(14.40 hodin)
(pokračuje Gongol)
Domníváte se, pane ministře, že je to spravedlivé? Jistě víte o tom, že důchody obecně jsou nižší u tzv. starodůchodců než u novodůchodců a že tento opačný výsledek u tzv. zvýhodněných důchodů, podle dřívějších kategorií 1 a 2, je naprosto a zcela nelogický. Koneckonců sám prohlašujete, že valorizace by měla nápomoci srovnat tzv. starodůchody, a to vyšším procentem valorizace. Jak to, že u těchto důchodů je to zcela opačně?
Na závěr mi, pane ministře, dovolte položit čtyři otázky, na které bych žádal, a to podotýkám a podtrhávám, zcela logickou odpověď. Nemusí to být ani s širokým úsměvem, pro vás při odpovědích na složité otázky tak typickým. Ale o tu logiku bych, pane ministře, naopak velmi a velmi prosil.
1. Jak je možné, že novodůchodci z kategorie 1 a 2 mají nižší důchody až o 3 000 korun proti starodůchodcům, což je u ostatních důchodů zcela opačně? Co je příčinou stavu, který zákon č. 235/1992 Sb. nestanovil, a naopak, jak jsem vám citoval z příslušného jednání Federálního shromáždění, garantoval až do roku 2016 nárok na zvýhodnění, a to zvýhodnění všechna, včetně zvýhodněných výpočtů?
2. Jaký je tedy váš návrh na řešení této nespravedlnosti, o které svědčí dosavadní rozdíly, které se samozřejmě při neřešení tohoto problému dostanou v roce 2016 podle mého názoru do těžko odhadnutelných částek v neprospěch tzv. novodůchodců vyměřených z první či druhé důchodové kategorie?
3. Z čeho vzešla částka 5 100 korun jako strop pro důchod v první kategorii v roce 1995 a proč se neupravovala v každém dalším roce s ohledem na valorizaci důchodů? To je totiž podle mého názoru ten základní omyl, který v důchodovém systému a výpočtu důchodů je.
4. Čím si vysvětlujete rozdílné vyjádření vašeho předchůdce, že mám pravdu a neumí to řešit, od vašeho stanoviska, kdy říkáte, že pravdu nemám?
Děkuji za logické odpovědi.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásil pan ministr práce a sociálních věcí Škromach, kterému uděluji slovo.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, měl jsem připravenu poměrně krátkou odpověď, ale vzhledem k tomu, že pan poslanec citoval téměř doslova svoji interpelaci, budu muset využít stejné možnosti k tomu, abych podrobněji zdůvodnil tato stanoviska.
Na úvod chci jednoznačně říci, že - protože pan poslanec často cituje o tom, co, kdo, který ministr řekl - pro mě jako úředníka v exekutivě je prostě zásadní to, co říká zákon, nikoliv to, co řekl který ministr v roce 1992, 1993. To, že problém zrušení důchodových kategorií je problémem, a který byl už tenkrát, je jednoznačná věc. Ovšem zákon byl schválen, zákon platí a ministerstvo se musí těmito zákony řídit. Samozřejmě bych očekával také, že poslanci, kteří jsou nespokojeni s tímto stavem, předloží návrhy na řešení, například v rámci podvýboru výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, který se zabývá důchodovou reformou, a předloží i návrhy na krytí finančních dopadů tohoto opatření. Protože samozřejmě srovnání důchodů nemusí být vždycky jenom nahoru, může být také dolů, což samozřejmě může být důsledek řekněme aktivity v této věci. Protože je pravda, že úpravou zákona č. 188/2001 Sb. bylo upraveno přes dva tisíce starobních důchodů horníků. Nespokojenost s tím je několik možná desítek, možná stovek, kde určitý problém existuje.
Samozřejmě problémy mohou být širšího charakteru a tady musím říci, že se nerozcházíme v tom, co říkal můj předchůdce a nynější premiér Vladimír Špidla, a v tom, co říkám já. Myslím si, že to je stejné, pouze otázka formulace může být různá, ale gros zůstává stejné. Zmíněný problém, o kterém hovoříte, měl řešit zákon č. 188/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pokud vím, tak spolupředkladatelem tohoto návrhu byl i pan poslanec Gongol, a jistě si vzpomíná, že přestože tyto problémy již byly řešeny, a i v rámci interpelací v této věci, a musím trvat na tom, že to je v téže věci, tak prostě určitý problém přetrvává. Myslím si, že to není nutné říkat, že ne. Otázka je způsob jeho řešení. Problém je velmi složitý.
Ministerstvo práce a sociálních věcí od roku 1997, kdy byl problém nastolen, nikoliv, kdy vznikl, protože jeho obdoba v důchodové oblasti začala vznikat de facto přinejmenším v roce 1959, kdy byly poprvé zavedeny tzv. pevné hranice, jejichž výši nesměl důchod přesáhnout. Přitom již předtím byly zavedeny tzv. relativní hranice, které fungovaly stejným způsobem. Třebaže v právním předpise nebyly opticky tak patrné, efekt, který v důsledku těchto hranic nastával, byl však shodný a spočíval patrně v tom, že při zvyšování důchodů, kdy kritériem bylo též období, v němž byl důchod přiznán, byly stejné částky důchodů zvyšovány různým způsobem, právě v závislosti na období přiznání. Tento efekt se poprvé projevil u tzv. pevných hranic v roce 1988 a u tzv. relativních hranic již v roce 1976. Tuto situaci je samozřejmě velmi složité řešit. Proto též návrh zákona č. 188/2001 Sb. toto nezapracovával.
Argumentací pro tento názor je skutečnost, že různá omezovací ustanovení v různých obdobích měla různé podoby, věcné i číselné, ale společným znakem bylo právě omezení výše důchodu. Tato ustanovení by bylo možno dělit podle kritérií období či číselných hodnot, a pokud by měl být jejich efekt eliminován, bylo by třeba odstranit vlivy všech těchto ustanovení, jestliže by neměl být takový zákon předmětem kritiky, že je protiústavní v tom směru, že zakládá nerovné zacházení s různými skupinami důchodců. Nelze proto pro řešení dané problematiky vybrat pouze určitou jakkoliv vymezenou skupinu. Ostatně jistě je známo z projednávání zmíněného zákona, že bylo poukázáno na jiné skupiny, jako například ženy ovdovělé před 1. lednem 1996, blíže nespecifikované hutníky apod. Ovšem taková komplexní revize celého důchodového systému by ve svých důsledcích znamenala přezkoumat prakticky všechny vyplácené důchody. To je však úkol technicky nezvládnutelný pro jakkoliv vybavený orgán sociálního zabezpečení. Přitom Česká správa sociálního zabezpečení jako největší z plátců důchodů již nyní zvládá své úkoly při běžné agendě na hranici svých možností, viz například teď některé problémy s vyplácením odškodnění za gulagy apod., kde prostě personálně se tyto věci velmi těžko zajišťují.
Nemohu souhlasit s tvrzením pana poslance, že situace je způsobena nenaplněním podmínek, které byly již schvalovány zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách sociálnímu zabezpečení slíbeným. Je pravda, že některé věci, například kompenzace výpadku důchodových kategorií například systémem důchodového připojištění, dodneška bohužel nebyly zrealizovány, nenašla se k tomu dostatečně široká politická vůle. Určitě by bylo možné zeširoka celý problém řešit, ale protože jej řešíme už poměrně dlouho a jsou to věci poměrně složité a myslím, že tady není velký rozdíl v tom, že i když pan poslanec říkal, že má řešení, já jsem je prostě neslyšel ani jsem je nezaregistroval.
***