(17.40 hodin)
(pokračuje Braný)
Takový postup však bude vyžadovat nejen odborná, ale zejména politická jednání, která by také v tomto případě měla být nesena porozuměním a společným zájmem o rozumné řešení této obtížné situace v oblasti nájemného z bytu. Obtížná je zejména pro majoritní část stávající vládní koalice, pro kterou je tento zákon možná i zásadní záležitostí. Řekl bych - a není to pouze můj osobní názor - že jednání tímto směrem jsou vysoce žádoucí.
Doporučuji proto vládní návrh zákona o nájemném z bytu a cenách služeb poskytovaných s užíváním bytu, a o změně zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen - zákon o nájemném z bytu - propustit do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu a avizuji, že do obecné rozpravy mám tři písemné přihlášky - pana kolegy Tomáše Kvapila, pana kolegy Petra Bratského a paní poslankyně Zdeňky Horníkové. Prvnímu ze jmenovaných uděluji slovo.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nejprve dovolte, abych prohlásil, že nejsem ve střetu zájmů s projednávaným zákonem, resp. jeho návrhem, protože nejsem ani nájemníkem bytu s regulovaným nájemným, ani vlastníkem domu či bytu, který bych pronajímal.
Projednáváme tisk 270 - vládní návrh zákona na ochranu privilegovaných nájemníků. Proč tento název a kdo jsou tito privilegovaní šťastlivci? Jsou to ti, kdo získali na základě různých pořadníků a někteří i protekcí nájemní byt za minulého režimu. Jsou mezi nimi lidé chudí i bohatí, zaměstnanci i podnikatelé, lidé věku staršího a středního, ale až na malé výjimky ne generace mladší. A právě mladí do 35 let na tato privilegia doplácejí. Jak?
Privilegované neboli regulované nájemné činí za byt velikosti 60 m2 1400 Kč. Mladá rodina však musí platit dvakrát až pětkrát více. Štěstí má pouze hrstka těch mladých, pokud zdědí tzv. přechod privilegovaného nájmu po svých předcích. Ostatní mají holt smůlu.
Cílem státní bytové politiky musí být postupné odstranění těchto dnes existujících dvojích cen, neboť jsou příčinou za prvé daňových úniků, černého trhu a šedé ekonomiky, za druhé nedostatku nájemních bytů, protože se vyplatí držet prázdný byt pro potomky, a za třetí jsou příčinou toho, že mladé domácnosti musí vynaložit na bydlení až 50 % svých příjmů bez jakékoli ochrany a dokonce i bez toho, že by jim stát poskytoval příspěvek na bydlení, pokud mají příjmy vyšší než 1,6násobek životního minima.
Návrh projednávaného zákona však místo řešení prodlužuje tento nežádoucí stav donekonečna, a dokonce předpokládá znásobení rozpětí mezi těmito dvěma cenami. To koneckonců dokazuje graf uvedený v příloze č. 5 k důvodové zprávě. Ten počítá s rozevíráním nůžek mezi regulovaným a volným nájemným až na trojnásobek v roce 2010.
Dále chci konstatovat, že návrh zákona nevyhověl nálezu Ústavního soudu. Ten dvakrát zrušil současný administrativní způsob regulace. Ve zdůvodnění Ústavní soud při zrušení cenových předpisů o regulaci nájmu uvádí: "Mnoho nedorozumění vzniká již z odlišného pojetí samotného pojmu cenové regulace nájemného. Ta sama o sobě v demokratickém státě není považována za neústavní, pokud vychází z tržních cen závislých na poloze domu." - A tomu návrh nevyhovuje, neboť prolonguje současnou úroveň regulovaných cen zvýšením jednorázově o 10 %. V následujících letech bude pak možno nájemné zvyšovat vždy už jen do hranic daných přehledem o nájemném. A bytů s regulovaným nájemným je asi 95 %, a proto regulované nájemné bude mít v přehledu dominantní postavení.
Tyto dva důvody - tedy pokračování ve dvojích cenách a rozpor s nálezem Ústavního soudu - považuji za natolik zásadní, že dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona, a pokud by nebyl přijat, tak na vrácení předkladateli k dopracování.
Dovolte mi ještě poukázat na další závažné nedostatky projednávaného návrhu.
Za prvé. Nově má být do nájemného fixní částkou promítnuta i cena za vybavení bytu zařizovacími předměty, cena za některé služby spojené s nájmem, jako je úklid a osvětlení společných prostor v domě, užívání výtahu, kontrola a čištění komínů a vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou, místo toho, aby se za tyto služby platilo zvlášť, jako tomu bylo doposud. Jen blázen majitel pak vymění vanu, umyvadlo, kuchyňskou linku, vodovodní baterii apod. Naopak odstaví výtah a na schodišti se přestane svítit.
Za druhé. Přehled nájemného budou sestavovat všechny obce a rozhodovat v případě nedohody mezi pronajímatelem a nájemcem budou obce s pověřeným obecním úřadem. Obcím tím vzniknou poměrně vysoké náklady, které odhaduji až na půl miliardy korun ročně. Tato náklady musí obcím kompenzovat stát, s čímž důvodová zpráva vůbec nepočítá. Plnění těchto povinností ze strany menších měst v okolí Prahy, Brna a Ostravy může být opravdu velmi nákladným problémem.
Za třetí. Návrh oživuje Ústavním soudem zrušený právní předpis platný před 18. prosincem loňského roku.
Za čtvrté. Návrh zavádí 540 kombinací různých typů bytů pro vyplnění respektive pro onen přehled. Domnívám se, že to není vhodné pro menší města, kde jde např. o jednu tisícovku nájemných bytů. Tyto typy tak budou reprezentovány v takovém případě pouze jedním nebo několika málo byty.
Za páté. Obec nebude mít možnost zjistit, který majitel hlášení údajů o pronajatém bytě podal, nebo nikoli. Ve formuláři uvedeném v příloze takovýto údaj naprosto chybí.
Za šesté.V důvodové zprávě se jako argument pro přijetí tohoto zákona uvádí, že nájemné od roku 1990 v průměru vzrostlo o 835 %. To podle mého názoru nedokazuje nic jiného než hloubku deformací nájemného za minulého režimu. Pro vaši informaci uvádím, že cena elektřiny vzrostla od té doby o 650 %, plynu o 824 %, vody o 1248 % a tepla o 1509 %.
A konečně za sedmé se musím také ohradit proti manipulaci s mezinárodními dokumenty ze strany zpracovatele tohoto návrhu. V důvodové zprávě se uvádí - cituji: "S předloženým návrhem zákona, který bude představovat společensky závažnou normu, souvisí některé obecné zásady, jejichž naplňování je cílem Evropských společenství. Například čl. 16 Evropské sociální charty upravující ochranu rodiny ukládá mimo jiné zajistit finanční dostupnost bydlení - vlastnického, nebo formou nájmu.
***