kterým bychom se měli zamyslet a pokusit se zákon napravit.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Ještě chce reagovat pan poslanec Mládek. (Veliký hluk v sále.)
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, jenom krátkou poznámku. Pan kolega poslanec Beneš již několikrát sdělil, že jsem zodpovědný za vývoj začátkem 90. let, protože jsem byl náměstkem ministra Dlouhého. Pravda je taková, že od prosince 1991 do srpna 1992 jsem byl náměstkem Vladimíra Dlouhého a pokoušel jsem se dělat hospodářskou politiku. V červnu 1992 jsem definitivně zjistil, že mé představy a představy pana profesora Klause se velmi rozcházejí, a vyvodil jsem z toho osobní důsledky a odešel jsem z ministerstva, rezignoval jsem na funkci náměstka. Chtěl bych vám sdělit, že kdybych mohl ovlivňovat nějakým zásadnějším způsobem hospodářskou politiku v 90. letech, byla by opravdu zásadně jiná.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Teď už se snad opravdu nikdo nehlásí. Jenom bych vám připomenul, že pan poslanec Miroslav Beneš, tak jak mu to opravdu umožňuje § 112 odst. 5, navrhl usnesení Poslanecké sněmovně, v němž by Poslanecká sněmovna vyjádřila nesouhlas s odpovědí ministra Milana Urbana na jeho interpelaci. O tomto návrhu nyní budeme hlasovat. Opakuji. Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Beneše, v němž Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas s odpovědí Milana Urbana.
Mám tady návrh na odhlášení, tak vás všechny ještě nejdříve odhlásím. Požádám vás, abyste se všichni přihlásili.
Teď snad můžeme o tomto navrženém usnesení vyjadřujícím nesouhlas s odpovědí Milana Urbana hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento text usnesení, v němž se vyjadřuje onen nesouhlas, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 68 z přítomných 160 poslanců pro hlasovalo 70, proti 72. Návrh usnesení přijat nebyl.
Děkuji. Tím jsme ukončili projednávání Odpovědí členů vlády České republiky na interpelace.
Můžeme se věnovat dalšímu bodu našeho programu. Tím bodem je jednak vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Máme sloučenou rozpravu s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon o České televizi. Jsou to body
22. a 23.
My jsme ve fázi, kdy byla včera večer přerušena sloučená obecná rozprava k těmto dvěma návrhům zákona. Do rozpravy se hlásil ještě místopředseda Ivan Langer.
Poprosím ještě zpravodajku paní poslankyni Evu Novákovou, aby se také přesunula a přemístila ke stolku zpravodajů, protože ji tady nevidím, eventuálně pana poslance Plevu, který je dalším zpravodajem.
Opakuji - probíhá sloučená obecná rozprava, do níž se přihlásil místopředseda Ivan Langer. Udělil bych mu slovo. Prosím o klid. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se také připojil do rozsáhlé rozpravy v rámci obecné rozpravy v prvém čtení, která předcházela včerejšímu projednávání těchto dvou zákonů.
Chtěl bych ve svém vystoupení zdůraznit, že my sice projednáváme zákon o České televizi a o rozhlasových a televizních poplatcích, což by mohlo vést k závěru, že mantinely našeho uvažování jsou předem a jasně dány. (Veliký hluk ve sněmovně.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, zdá se mi, že v takto hlučící sněmovně nelze rozpravu vést. Proto vás žádám, abyste ti, kteří máte zájem o tento bod, se soustředili na vystoupení řečníka, a ti, co nemají, aby sněmovnu opustili. Děkuji vám, že pochopíte, a prosím pana místopředsedu, aby se znovu pokusil vás oslovit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedo.
Přesto si myslím, že základ našich úvah na toto téma by měl být poněkud jiný než pohybování se pouze v oblasti úvah související výhradně a pouze s tímto veřejnoprávním médiem. Základ našich úvah, jak naložit s těmito dvěma zákony, by měl být podle mého přesvědčení koncepční. Myslím, že otázky, na které bychom měli znát odpovědi, zní následovně:
1. Z jakého pohledu se na tyto zákony díváme a ve prospěch čeho, respektive koho tyto zákony tvoříme?
2. Jaká chceme mít obecně pravidla a podmínky pro existenci elektronických médií u nás?
3. Jakou chceme mít Českou televizi a veřejnoprávní média obecně?
Na otázku první odpovídám následovně. Tyto zákony netvoříme ani pro zaměstnance České televize a Českého rozhlasu, ani pro FITES, ani pro politiky, a už vůbec ne pro vládní politiky. Jako zákonodárci zastupující všechny občany České republiky netvoříme tyto zákony ve prospěch zájmových či profesních skupin, nýbrž - a omlouvám se za možná příliš patetickou formulaci, ale nenapadá mě lepší - ve prospěch všech občanů, kteří žijí v této zemi, platí daně a platí jednu z těchto daní v podobně koncesionářských poplatků. Proto bychom na tyto dva zákony neměli pohlížet jako na dvě izolované normy, nýbrž je vidět ve všech souvislostech, které přinášejí. Výsledná podoba těchto dvou zákonů totiž zasáhne nejenom Českou televizi a Český rozhlas, nýbrž každého, kdo platí koncesionářské poplatky, jinými slovy daň bez ohledu na to, zda nabízené služby vůbec využívá, tedy jinými slovy, zda se dívá na Českou televizi a zda vůbec poslouchá Český rozhlas. Po všech těchto lidech bez ohledu na to, zda se dívají nebo poslouchají, či nikoliv, je totiž žádáno ve vládním návrhu, aby sáhli hlouběji do svých kapes a platili více než dosud.
***