(16.40 hodin)
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Pane místopředsedo, paní poslankyně a páni poslanci, moje pozice je poněkud rozporuplná, protože pozměňovací návrh, který byl přijat ve výboru pro obranu a bezpečnost, je návrh, do kterého vkládají pracovníci, kteří vedou azylové řízení, poměrně hodně naděje v tom slova smyslu, že by mohlo dojít ke zrychlení azylového řízení a že by mohlo dojít k tomu, že budou efektivněji využívat nákladné informace, které musí Ministerstvo vnitra získávat a zaopatřovávat v průběhu azylového řízení. Na druhou stranu dobře chápu pozici veřejného ochránce práv, protože situace, jak je tímto návrhem navozena, vylučuje působnost určité části správního řízení na azylové řízení a může to zadávat důvody k polemice a k pochybnostem, o nichž zde veřejný ochránce práv hovořil. Abych řekl věcně Poslanecké sněmovně, o co jde, pokusím se situaci popsat.
Výbor pro obranu a bezpečnost v jednom ze svých pozměňovacích návrhů mj. navrhl úpravu stávajícího znění § 9 zákona o azylu spočívající ve vyloučení použitelnosti § 33 odst. 2 správního řádu pro azylové řízení. Zmiňovaný paragraf a odstavec správního řádu říká toto: "Správní orgán je povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění." Jde tedy o to, že pokud by tento návrh byl přijat, azylové řízení by probíhalo tak, že by byl uplatňován správní řád ve všech svých částech, a znamenalo by to, že v průběhu azylového řízení může účastník tohoto řízení, tedy žadatel o azyl, nahlížet do spisů, může dokonce navrhovat i doplnění a další důkazy, ale odpadlo by to, co je běžné při normálním správním řízení, že na závěr, když je spis ukončen a když se má vydat konečné rozhodnutí, ještě jednou je účastník řízení, resp. žadatel o azyl seznamován s celým spisem a opět může ještě navrhovat jeho doplnění. Jde o záležitost seznamování se se spisem a o možnost navrhovat doplnění před vydáním konečného rozhodnutí.
Podle mých informací praxe v sousedních zemích, byť by pro nás neměla být v tomto směru směrodatná, protože správní řízení je upraveno v různých státech různě, takováto povinnost na závěr azylového řízení umožněna není, ale u nás je uložena v rámci správního řádu jako obecný postup při všech jiných správních řízeních. To je srovnání s tím, jak tato věc probíhá v zahraničí.
Azylové řízení je do určité míry specifické tím, že žadatel o azyl na začátku azylového řízení, když žádá o azyl, je povinen podle § 49a zákona o azylu poskytovat ministerstvu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci. To znamená, že Ministerstvo vnitra zahajuje správní řízení o udělení či neudělení azylu tak, že žadatel o azyl převypráví - mělo by to být úplné a pravdivé převyprávění svého "osobního příběhu", a správní úřad, v tomto případě Ministerstvo vnitra, potom posuzuje, zda skutečnosti, které byly v tomto "příběhu" uvedeny, jsou pravdivé, a když jsou pravdivé, zda zakládají, nebo nezakládají důvod pro udělení azylu podle příslušných mezinárodních úmluv a podle našeho zákona o azylu. To je také určité specifikum proti jiným správním řízením. Samozřejmě, že zde lze v této věci uvažovat o tom, zda tato povinnost žadatele o azyl uvést na začátku správního řízení úplné a pravdivé skutečnosti, a Ministerstvo vnitra pak dělá ty úkony, o nichž jsem hovořil, spolu s možností nahlížet do spisu v průběhu správního řízení a navrhovat doplnění spisu sama o sobě není dostačující.
Důvod, proč výkonní pracovníci, kteří azylová řízení vedou, se domnívají, že tento návrh je účelný, je dán tím, že značnou část informací, které Ministerstvo vnitra musí v průběhu azylového řízení ověřit, nelze zjistit z oficiálních zdrojů, to znamená třeba prostřednictvím zastupitelského úřadu, a v mnohých případech je zapotřebí získávat tyto informace prostřednictvím třeba nestátních organizací, uzavřením smlouvy s některými renomovanými nevládními organizacemi, které působí humanitárně v různých částech světa a pomáhají nám ověřovat některé skutečnosti, které v různých žádostech o udělení azylu jsou uváděny. Problém v takovýchto případech je, že pokud žadatel o udělení azylu zjistí, že informace o něm, resp. o podmínkách, které v té či oné části světa panují, získává ta či ona organizace prostřednictvím toho a toho člověka, mají naši pracovníci někdy obavy, zda by to nemohlo vést ne snad k ohrožení zdraví a života těchto osob, ale zkomplikování jejich humanitárního působení v tom území, kde svou humanitární činnost vykonávají.
Druhá věc, o které by sněmovna měla vědět, než bude rozhodovat, se týká toho, že žadatelé o azyl ve většině případů pobývají v azylových zařízeních, to znamená, společně tráví hodně času a vzájemně si "radí", jak je nejlépe jednotlivé důvody uvádět, aby žádost byla pozitivně vyřízena. Když jeden účastník na závěr správního řízení zjistí při seznamování se se spisem, že Ministerstvo vnitra má z těch a těch zdrojů takové a takové informace o politické, sociální nebo jiné situaci v té či oné zemi, svému kolegovi tyto zkušenosti sdělí, a nám se obtížně tyto obecné informace, které získáme při jednom případu žádosti o azyl, aplikují na jiný, pro posuzování jiného "příběhu", protože v tu chvíli ten člověk koriguje své stanovisko a my musíme některé věci dodatečně ověřovat a nově zjišťovat. Získávat informace ze Srí Lanky, ze Somálska a z Čečenska není jednoduché.
Důvody uvádím z toho pohledu, ne abych příliš horoval za tento pozměňovací návrh, protože jeho schválení na druhé straně může vyvolat tu kritiku, o které tady hovořil pan veřejný ochránce práv, a do značné míry kritika může být opodstatněná, ale z toho důvodu, aby Poslanecká sněmovna měla "plný soubor informací" předtím, než rozhodne, protože je to rozhodnutí, které určitě bude sledováno a bude posuzováno.
Jestliže bych to měl shrnout, tak výbor pro obranu a bezpečnost přijal usnesení, které by posouvalo naší azylovou praxi k poněkud tvrdší pozici vůči osobám žádajícím o azyl, nepochybně v drtivé většině případů vůči lidem, kteří zneužívají tuto azylovou proceduru. Mohou se tím ale krátit i práva těch, kteří patří do té kategorie, která žádá o udělení azylu oprávněně. Tam potom kritika by mohla být na místě.
Nechám rozhodnutí sněmovny na jejím uvážení, kterému z těchto dvou pohledů dává přednost. Podle tohoto rozhodnutí budeme potom my azylovou praxi aplikovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru vnitra, místopředsedovi vlády Stanislavu Grossovi. Ještě požádal o slovo veřejný ochránce práv dr. Otakar Motejl.
***