(9.21 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, uplynula lhůta, kterou jsem vyhlásila do 9.21 hodin k tomu, abychom vyřešili všechny věci, které potřebujeme k tomu, abychom se mohli soustředěně věnovat úvodnímu slovu paní ministryně, kterou jsem ke své lítosti musela několikrát přerušit, takže nemohla své úvodní slovo přednést v atmosféře, jakou si jistě toto téma zaslouží.
Poprosím vás tedy, abychom pokračovali v jednání, a poprosím současně paní ministryni, aby se ujala slova. Ještě jednou se vám, paní ministryně, omlouvám.
Ministryně zdravotnictví ČR Marie Součková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Mé úvodní slovo však bylo přerušeno právě před jeho ukončením.
Poděkovala bych paním poslankyním a pánům poslancům za úžasnou pozornost, kterou věnovali úvodnímu slovu k předloženému zákonu. Věřím však, že určitě zákon velmi bedlivě prostudovali a že ho podpoří. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní ministryně, za vaše úvodní slovo. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Lucie Talmanová, která mi bohužel také musela říci, že během vašeho výkladu pro hluk nemohla sledovat vaše úvodní slovo, které jako zpravodajka nesporně měla slyšet.
Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Lucie Talmanová: Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, dámy a pánové. Vládní návrh zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a návykovými látkami reaguje na varující a trvalý nárůst spotřeby společností tolerovaných drog - alkoholu a tabáku i dalších návykových látek. Ambicí navrženého zákona je omezení dostupnosti alkoholu a tabáku především pro děti a mládež, ochrana zdraví těch, kteří tyto návykové látky sami neužívají - což se týká především tabáku -, jakož i stanovení povinností státní správy a samosprávy v oblasti preventivních opatření na ochranu před škodami působenými alkoholem, tabákem a ostatními návykovými látkami. Předložený návrh nahrazuje zcela nefunkční ale stále platný zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a toxikomaniemi.
Finanční dopad předloženého návrhu zákona na státní rozpočet nelze podle charakteru tohoto zákona nepochybně zcela přesně určit.
Končím tím svoji stručnou zpravodajskou zprávu a dovoluji si současně přihlásit se do obecné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní zpravodajko.
Oznamuji, že náhradní kartu č. 9 má pan poslanec Kladívko, pan poslanec Vidím má náhradní kartu č. 5.
Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky. První z nich je přihláška paní poslankyně Lucie Talmanové, druhá pana poslance Karla Vymětala. Prosím, aby se nyní ujala slova paní poslankyně Talmanová.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji za udělené slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, důvody, které vedou Ministerstvo zdravotnictví k předložení tohoto návrhu zákona, jsou bezesporu natolik vážné a alarmující, že by naší společnou snahou mělo být přijetí normy, která bude funkční, a nikoli pouze proklamativní, a která bude řešit problémy, které se podstatně dotýkají bezprostředně každého z nás.
Předložený návrh zákona se opírá o definici prevence jako souboru informativních, výkonných, administrativních a dalších opatření, jejichž cílem je snižovat dostupnost tabákových výrobků, alkoholu a návykových látek. Dovolím si tedy několik svých výhrad k této předloze zahájit již výhradou k této definici samotné.
Jsem přesvědčena, že úkolem a cílem prevence je především snížení poptávky, nikoli dostupnosti. Od toho se potom odvíjí i další forma navržených preventivních opatření v tomto zákoně. Jsem přesvědčena, že právě tato preventivní opatření, která tvoří první část zákona a týkají se omezení dostupnosti alkoholu a tabáku, nemůžeme zcela označit jako preventivní. Nebudu zde komentovat opatření typu zákazu kouření na tramvajových zastávkách. Zabývali jsem se takto detailně podobnou předlohou, která nám byla předložena v minulém volebním období a vrácena k dopracování, a shodli jsme se, že vymáhatelnost takovýchto opatření by byla velmi obtížná. Ministerstvo jako předkladatel se však vydalo touto cestou, takže budu společně s paní ministryní doufat, že nějakou účinnost tím třeba dosáhneme.
Dovolte mi věnovat se ale především druhé části navrženého zákona, která řeší koordinaci preventivních opatření, přenesení odpovědnosti na kraje a obce a vymezení jejich pravomocí při realizaci preventivních opatření spojených s užíváním návykových látek.
Abych neuváděla pouze kritické připomínky k tomuto zákonu. Jsem přesvědčena, že jeho velkou předností je vymezení standardních typů odborné péče o trvalé uživatele návykových látek. Tato část navrhované úpravy se setkává a shoduje i s principy stanovenými Národní strategií protidrogové politiky, a deklarace těchto typů péče v praxi už uplatňovaných, avšak zatím normativně nepopsaných, je z mého pohledu velkou předností tohoto zákona.
Teď se ale vrátím o pět k nedostatkům.
Nedostatkem se mi jeví zejména neujasněnost návrhu v oblasti koordinace a financování protidrogových aktivit. Původní návrh, který sněmovna projednávala koncem roku 2001 a vrátila vládě k dopracování, předpokládal poskytování finančních prostředků státního rozpočtu na realizaci protidrogové politiky do rozpočtu kraje, a to rozhodnutím Rady vlády pro koordinace protidrogové politiky a na základě krajem vypracovaného krajského plánu prevence a léčby. Plán, jak jsem to pochopila, by obsahoval popis stávajících a plánovaných aktivit protidrogové politiky kraje, včetně uvedení spoluúčasti prostředků kraje na zabezpečení těchto aktivit. To je dnes už asi věc nezbytná.
Idea krajského plánu prevence ale tehdy vycházela z principu, že stát nedotuje jednotlivé typy odborné péče přímo, ale na žádost kraje a na základě tohoto plánu jeho prostřednictvím. A je-li zvolena tato cesta, pak za předpokladu, že by kraj měl protidrogovou politiku v samostatné působnosti. Tento obdobný princip se promítá i v důvodové zprávě dnes projednávaného návrhu zákona, avšak nevyplývá z paragrafového znění. To může v případě, kdy pozorně přečteme příslušné odstavce a paragrafy, znamenat izolovanou dotační politiku jednotlivých ministerstev ke krajům a z toho vyplývající riziko duplicitního financování stejných konkrétních poskytovatelů.
Z návrhu rovněž není zřejmé, zda jednotlivá ministerstva budou spolufinancovat poskytovatele péče prostřednictvím kraje a na základě plánu, nebo zda budou dotovat přímo jednotlivé poskytovatele odborné péče, anebo jestli uplatní oba dva přístupy.
Tyto výhrady - to znamená, že důvodová zpráva z mého pohledu neodpovídá paragrafovému znění - zahrnují také to, že krajský plán má být podle předpokladů vytvořen již na rok 2004, což znamená, že měly-li by mít organizace zabývající se eliminací negativních vlivů návykových látek nějakou jistotu, musely by kraje už začít vypracovávat plány teď.
Další výhrada se týká toho, že mi není jasné, zda jednotlivá ministerstva budou spolufinancovat, jak jsem uvedla, poskytovatele péče prostřednictvím kraje, anebo zda budou dotovat přímo jednotlivé poskytovatele.
A dále je mi velmi líto, že zde není přítomen místopředseda vlády pan Mareš, do jehož kompetencí spadá meziresortní protidrogová komise. Jsem přesvědčena, že návrh zákona není totiž zcela v souladu s Národní strategií protidrogové politiky státu, což je velmi kvalitní dokument schválený minulou vládou. My sice jako opoziční poslanci nechválíme často dokumenty schválené vládou, ale myslím si, že tento dokument si to opravdu zaslouží.
***