(16.30 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Hynek Fajmon.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážený pane premiére, dovolím si k této otázce pouze tři otázky, které se týkají jednotlivých členů vlády.
Nejprve bych chtěl položit otázku panu ministru zahraničních věcí. Podle veřejně dostupných informací státy obdobné velikosti, které jsou členy aliance, to znamená Belgie, Holandsko, Portugalsko, Dánsko, Řecko a Maďarsko, do irácké operace poslaly buď nula vojáků, anebo pouze vojáků několik, a to na různé velitelské funkce nebo pozorovatelské funkce. Jediný stát srovnatelné velikosti alianční Maďarsko nyní projednává možnost vyslání zhruba 300 vojáků. My máme vysláno v tuto chvíli skoro 600 vojáků. Chtěl bych se zeptat pana ministra zahraničních věcí, kde spatřuje hlavní důvod, proč tyto srovnatelné alianční země vyslaly tak málo vojáků a proč Česká republika vyslala naopak tolik vojáků.
Druhá otázka se týká pana ministra obrany. Chtěl bych se zeptat, pane ministře, vzhledem k tomu, že vojenský konflikt je již téměř u konce a použití zbraní hromadného ničení ze strany Iráku již není aktuální, jak dlouho ještě budou naši chemici pobývat v Kuvajtu a kdy se počítá s jejich stažením domů.
Třetí otázka se týká pana ministra financí. Chtěl bych se zeptat, pane ministře, zda máte přehled a můžete sdělit sněmovně, jaký objem činí dluh Iráku vůči České republice a zda nyní existuje šance vyjednat s budoucí iráckou vládou nějakou reálnou splátku tohoto dluhu a zda vláda v tomto směru podniká nějaké kroky.
Děkuji za odpovědi.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pan kolega Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, ještě v okamžiku, kdy se začalo mluvit o válečné operaci v Iráku, ještě před samotným zahájením těchto bojových operací, v době, kdy o tomto tématu jednala Rada bezpečnosti OSN, byl předseda vlády České republiky otázán novináři, jaký bude postoj vlády České republiky k válce, která byla na spadnutí a u které bylo pouze otázkou dnů, maximálně týdnů, kdy tato operace začne. Pan premiér tehdy odpověděl "geniální" větou: "K válce se vyjádříme, až válka začne." Musím říci, že ještě geniálnější věta od pana premiéra by byla následující: K válce se vyjádříme, až válka skončí, až bude jasné, kdo ve válce vyhrál. A když se podíváme na první delší souvislejší vystoupení předsedy české vlády na téma "operace v Iráku", tak zjistíme, že opravdu se začal vyslovovat v této Poslanecké sněmovně až ve chvíli, kdy bylo jasné, jak tato válečná operace dopadne, případně dopadla, to znamená v době, kdy jsme projednávali vyslání naší polní nemocnice do Iráku, a dnešní den, kdy už je zjevné, že je po válce. V tuto chvíli se pan předseda vlády, byť nesměle, hlásí k těm státům, které byly na straně vítězné koalice. Já to považuji za neuvěřitelný postoj, jenom dokazující to, že ze všeho nejhorší, co může vláda České republiky udělat, je nejednoznačný postoj.
Musím říci, že bych rozuměl, byť bych s ním nesouhlasil, postoji, ve kterém vláda České republiky by vyjádřila nesouhlas s touto vojenskou operací. Znovu opakuji - já bych s tímto názorem nesouhlasil, polemizoval bych s ním, ale rozuměl bych mu jako jasné, zřetelné a transparentní pozici České republiky. Zrovna tak, a tady musím říci, že by se to setkalo nejen s podporou mojí, ale i s podporou ODS, bych rozuměl jasnému postoji, který bude konstatovat, že stojíme na straně koalice, která se pokouší přemoci saddámovský Irák. Ani jednoho tohoto postoje jsme se od předsedy vlády České republiky nedočkali. Dokonce on jako předseda nejsilnější vládní strany pouze mlčky pozoroval to, jak sjezd jeho vládní strany, na kterém byl zvolen předsedou, přijímá usnesení, kde je tato válečná operace odsouzena nejsilnější vládní stranou, která má zjevnou většinu v této vládě, aniž proti tomuto usnesení hlasoval. Je jistým optimistickým signálem, že pan předseda vlády alespoň - zaplať pánbůh - toto usnesení nepodpořil svým hlasováním na sjezdu sociální demokracie. Znovu to ale dokazuje onen pozoruhodný krasobruslařský pokus, kdy se pan předseda vlády a s ním i až na několik čestných výjimek celá vláda snažili sedět na několika židlích a zaujímat jakési pochybné obojetné postoje.
Přitom je zjevné, že vláda se mohla jasně vyjádřit, je zjevné, že vláda měla dostatečnou mezinárodněprávní legitimitu, mohla se mimochodem - měla-li by tuto odvahu - opřít i o většinu v Poslanecké sněmovně, protože musím říci, že ODS jasně vyjádřila podporu případnému úsilí vlády postavit se na stranu protiirácké koalice, takže vláda by měla více než dalších 50 hlasů, o které by se mohla opřít v této konkrétní věci. Vláda k tomu však odvahu nenašla a je to podle mého názoru chyba.
Již v době, kdy se tady projednávalo vyslání naší jednotky v podobě polní nemocnice do Iráku, jsem upozornil, že tímto obojetným postojem u nikoho nezabodujeme, že pro ty členy Evropské unie, kteří se stavěli proti této vojenské operaci, nadále zůstaneme - a tady opakuji ona slova francouzského deníku Libération - Bushovými pohůnky, pro řadu našich spojenců zůstaneme poněkud nevěrohodným partnerem. A je skutečností, že Česká republika, byť byla pozvána mezi dalšími pěti zeměmi společně se Spojenými státy jako země, která se má zúčastnit určitých debat o poválečné obnově Iráku, nebyla pozvána v úplně rovnoprávném a plnohodnotném postavení, a myslím si, že to je odraz tohoto kroku.
Znovu opakuji: vláda měla silný mandát učinit jasný a rozhodný krok, ať už jedním, nebo druhým krokem se tomuto mandátu vyhnula. Jsem přesvědčen o tom, že za této situace by bylo naprosto oprávněné, kdyby se vláda opřela o rezoluci 1441 z loňského roku, kde Rada bezpečnosti autorizovala členské státy k použití všech prostředků za účelem dodržení a aplikace rezolucí OSN, a je chyba, že vláda tento krok neučinila. Česká republika a její zahraniční politika působila jako politika, která má rozplizlé kontury, a podle mého názoru i s ohledem na budoucí mezivládní konferenci o budoucnosti Evropské unie to není žádný dobrý příslib, protože ze všeho nejhorší by byla varianta, kdyby Česká republika vystupovala nejednoznačně, mlžila, její názory by byly nezřetelné, netransparentní. Musím říci, že bohužel postoje předsedy vlády nevzbuzují žádný optimismus.
Velmi bych proto doporučoval, aby vláda se pokoušela vždy najít v klíčových zahraničněpolitických otázkách silnější podporu, která umožní, aby Česká republika měla jednoznačnější, zřetelnější, jasně definovaný postoj, aby toto nedůstojné mlžení, které je nedůstojné naší země a jejího postavení v mezinárodních vztazích, skončilo.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Zaorálek.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedající. Jestli dovolíte, chtěl bych reagovat na vystoupení pana poslance Nečase. Vím, že pan poslanec Nečas hodně ví o diplomacii, a snad by se se mnou nepřel, že právě v diplomacii platí, že se neříká úplně to, že černá je černá a bílá je bílá.
***